11 C 323/2024-56 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou došlou soudu dne 3. 9. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 40 995 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, , kterou žalovaná uzavřela dne 24. 11. 2022 se společností , právnická osoba, , dále jen („právní předchůdce žalobkyně“). Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 30 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednanými poplatky a úrokem z úvěru ve dvanácti měsíčních splátkách po 3 509 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 11. 2023. Žalovaná ničeho neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 4 375 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 403,41 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 30 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a sjednaný úrok 18,37 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:4. Dne 24. 11. 2022 žalovaná jako zákazník (spotřebitel) uzavřela Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, se společností , právnická osoba, Ve smlouvě se uvádí, že touto smlouvou poskytuje původní věřitel žalované úvěr v částce 30 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem za úvěr v výši 10 200 Kč. Dále bylo sjednáno doplňkové pojištění za částku 1 908 Kč. Celkovou dlužnou částku 42 108 Kč, sníženou o částku za rozšířenou doplňkovou službu na částku 38 937 Kč, se žalovaná zavázala uhradit ve dvanácti měsíčních splátkách po 3 509 Kč, a to převodem na ve smlouvě specifikovaný účet, neboť se mělo jednat o bezhotovostní spotřebitelský úvěr. Číslo účtu žalované však ve smlouvě uvedeno nebylo. Žalobkyně tvrdila, že úvěr byl ve skutečnosti poskytnut v hotovosti při podpisu smlouvy, přičemž obchodní zástupce omylem použil chybný formulář smlouvy. Přes výzvu soudu žalobkyně nepředložila žádný důkaz o tom, že žalovaná částku 30 000 Kč skutečně obdržela.5. Dne 21. 11. 2022 žalovaná podepsala Zákaznickou kartu - žádost o spotřebitelský úvěr. V této listině se uvádí, že žalovaná má učňovské vzdělání, žije s rodiči, má jednu vyživovací povinnost a je na mateřské/rodičovské dovolené. Dále je zde uvedeno, že je majitelem auta. Pokud jde o příjmy, je zde uveden počet příjmů žadatele: 2, čistý příjem 10 000 Kč (žalobkyně uvedla, že se jednalo o příjem ze státní podpory), dále ostatní příjmy 5 200 Kč a další čisté příjmy domácnosti 10 000 Kč. K těmto příjmům v celkové částce 15 200 Kč žalobkyně uvedla, že byly ověřeny na základě sdělení žalované. Příjem ze státní podpory byl ověřen na základě výpisů z bankovního účtu. Odhadované měsíční výdaje žalované jsou zde uvedeny v částce 2 500 Kč.6. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, jak vyplývá z této smlouvy a přiloženého seznamu postoupených pohledávek. Původní věřitel žalovanou informoval o postoupení pohledávky dopisem nazvaným Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 4. 2024, který odeslal žalované dne 30. 5. 2024 (viz poštovní podací lístek). Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované Výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 7. 2024, která byla žalované odeslána téhož dne (viz poštovní podací lístek).7. Po právní stránce soud posoudil daný vztah jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou žalovaná uzavřela jako spotřebitel s právním předchůdcem žalobkyně. Na uvedenou smlouvu je třeba aplikovat též zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. V řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně sjednanou částku úvěru 30 000 Kč žalované skutečně poskytl.9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že původní věřitel neprověřil úvěruschopnost žalované řádně. Z údajů poskytnutých žalovanou je zřejmé, že je toho času na mateřské/rodičovské dovolené. Příjmy ve výši 15 200 Kč zůstaly zcela neověřeny. Současně je velmi nevěrohodná nízká výše měsíčních výdajů 2 500 Kč, která je nedostatečná pro jednu dospělou osobu, tím více pro osobu, která má vyživovací povinnost k malému dítěti.11. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele jsou upraveny v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., který stanoví: (odst. 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odst. 2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (odst. 3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.12. Soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, neboť před jejím uzavřením nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného.13. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb. soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož cituje:„(16.) Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o, Anonymizováno, vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Pr