10 C 77/2025-54 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 48 941,52 Kč s příslušenstvím. Pro odůvodnění nároku tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně (společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, ) a žalovaná uzavřely na základě žádosti žalované dne 4. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, které se žalovaná zavázela splácet spolu s úroky a poplatky v 52týdenních splátkách po 784 Kč. Smlouvou ze dne 21. 10. 2024 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná na úvěrovou smlouvu neuhradila ničeho. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši 22 000 Kč, dlužného poplatku ve výši 15 941,52 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 11 000 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 354,65 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 896,67 Kč. Dále žalobkyně požaduje úrok ve výši 15 % ročně z jistiny ve výši 22 000 Kč od 1. 11. 2024 a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny ve výši 22 000 Kč od 22. 10. 2024.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila. 3. Z listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 4. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaná uvedla, že její pravidelný měsíční příjem činí 27 200 Kč. Žalovaná je na mateřské/rodičovské dovolené. Je svobodná, má 4 vyživovací povinnosti a její běžné měsíční výdaje činí 4 000 Kč. Žije v nájemním bytě. Příjem byl ověřen složenkami.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 4. 8. 2023 soud zjistil, že v této smlouvě se právní předchůdce žalobkyně zavazuje poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 22 000 Kč a žalovaná se zavazuje tuto částku spolu s poplatkem ve výši 16 833 Kč (úrok ve výši 10 937 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za rozšířenou doplňkovou službu , Anonymizováno, ve výši 4 396 Kč) vrátit v 52týdenních splátkách po 784 Kč (při poslední splátce ve výši 773 Kč). RPSN dle smlouvy činí 152,607 %.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 a jejích příloh soud zjistil, že pohledávka za žalovanou z úvěrové smlouvy č. , hodnota, byla společností , právnická osoba, , IČ , IČO, postoupena žalobkyni.7. Z dopisu ze dne 21. 10. 2024 a z podacího lístku ze dne 11. 11. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně oznámil žalované postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ve výši 50 842,60 Kč včetně příslušenství na žalobkyni a zároveň ji vyzval k úhradě dlužné částky do 10 dnů.8. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 2. 2025 včetně podacího lístku ze stejného data soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky do 5. 3. 2025.9. Z tabulky umoření ze dne 25. 10. 2024 soud zjistil, že žalovaná k datu 25. 10. 2024 na úvěrovou smlouvu neuhradila ničeho.10. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti.11. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.12. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 citovaného ustanovení, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).16. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 4. 8. 2023 smlouva o úvěru č. , hodnota, , která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostál své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele dle § 86 daného zákona. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje o majetkových poměrech žalované nebyly řádně ověřovány, žádné takové listiny nemá žalobkyně k dispozici. Z údajů poskytnutých žalovanou je zřejmé, že její pravidelný měsíční příjem činí 17 200 Kč, další příjem domácnosti pak činí 10 000 Kč, výdaje žalované jsou měsíčně ve výši 4 000 Kč, přičemž žalovaná má 4 vyživovací povinnosti, je na mateřské/rodičovské dovolené a bydlí v nájemním bytě. Příjmy žalované byly nedostatečně ověřeny pouze na základě složenek. Současně je velmi nevěrohodná celková výše měsíčních výdajů ve výši 4 000 Kč, která je nedostatečná i pro jednu dospělou osobu, tím více pro osobu na mateřské/rodičovské dovolené, která má 4 vyživovací povinnosti a žije v nájemním bytě. Žalobkyně ani k výzvě soudu nepředložila žádné listiny, kterými by příjem žalované jakkoli verifikovala, to stejné platí i o výdajové stránce (např. nájemní smlouva, výpisy z bankovního účtu apod.). Soud pro provedeném dokazování uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat řádné a dostatečně přiléhavé prověření úvěruschopnosti žalované jejím právním předchůdcem. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně si při poskytování úvěru nemohl být jistý, jaké jsou skutečné majetkové poměry žalované. Primárním chráněným zájmem shora citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je ochrana spotřebitele před nezodpovědným poskytnutím úvěru, z čehož by spotřebiteli mohly vzniknout negativní následky v jeho majetkové sféře.17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 nebo v nálezu Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. IV. ÚS 702/20, dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.18. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který uvedl, že soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen „Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti