6 C 376/2020-150 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobce se podanou žalobou ze dne 16. 10. 2020 domáhal určení, že je dědicem po zůstaviteli [anonymizováno], narozeném dne [datum], posledně bytem [adresa], zemřelém dne [datum], a to s následujícím odůvodněním. Komisařem [anonymizováno], notářem se sídlem [anonymizováno], je pod sp. zn. [anonymizováno], vedeno řízení o pozůstalosti. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky pozůstalostního řízení vznikl spor o dědické právo, byl žalobce soudním komisařem usnesením ze dne 18. 9. 2020 odkázán k podání žaloby na určení, že je dědicem zůstavitele. Žalobce rozporuje platnost závěti ze dne 28. 6. 2018 učiněné ve formě notářského zápisu č. NZ [číslo] sepsaného v notářské kanceláři [anonymizováno]v [obec a číslo], a to pro rozpor s dobrými mravy. Uvedenou závětí povolal zůstavitel za dědice žalovanou (tedy bývalou manželku), které odkázal podíl na pozůstalosti ve výši 100%. V uvedené závěti zůstavitel současně vyslovil přání, aby žalobce respektoval jeho vůli a nedomáhal se práv nepominutelného dědice. Zároveň touto závětí odvolal veškeré své dříve pořízené závěti, tedy i závěť ze dne 5. 3. 2015, sepsanou ve formě notářského zápisu [anonymizováno], notářkou v [obec], pod sp.zn. [spisová značka], NZ [anonymizováno], v níž povolal za dědice své bytové jednotky [číslo] v [katastrální uzemí], rovným dílem žalobce a žalovanou. Rozpor s dobrými mravy žalobce spatřuje v tom, že závěť nekoresponduje s rodinnými vztahy. Byl to zůstavitel, který žalobce vychovával, žalovaná rodinu opustila a stýkala se s žalobcem jen sporadicky. I poté, co se žalobce osamostatnil, zůstavitele navštěvoval a udržoval s ním blízké vztahy, o čemž svědčí i skutečnost, že měl klíče od jeho bytu. Se zůstavitelem byl v úzkém osobním i telefonickém kontaktu, bydleli spolu i v jedné domácnosti, zajímal se o jeho zdravotní stav a dělal vše pro to, aby měl zůstavitel co nejlepší péči. Skutečnost, že zůstavitele nedoprovázel ke všem lékařům a na všechny prohlídky, byla způsobena jeho pracovní vytížeností, nikoliv jeho nezájmem. Žalovaná nebyla se zůstavitelem dříve v žádném kontaktu, kontakt s ním navázala až poté, co onemocněl. Ze strany žalované se tak jednalo o účelové jednání, vedené touhou získat pro sebe majetkový prospěch, což dokazuje mimo jiné i to, že žalovaná v době, kdy zůstavitel pobýval v lékařském zařízení a jeho stav byl kritický, bez jeho vědomí vybrala z jeho účtu dne [datum] částku 18 000 Kč. V rámci dědického řízení pak žalovaná nedokázala vysvětlit účel, pro který peníze z účtu vybrala. Odkázání jednotky do výlučného vlastnictví žalované, není ani v souladu s faktickým stavem věcí před smrtí zůstavitele, neboť žalovaná do poslední chvíle neměla k jednotce přístup a dalo se tedy předpokládat, že zůstavitel vyjádřil přání, aby jednotka připadla po jeho smrti do vlastnictví žalobce. Změna závěti byla pro žalobce překvapivá. Původně žalobce namítal i to, že nelze vyloučit, že duševní stav zůstavitele byl v době pořízení závěti ze dne 28. 6. 2018 již negativně ovlivněn vážnou nemocí, pro kterou si neuvědomoval důsledky svého jednání, či mohl být pro svůj zdravotní stav snadno ovlivnitelný třetími osobami. Toto své tvrzení následně žalobce k výzvě soudu upravil tak, že požádal, aby soud k tomuto již nepřihlížel a zabýval se pouze námitkou v rozporu s dobrými mravy. Současně své žalobní tvrzení upřesnil tak, že na základě závěti ze dne 28. 6. 2018 byl zůstavitelem vyděděn. Žalobce má za to, že pro změnu poslední vůle zůstavitele a opomenutí jediného syna v závěti nebyl dán žádný rozumný důvod a že změna byla pravděpodobně učiněna po naléhání a tlaku ze strany žalované. 2. Žalovaná požadovala zamítnutí žaloby s tím, že nárok uplatněný žalobou v plném rozsahu neuznává. Žalobce v průběhu řízení o dědictví po zůstaviteli namítal, že pozůstalost po zemřelém otci by měla být vypořádána s ohledem na závěť učiněnou dne 5. 3. 2015, tedy rovným dílem mezi účastníky, avšak v žalobě již tuto závěť označuje za neplatnou, s ohledem na zjevnou písařskou chybu, které se notář sepisující závěť dopustil, a která spočívala v nesprávném označení katastrálního území, v němž se bytová jednotka nachází. Žalovaná dále namítala, že však zůstavitel již v roce 2015 měl zájem svou tehdy již bývalou manželku (žalovanou) odměnit za péči a pozornost, kterou mu po celou dobu jeho života věnovala, a to i přesto, že vedla již svůj vlastní osobní život. Žalobce svým jednáním dle žalované zcela bezprecedentně znevažuje a zpochybňuje poslední vůli zůstavitele. Byla to právě žalovaná, která zůstavitele po celou dobu jeho hospitalizace pravidelně navštěvovala společně se svým stávajícím manželem, rovněž zajišťovala úhradu pohledávek, které měl zůstavitel vůči věřitelům a tím tak minimalizovala jeho dluhovou zátěž. Pro namítanou neplatnost závěti ze dne 28. 