12 C 52/2025-75 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Podáním ze dne 12. 5. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Na odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný v období od 2. 3. 2022 do 15. 3. 2022 neoprávněně čerpal na území Slovenska zdravotní služby na účet žalobkyně, když nebyl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice a v rozhodném období zneužil průkaz zdravotního pojištění, kterým disponoval z předchozího průběhu pojištění a který v rozporu s § 12 písm. j) bodu 1. a § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, po skončení pojištění nevrátil. Žalovaný čerpal zdravotní služby ve zdravotnických zařízeních na území Slovenska v celkové výši 41 459,21 Kč. Tyto zdravotní služby žalobkyně uhradila prostřednictvím , právnická osoba, , a to podle čl. 36 odst. 1 a 2 Nařízení (EHS) č. 1408/71, čímž jí vznikla škoda. Žalobkyně žalovaného opakovaně vyzvala k úhradě dlužných částek, avšak bezúspěšně.2. Soud v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zjistil následující skutečnosti:3. Z vyúčtování nákladů na poskytnuté dávky (formulář N080E ze dne 1. 3. 2023 a dne 26. 6. 2023) má soud za prokázané, že , právnická osoba, vyzvala žalobkyni k úhradě částky 44 683,92 Kč (formulář N080E ze dne 1. 3. 2023) a částky 147 902,09 Kč (formulář N080E ze dne 26. 6. 2023) za zdravotní služby čerpané na účet žalobkyně. Přílohou formulářů byly počítačové sjetiny nazvané „individuální výkazy – přehled“ a „individuální výkazy – podrobný přehled“, z nichž má soud za prokázané, že na zdravotní péči poskytnutou žalovaného v období 2. 3. 2022 do 3. 3. 2022 byla vynaložena částka 6 956,66 Kč a v období 3. 3. 2022 do 15. 3. 2022 částka 34 502,55 Kč, celkem tak šlo o částku 41 459,21 Kč. Uhrazení těchto částek prokazují potvrzení o provedení platby ze dne 29. 3. 2023 a dne 26. 7. 2023, když na těchto potvrzeních je jako variabilní symbol platby uvedeno referenční číslo vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky, uvedené prokazují i přehledy uhrazených částek z aplikace SAP.4. Z evropského průkazu zdravotního pojištění na jméno žalovaného bylo zjištěno, že předmětný průkaz byl v době poskytnutí zdravotních služeb formálně platný.5. Z dálkového přístupu k údajům ISZR má soud za prokázané, že žalovanému nebyl v žalovaném období udělen trvalý pobyt v České republice.6. Z hromadného oznámení zaměstnavatele bylo zjištěno, že žalovaný byl účasten systému veřejného zdravotního pojištění v České republice naposledy jako zaměstnanec zaměstnavatele , adresa, , a to do 31. 12. 2021.7. Z formulářů S040 (pro slovenské pojišťovny: , Anonymizováno, ., , Anonymizováno, , , Anonymizováno, .) a z odpovědí na tyto žádosti (formuláře S041 od uvedených zdravotních pojišťoven) bylo zjištěno, že žalovaný nezískal v domovském státě žádné doby pojištění (tj. nebyl pojištěn).8. Z formuláře R014 a z výzev z 24. 4. 2023, 20. 6. 2023, 29. 8. 2023, 4. 10. 2023, předžalobních výzev ze dne 3. 3. 2025 a doručenek má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného opakovaně upomínala k uhrazení dlužných částek. Přílohou výzev byly i faktury znějící na žalované částky.9. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Žalovaný byl na území České republiky účasten zdravotního pojištění v období do 31. 12. 2021 jako zaměstnanec společnosti , Anonymizováno, . V období od 2. 3. 2022 do 15. 3. 2022 mu byla poskytnuta zdravotní péče na území Slovenska, a to na základě předložení stále platného Evropského průkazu zdravotního pojištění, nicméně v daném období již účasten zdravotního pojištění v České republice nebyl. Na základě výzvy žalobkyně uhradila za péči čerpanou žalovaným na území Slovenska celkem částku 41 459,21 Kč. Žalobkyně vyúčtovala žalovanému náklady za neoprávněně čerpanou zdravotní péči fakturami, které byly žalovanému opakovaně zaslány společně s výzvami k úhradě dluhu. Žalovaný ničeho neuhradil.Po právní stránce soud posoudil věc následovně:Odpovědnost žalovaného za škodu a jeho pasivní věcní legitimace ve sporu10. Dle § 3 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění vzniká zdravotní pojištění dnem narození, jde-li o osobu s trvalým pobytem na území České republiky, nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území České republiky stala zaměstnancem, nebo dnem získání trvalého pobytu na území České republiky.11. Dle § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb. zdravotní pojištění zaniká dnem smrti pojištěnce nebo jeho prohlášení za mrtvého, nebo dnem, kdy osoba bez trvalého pobytu na území České republiky přestala být zaměstnancem, nebo dnem ukončení trvalého pobytu na území České republiky.12. Dle § 12 písm. j) bodu 1. ve spojení s § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění.13. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.14. Dle rozhodnutí SPRÁVNÍ KOMISE PRO KOORDINACI SYSTÉMŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ROZHODNUTÍ č. S9 ze dne 20. června 2013 o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004.Článek 21. Žádosti o úhradu dávek, které byly poskytnuty na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, dokumentu nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění nebo jakéhokoli jiného dokumentu prokazujícího nárok, mohou být zamítnuty a pohledávka může být vrácena věřitelské instituci, např. pokud: — není úplná a/nebo je nesprávně vyplněná, ¨— se týká dávek, které nebyly poskytnuty v době platnosti evropského průkazu zdravotního pojištění nebo dokumentu, jejž příjemce použil k prokázání nároku.2. Žádost o úhradu nelze zamítnout z důvodu, že příslušná osoba již není pojištěna u instituce, která evropský průkaz zdravotního pojištění či dokument prokazující nárok vydala, pokud byly dávky příjemci poskytnuty v době platnosti použitého dokumentu15. Porušení povinnosti: Jak bylo výše prokázáno, žalovaný byl účasten na veřejném zdravotním pojištění v České republice, z důvodu svého zaměstnání. Jeho zaměstnanecký poměr skončil dne 31. 12. 2021. K tomuto datu jeho zdravotní pojištění zaniklo v souladu s § 3 odst. 2 zákona č. 48/1997 Sb., zákon o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“). Žalovaný měl ve lhůtě stanovené v § 12 odst. 1 písm. j) bod 12. zákona č. 48/1997 Sb., vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce. Žalovaný však tuto svou povinnost porušil a průkaz nevrátil.16. Příčinná souvislost a vzniklá škoda: Žalovaný, ačkoli si musel být vědom toho, že jeho zaměstnání v ČR skončilo, předložil neoprávněně držený průkaz pojištěnce, zdravotnickému zařízení ve třetím státě, za účelem čerpání bezplatné zdravotní péče. V době, kdy byla žalovanému zdravotní péče poskytována tedy od 2. 3. 2022 do 15. 3. 2022, nebyl zdravotně pojištěn ani v domovském státě na Slovensku. Neexistence pojištění byla prokázána dotazy na zjištění dob trvání pojištění. Tím, že žalovaný předložil zdravotní průkaz cizího státu, nebyla jeho účast na zdravotním pojištění zdravotnickým zařízením automaticky ověřována. Za této situace nezbylo žalobkyni než v souladu s nařízením Evropského Parlamentu a Rady (ES) 883/2004 (čl. 35) a ve smyslu prováděcího nařízení č. 987/2009 náklady vynaložené na zdravotní péči žalovaného uhradit. Uhrazením nákladů tak žalobkyni vznikla škoda ve výši žalované částky. K námitce neurčitosti poskytnuté zdravotní péče a tedy výše škody, soud poukazuje na již shora citované rozhodnutí podle jeho článku 3 „Jak vysvětluje judikatura Evropského soudního dvora (Rozsudek ze dne 12. dubna 2005 ve věci C-145/03 „Dědici po , jméno FO, proti Instituto Nacional de la Seguridad Social (INSS) a Instituto Nacional de Gestión Sanitaria (Ingesa)“, Sbírka rozhodnutí 2005 Strana I-02529.) dlužná instituce nesmí přezkoumávat, zda je pohledávka v souladu s ustanoveními článku 19 a čl. 27 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004, neexistuje-li důvodné podezření, že došlo ke zneužívajícímu jednání. Dlužná instituce je následně povinna přijmout informace, z nichž pohledávka vychází, a uhradit ji.“, z něhož vyplývá povinnost žalobkyně částku uhradit.17. Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně byl řádně osvědčen, naopak žalovaný neunesl důkazní břemeno, že by závazek zanikl či v době uznání netrval, a proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud na tomto místě poukazuje i na rozhodnutí Městského soudu v Praze, který se ve svém rozhodnutí 39 Co 210/2022 vydaném na základě odvolání ve skutkově i právně obdobném sporu se záv