12 C 96/2024-76 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 23. 5. 2024 domáhala zaplacení částky 12 460 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce č. 277446334, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, , dne 6. 3. 2006. Na základě smlouvy o půjčce byla žalované poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se dále zavázala uhradit souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč. Půjčku a poplatek se žalovaná zavázala uhradit v 52 pravidelných týdenních splátkách. Poslední splátka měla být uhrazena ke dni 5. 3. 2007. Za celou dobu trvání žalovaná uhradila částku 12 500 Kč. Na souhrnný poplatek byla započítána částka 9 960 Kč a na jistinu pohledávky byla alokována částka 2 540 Kč. Pohledávka byla dne 19. 6. 2015 postoupena na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, l, Anonymizováno, Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 6. 2015. Následně byla pohledávka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupena na žalobkyni, toto postoupení jí bylo oznámeno dne 18. 9. 2018. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani přes předžalobní upomínku. Ke dni druhého postoupení pohledávky činila výše dlužné jistiny 12 460 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně souhlasila s postupem dle § 115 a o.s.ř.3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav. Žalovaná jako dlužník uzavřela dne 6. 3. 2006 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, , jako věřitelem, smlouvu o půjčce č. 277446334, na základě které přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 960 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 480 Kč. První splátka byla splatná sedmého dne od data uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce (viz smlouva o půjčce č. 227446334 ze dne 6. 3. 2006 a Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce). V souladu s čl. 8 Smluvních podmínek byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, jestliže žalovaná včas nesplní povinnosti uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky (viz Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce). Dne 19. 6. 2015 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě, níž byla na společnost SeCapital S.a.r.l. postoupena pohledávka z předmětné smlouvy o půjčce (viz Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, vč. Přílohy č. 1). Dopisem ze dne 25. 6. 2015 bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2018 a podací arch). Následně byla pohledávka smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupena na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018) Toto postoupení bylo žalované oznámeno dne 18. 9. 2018 (viz Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 9. 2018 a podací arch). Dlužná částka nebyla uhrazena ani po zaslání předžalobní upomínky (viz Výzva před podáním žaloby ze dne 25. 4. 2024).4. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti, budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.5. Soud proto předmětný závazkový právní vztah posuzoval podle předpisů platných ke dni jeho vzniku, tj. ke dni 6. 3. 2006.6. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „obč, zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.7. Podle ustanovení § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.8. Podle ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.9. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce podle ustanovení § 657 a násl. obč. zák. Smlouva o půjčce č. 277446334 byla současně spotřebitelským úvěrem dle § 2 zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010. Z obsahu předmětné smlouvy o půjčce je zřejmé, že „souhrnný poplatek“ v souvislosti s poskytnutím půjčky představoval úplatu za půjčení peněz, což je dle soudní praxe i odborné literatury definice smluvního úroku (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1401/2014, či M. Škárová v komentáři k § 658 v J. Švestka, J. Spáčil, M. Škárová, M. Hulmák a kolektiv. Občanský zákoník II, 2. vydání, Praha 2009, s. 1856). O tom, že se jednalo o vše zahrnující úplatu za půjčení peněz, svědčí i skutečnost, že poplatek nebyl, ani zčásti, složen z žádných dílčích položek, které by vyjadřovaly úplatu za poskytnutí určité zvláštní služby, resp. toto ani nebylo žalobkyní tvrzeno. Lze tedy konstatovat, že tzv. souhrnný poplatek svou podstatou představoval kapitalizovaný úrok. Jak uvedl Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V daném případě činil kapitalizovaný úrok 9 960 Kč za poskytnutí jistiny 15 000 Kč, která měla být vrácena v 52 týdenních splátkách, což odpovídá zhruba jednomu roku. Výše úroku činí 66,40 % jistiny ročně. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik České národní banky veřejně dostupných na webových stránkách České národní banky (www.cnb.cz) činila v březnu 2006 13,95 %. Sjednaný kapitalizovaný úrok, označovaný jako „souhrnný poplatek“, byl dle soudu nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat úrokovou míru ve výši více než čtyřnásobku míry obvyklé v bankovním sektoru a roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr přesahující průměrnou výši více než desetinásobně. Ujednání o úrocích (tzv. souhrnném poplatku) tedy soud shledal neplatným dle ustanovení § 39 obč. zák. Vzhledem k tomu, že bylo ujednání o souhrnném poplatku shledáno neplatným, považoval soud platbu žalovaného ve výši 9 960 Kč jako platbu na jistinu úvěru, a proto co do částky 9 960 Kč včetně příslušenství z ní, soud nárok zamítl.10. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do jistiny ve výši 2 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z jistiny ve výši 2 500 Kč od 2. 7. 2015 do zaplacení, byla žaloba shledána důvodnou. Žalovaný totiž nesplnil svou povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas, dluh do dne sjednané splatnosti neuhradil a dostal se tak do prodlení (§ 517 odst. 1 obč. zák.), čímž žalobkyni vznikl i nárok na zaplacení úroku z prodlení (§ 517 odst. 2 obč. zák.), a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k podání žaloby je dána na základě postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. o. z.).11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů nepřiznává, neboť žalované jako převážně úspěšné straně ve sporu žádné náklady nevznikly.