6. 2018 pro rozpor s dobrými mravy, však žalobce nepředložil relevantní tvrzení ani důkazy. Tvrzení o sdílení společné domácnosti se zůstavitelem, pokládá žalovaná za lživé. Žalobce nikdy nedisponoval klíči od bytu zůstavitele, získal je od žalované až po smrti zůstavitele. Žalobce až teprve poté, co zjistil obsah závěti ze dne 28. 6. 2018, požádal žalovanou o předání klíčů od bytu zůstavitele a následně vyměnil vložku od klíčů u vstupních dveří do bytu. Žalobce byt žalované zpřístupnil až po cca 9 měsících, kdy žalovaná zjistila, že věci v jejím vlastnictví se v bytě již nenacházejí, byt byl vybydlen a značně znečištěn. Žalovaná však hradila náklady spojené s užíváním bytu po celou dobu, jí byl znemožněn vstup do bytu. Je to tak postup žalobce, který se vymyká dobrým mravům, jejichž respektování se žalobce v tomto řízení domáhá. Žalobce po rozvodu rodičů získal do osobního vlastnictví byt 3+1 v k.ú. [část obce], který před několika lety prodal a právě prodej bytu a následná neochota žalobce finančně vypomoci zůstaviteli, vedla zůstavitele ke změně závěti ve prospěch žalované, která vždy, i přes své vlastní závažné zdravotní obtíže, ochotna zůstaviteli společně se svým stávajícím manželem pomáhala, pravidelně jej doprovázela na lékařské prohlídky, zajišťovala nákupy potravin, uklízela, občas vozila obědy. Manželství žalované se zůstavitelem bylo ukončeno rozvodem již v roce 1995, pokud tedy zůstavitel označil žalovanou v závěti z roku 2015 za dědičku ½ pozůstalosti a následně i jako univerzální dědičku, je zjevné, že vztahy mezi nimi byly nadstandardní a přátelské. Žalovaná zůstavitele několik let finančně podporovala, a to částkou 3 000 Kč měsíčně. Pokud by vztahy mezi žalobcem a zůstavitelem byly natolik standardní až ideální, jak je líčí žalobce, pak by žalobce byl bezpochyby informován nejen o závěti ze dne 5. 3. 2015, ale i o závěti ze dne 28. 6. 2018. I přesto, že žalobce tvrdí, že měl se zůstavitelem velmi dobré vztahy, jak zůstavitele, tak žalovanou neinformoval o tom, že se oženil a že se mu narodila dcera, což se dozvěděli až z doslechu. Závěť ze dne 28. 6. 2018, sepsanou ve formě notářského zápis, pokládá žalovaná za platnou. V době pořízení závěti byl zůstavitel zcela psychicky zdráv a při plném vědomí, dokonce spolu se žalovanou absolvovali i dlouhou cestu do zahraničí (Bosny a Hercegoviny). Tvrzení žalobce, že byl vychováván zůstavitelem, dle žalované rovněž neodpovídá skutečnosti, neboť v době rozvodu, byl žalobce již zletilý a do té doby žila celá rodina v bytě na [obec a číslo], v [anonymizováno] ulici, který v roce 1996 zůstavitel se žalovanou převedli na žalobce. V průběhu řízení pak žalovaná opakovaně žalobci navrhla ukončení celého sporu s tím, že je okamžitě připravena tomuto vyplatit jeho zákonný dědický podíl. Tento návrh však žalobce odmítl. 3. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných na základě provedených listinných důkazů navržených a předložených účastníky, jakož i z účastnických a svědeckých výpovědí, a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Z dědického spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že zůstavitel zemřel dne [anonymizováno], přičemž zanechal závět, která byla sepsána dne 28. 6. 2018 formou notářského zápisu v notářské kanceláři [anonymizováno], notářky v [obec], NZ [číslo]. Touto závětí povolal zůstavitel za dědice žalovanou, které odkázal podíl na pozůstalosti o velikosti 100%. V uvedené závěti vyslovil zůstavitel přání, aby žalobce respektoval jeho vůli a nedomáhal se práv neopomenutelného dědice. Současně uvedenou závětí odvolal veškeré své závěti dříve pořízené, zejména závěť sepsanou dne 5. 3. 2015 ve formě notářského zápisu [anonymizováno], notářkou v [obec] pod [spisová značka], [anonymizováno], kterou zůstavitel povolal za dědice své bytové jednoty [číslo] v [katastrální uzemí] rovným dílem žalobce a žalovanou. Žalobce jako jediný neopomenutelný dědic zůstavitele, byl o závěti ze dne 28. 6. 2018 notářem [anonymizováno] vyrozuměn. Žalobce v průběhu pozůstalostního řízení několikrát změnil svůj názor, pokud jde o její platnost. Dne 25. 6. 2019 sdělil žalobce notáři [anonymizováno], že závěť považuje za neplatnou a že požaduje povinn