7 C 282/2025-38 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 21. 7. 2025 a v doplnění ze dne 27. 11. 2025 domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku vevýši 28 530,43 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi její právní předchůdkyní společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , dále jen „předchůdkyně žalobkyně“ a žalovaným byla dne 20. 1. 2023 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr až do výše 40 000 Kč, za což se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 26,28 % ročně a úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Žalovaný své povinnosti však nedodržel, byl v prodlení se splacením jedné splátky déle než tři měsíce nebo se ocitl v prodlení se splácením dvou splátek, žalovaný byl na zesplatnění úvěru upozorněn dne 24. 9. 2024, dluh žalovaný neuhradil a žalobkyně úvěr ke dni 31. 10. 2024 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena ke dni 1. 11. 2023 na základě Smlouvy o postoupení portfolia mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. Žalovaný za trvání smluvního vztahu od žalobkyně, resp. její předchůdkyně načerpal 54 998,16 Kč a uhradil 43 483,40 Kč. Ke zkoumání podmínek úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaný uvedl, že má průměrný čistý měsíční výdělek 30 000 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, Náklady pak předchůdkyně žalobkyně počítala na částku 15 000 Kč včetně nové splátky úvěru ve výši 2 000 Kč. Žádné negativní informace předchůdkyně žalobkyně nezjistila ani lustrací žalovaného v Interních databázích poskytovatele úvěru, Insolvenčním rejstříku a Centrální evidenci exekucí. Žalovaný tak žalobkyni dluží na jistině 27 050,43 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 2 286,67 Kč za období ke dni 30. 6. 2025, na kapitalizovaném smluvním úroku částku 4 725,11 Kč za období ke dni 30. 6. 2025, dále smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 27 050,43 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 27 050,43 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení. Žalovaný ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě ze dne 19. 6. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 20. 1. 2022 Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěru až do částky 40 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 26,28 % z dlužné částky, který se žalovaný zavázal splácet ve splátkách aspoň ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně 500 Kč. Žalovaný o sobě uvedl, že nemá vyživovací povinnost, že pracuje u společnosti , právnická osoba, , kde má čistý měsíční příjem 30 000 Kč, celkové náklady domácnosti jsou 15 000 Kč, žije v nájmu, nesplácí žádné hypotéky či úvěry (Žádost/Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , Specifické podmínky č. , hodnota, , Základní info o úvěru, Předběžná žádost o úvěr, Všeobecné obchodní podmínky). Předchůdkyně žalobkyně při prověření úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jím tvrzeného příjmu ve výši 30 000 Kč měsíčně a stanovila jeho životní výdaje ve výši 15 000 Kč, nové splátkové zatížení bylo počítáno ve výši 2 000 Kč (Protokol o prověření úvěruschopnosti klienta). První čerpání úvěru proběhlo de 24. 8. 2022 (Dopis ze dne 26. 8. 2022, E-mail s předmětem „Podrobnosti k Vašemu úvěru“). Žalovaný načerpal celkem částku 54 998,16 Kč a zaplatil 43 483,40 Kč (Podklady pre sudne konanie a listina Číslo úvěru: , Anonymizováno, pan , jméno FO, ). Předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni, což žalovanému oznámila dne 2. 11. 2023 (Oznámení ze dne 2. 11. 2023). Žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 31. 10. 2024 (Poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne 24. 9. 2024, listina Splaťte okamžitě celý dluh). Předžalobní výzvu žalobkyně zaslala dne 18. 6. 2025 (Výzva k úhradě dluhu ze dne 18. 6. 2025 včetně dokladu o odeslání).4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje8. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tato judikatura je použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb.13. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C–679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebite