5 C 706/2017-360 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobce se žalobou podanou dne 15. 12. 2017 domáhal na žalované zaplacení částky 32 000 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedl, že účastníci jako podnikatelé spolu dne 2. 3. 2015 uzavřeli smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání, kterou žalobce coby pronajímatel přenechal žalované coby nájemkyni k dočasnému užívání nebytový prostor (20m2) a WC (8m2), sloužící jako novinový stánek a veřejné WC na náměstí v Mníšku pod Brdy. Žalovaná na základě smlouvy byla povinna platit žalobci zprvu nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně, později po dohodě stran ve výši 8 000 Kč měsíčně. Svoji povinnost platit nájemné žalovaná porušila, když od měsíce února 2017 žalobci ničeho nezaplatila, ač předmět nájmu nadále užívala. Žalobce dne 22. 3. 2017 nájem vypověděl s tím, že výpovědní doba 3 měsíců uplynula dne 31. 7. 2017. Žalovaná předmět nájmu užívala i po skončení nájmu, a to až do konce měsíce listopadu 2017. S ohledem na tuto skutečnost vzniklo žalobci vůči žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 32 000 Kč, rovnající se sjednanému nájemnému ve výši 8 000 Kč za období 4 měsíců od srpna do listopadu 2017. 2. Žalobce podáním ze dne 16. 6. 2020 ve spojení s podáním ze dne 7. 10. 2020 svoji žalobu rozšířil o částku 8 000 Kč s tvrzením, že se na něm žalovaná bezdůvodně obohacovala i v měsíci prosinci 2017. Soud změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o částku 8 000 Kč připustil na jednání, které se konalo dne 8. 10. 2020, a předmětem řízení se tak stalo peněžité plnění ve výši 40 000 Kč s příslušenstvím. Samotné příslušenství představující zákonný úrok z prodlení bylo zprvu žalobcem žádáno za každý měsíc zvlášť, vždy od 1. dne každého měsíce do zaplacení. Na jednání u soudu, které se konalo dne 14. 4. 2022, vzal žalobce co do příslušenství žalobu částečně zpět. Soud úkon částečného zpětvzetí příslušenství reflektoval v usnesení ze dne 26. 4. 2022, č. j. 5 C 706/2017-286, ve kterém řízení v tomto rozsahu zastavil a uvedl, že řízení bude nadále vedeno o zaplacení částky 40 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 32 000 Kč od 15. 12. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 000 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že k žádné další změně žaloby nedošlo, jedná se o konečnou podobu předmětu řízení. 3. Žalovaná nárok vůči ní žalobou uplatněný neuznala. Smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání uzavřenou s žalobcem dne 2. 3. 2015 předně označila z vícero důvodů jako smlouvu absolutně neplatnou, ze které nelze při posuzování nároku žalobce nijak vycházet. Učinila nesporným, že prostory stánku v žalobou dotčeném období užívala ke své podnikatelské činnosti, aniž by měla sjednán nájem, avšak žalobci ničeho dlužna není. Žalobní nárok co do požadavku náhrady za užívání WC označila za zcela nedůvodný, když to sloužilo široké veřejnosti a žalovaná z inkasovaných poplatků za jeho využití nakupovala sanitární a dezinfekční prostředky, uklízela jej a hradila vodné a stočné. Žalobní nárok co do požadavku náhrady za užívání stánku uznala pouze částečně, a to za období od 1. 8. 2017 do 10. 8. 2017. K tomu uvedla, že v navazujícím období od 11. 8. 2017 do 12. 9. 2017 byla nucena provoz stánku k závaznému pokynu živnostenského úřadu přerušit. Dále uvedla, a to považuje za stěžejní v projednávaném případě, že pro období od 13. 9. 2017 do 21. 12. 2017 není žalobce ve věci aktivně legitimován. Na základě dohody, kterou dne 13. 9. 2017 uzavřel žalobce s městem Mníšek pod Brdy, došlo k tomuto dni po vůli žalobce jako vlastníka k přenechání stánku a WC městu. Žalobce tak dobrovolně převedl své právo disponovat s prostory na město Mníšek pod Brdy, které nabyté právo plně využilo ve prospěch žalované. Město ponechalo žalovanou v prostorách nadále provozovat její podnikatelskou činnost a dne 21. 2. 2018 s ní samo uzavřelo nájemní smlouvu, na základě které pak žalovaná platila městu nájemné v měsíční výši 5 000 Kč. 4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o nájmu ze dne 21. 12. 2009 soud zjistil, že město Mníšek pod Brdy coby pronajímatel a žalobce coby nájemce spolu dne 21. 12. 2009 uzavřeli nájemní smlouvu, kterou se město zavázalo přenechat žalobci k dočasnému užívání část pozemku parc. [číslo] o výměře 22m2 a navazujících 9m2 s tím, že žalobce bude předmět nájmu využívat pro svoji podnikatelskou činnost, tedy povoz stánku a nad to k němu nechá umístit sociální zařízení (WC), které bude přístupné veřejnosti. 6. Ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 2. 3. 2015 soud zjistil, že žalobce coby pronajímatel a žalovaná coby nájemce spolu dne 2. 3. 2015 uzavřeli nájemní smlouvu, kterou se žalobce zavázal přenechat žalované k dočasnému užívání stánek s přistavěným WC, za což se žalovaná zavázala platit žalobci nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně. Vlastnické právo žalobce k objektu stánku s WC žalovaná učinila nesporným na jednání u soudu dne 8. 10. 2020. Stejně tak bylo v řízení nesporným, že ve vztahu k žalobou dotčenému období od 1. 8. 2017 do 31. 12. 2017 nájem mezi účastníky ujednán nebyl. 7. Ze sdělení ze dne 11. 11. 2016 soud zjistil, že starosta města Mníšek pod Brdy, Ing. Petr Digrin, Ph.D. informoval žalobce o skutečnosti, že město nemá další zájem na trvání smlouvy o nájmu ze dne 21. 12. 2009 a současně ho vyzval, aby do 31. 12. 2016 předmět nájmu vyklidil a vyklizený jej nejpozději 2. 1. 2017 předal zástupci města. Připojen byl souhlas Rady města č. 62 ze dne 26. 10. 2016. 8. Z výzvy k předání objektu nájmu ze dne 10. 2. 2017 soud zjistil, že se město Mníšek pod Brdy a žalobce domluvili na převedení práv k objektu stánku s WC, jakmile žalobce požádá o souhlas [jméno] města. 9. Z protokolu živnostenského úřadu Černošice o kontrole soud zjistil, že při kontrole, která byla prováděna v objektu stánku a WC v období od 19. 7. 2017 do 14. 9. 2017 byla zjištěna absence právního důvodu k jeho užívání a současně byla konstatována jeho nezpůsobilost k provozování. 10. Z Dohody o vyrovnání a ukončení nájemní smlouvy ze dne 13. 9. 2017 soud zjistil, že město Mníšek pod Brdy a žalobce se společně dohodli na tom, že žalobce městu přenechá za vzájemně dohodnutou cenu 180 000 Kč ke dni 13. 9. 2017 stánek včetně přistavěného veřejného WC. 11. Ze sdělení ze dne 13. 9. 2017 soud zjistil, že starosta města Mníšek pod Brdy, Ing. Petr Digrin, Ph.D. informoval žalobce o skutečnosti, že do doby uzavření smlouvy kupní bude provoz stánku zajišťovat žalovaná. 12. Z výpisu z usnesení zastupitelstva města č. 20/ 2017 ze dne 2. 10. 2017 soud zjistil, že zastupitelstvo města Mníšek pod Brdy vyslovilo souhlas s koupí stánku s WC od žalobce za dohodnutou cenu 180 000 Kč s tím, že podpis kupní smlouvy podmínilo platným kolaudačním rozhodnutím k objektu. 13. Z výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 1. 12. 2017 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 32 000 Kč před podáním žaloby s tím, že jí poskytl lhůtu k plnění do 14. 12. 2017. 14. Ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 21. 2. 2018 soud zjistil, že město Mníšek pod Brdy coby pronajímatel a žalovaná coby nájemce spolu dne 21. 2. 2018 uzavřeli nájemní smlouvu, kterou se město zavázalo přenechat žalované k dočasnému užívání stánek s přistavěným WC, za což se žalovaná zavázala platit městu nájemné ve výši 5 000 Kč měsíčně. 15. Z kupní smlouvy ze dne 1. 4. 2019 soud zjistil, že žalobce coby prodávající a město Mníšek pod Brdy coby kupující spolu dne 1. 4. 2019 uzavřeli smlouvu kupní k objektu stánku s WC s tím, že město za předmět koupě uhradilo žalobci kupní cenu v celkové výši 180 000 Kč. Část ve výši 80 000 Kč dne 18. 6. 2018 a část ve výši 100 000 Kč dne 5. 11. 2018 (výpis z účtu žalobce). 16. Z vyjádření města Mníšek pod Brdy k dotazu soudu ze dne 24. 1. 2020 soud zjistil, že město je vlastníkem objektu stánku s přistavěným WC na základě smlouvy kupní uzavřené s žalobcem dne 1. 4. 2019 s tím, že vlastnické právo bylo zapsáno do katastru nemovitosti dne 26. 4. 2019, s právními účinky vkladu ke dni 4. 4. 2019 (Vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ze dne 29. 4. 2019). Dále soud zjistil, že město považovalo za uzavřenou kupní smlouvu již dohodu s žalobcem ze dne 13. 9. 2017, nicméně po zjištění, že objekt není zkolaudován, nebyl podán návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Nedostatek kolaudačního souhlasu byl u stánku zhojen dne 30. 10. 2018 (Kolaudační souhlas ze dne 29. 10. 2018) a u přistavěného WC dne 5. 10. 2018 (Kolaudační souhlas ze dne 4. 10. 2018), poté bylo přistoupeno k uzavření zmíněné kupní smlouvy ze dne 1. 4. 2019. 17. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne 13. 7. 2022, který byl soudem zadán za účelem stanovení výše obvyklého nájemného za užívání objektu stánku a přistavěného WC v období od 1. 8. 2017 do 31. 12. 2017 soud zjistil, že výše obvyklého nájemného: -) za užívání stánku činila 6 400 Kč/měsíc -) za užívání stánku v období od 1. 8. 2017 do 31. 12. 2017 činila 32 000 Kč -) za užívání přistavěného WC činila 1 57