19 C 288/2025-34 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobou došlou soudu dne 27. 6. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 812,08 Kč s příslušenstvím jako dluhu ze Smlouvy o půjčce č. , hodnota, , kterou se žalovanou uzavřela dne 4. 12. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . Na základě uvedené smlouvy o úvěru poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Tuto částku spolu se smluvním úrokem ve výši 36,90 % ročně a s dalšími poplatky se žalovaná zavázala vrátit ve 12 měsíčních splátkách po 1 514 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 9 690,29 Kč, avšak vzhledem k tomu, že splátky úvěru nesplácela řádně a včas přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně dne 12. 12. 2024 k zesplatnění zbývající dlužné částky. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na společnost , Anonymizováno, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2025 a následně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 4. 2025. Žalobkyně na tuto pohledávku požaduje uhradit částku 10 812,08 Kč jakožto dlužnou jistinu, kapitalizovaný úrok od 4. 12. 2023 do 12. 12. 2024 ve výši 1 191,10 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok od 4. 12. 2023 do 12. 12. 2024 ve výši 978,58 Kč, úrok ve výši 36,9 % ročně z částky 9 382,08 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení a zákonný úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 9 382,08 od 15. 3. 2025 do zaplacení. Žalované byla postoupení pohledávky oznámena a právním zástupcem žalobkyně jí byla zaslána předžalobní výzva. Žalovaná na výzvu nereagovala.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Dne 4. 12. 2023 žalovaná jako zákazník právní předchůdkyně žalované (spotřebitel) uzavřela Smlouvu o půjčce č. , hodnota, se společností , právnická osoba, a to prostřednictvím internetového bankovnictví (Smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb, žádost o aktivaci, změnu, zrušení aplikace , Anonymizováno, , návrh na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, , Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , Akceptace návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. , hodnota, ). Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč, přičemž doba úvěru byla sjednána na 12 měsíců. Žalovaná se vedle jistiny 15 000 Kč zavázala uhradit úrok ve výši 36,90 % ročně a poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 133 Kč. Součástí smlouvy byl také ceník produktů a služeb, produktové podmínky a všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Žalované byla poskytnuta částka 15 000 Kč dne 4. 12. 2023 (výpis , Anonymizováno, půjčky, výpis) a na základě oznámení o změně čísla účtu pro splácení Úvěru ze dne 20. 1. 2025 došlo ke změně způsobu úhrady splátek – nyní měly být hrazeny na účet uvedený v tomto oznámení. Dopisem ze dne 12. 12. 2024 byla žalovaná informována o tom, že vzhledem k nehrazení splátek řádně a včas došlo k zesplatnění zbývající dlužné částky (Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu s podacím lístkem). Žalobkyně dále předložila listiny nazvané Protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, Příloha 1 a údaje klienta ve kterých je uvedeno, že žalovaná je zaměstnána, má příjem 45 000 Kč (započtený příjem byl jen 30 339 Kč), výdaje na bydlení jsou uvedeny ve výši 10 500 Kč, výdaje na živobytí ve výši 5 000 Kč (tyto výdaje právní předchůdkyně navýšila na částku 7 026 Kč na živobytí, přidala ostatní výdaje 480 Kč a výdaje na bydlení ponechala ve výši 10 500 Kč). Splátky započítané za revolvingové úvěry byly ve výši 23 Kč měsíčně. Na základě uvedených příjmů a výdajů vypočetla právní předchůdkyně žalobkyně, že na splátky nové půjčky a nepředvídatelných výdajů zbývá žalované 9 299 Kč.4. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů o řádném prověření úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně čerpala informace nejen od klienta, ale taktéž prostřednictvím databáze SOLUS, Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací. Žádné další důkazy ohledně ověření příjmů a výdajů žalované nepředložila.5. Původní věřitelka postoupila pohledávky za žalovanou na společnost , Anonymizováno, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2025 společně s potvrzením úplaty a následně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 4. 2025. O prvním postoupení pohledávky vyrozuměla původní věřitelka žalovanou dopisem ze dne 17. 4. 2025 (Vyrozumění o postoupení pohledávky s podacím lístkem), o druhém postoupení byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 9. 5. 2025 (Oznámení o postoupení pohledávky). Následně, 12. 5. 2025, byla žalované zaslána předžalobní upomínka ze dne 9. 5. 2025, ve které žalobkyně stanovila lhůtu k plnění 7 dnů od odeslání výzvy (Oznámení o právním zastoupení, Výzva k úhradě dluhu s podacím lístkem).6. Po právní stránce soud posoudil daný vztah jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou žalovaná uzavřela jako spotřebitel s právní předchůdkyní žalobkyně. Na uvedenou smlouvu je třeba aplikovat též zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“). Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni převedena v souladu s § 1879 o. z.7. Soud se předně zabýval tím, zda původní věřitelka před poskytnutím úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že původní věřitelka neprověřila úvěruschopnost žalovaného řádně, když žalobkyně soudu ani na výzvu nepředložila žádné doklady potvrzující tvrzení uvedená v příloze 1. Je sice chvályhodné, že právní předchůdkyně při pohledu na deklarované náklady žalované tyto zvýšila o 2 506 Kč měsíčně a deklarované příjmy naopak ponížila. Za situace, kdy však ani příjmy ani výdaje nebyly žádným způsobem ověřovány nelze uzavřít, že by byla úvěruschopnost řádně ověřena, a to i s přihlédnutím k tomu, že žalovaná dle přílohy 1 měla minimálně 1 další úvěrový produkt.10. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele jsou upraveny v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., který stanoví: (odst. 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odst. 2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (odst. 3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.11. Soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je neplatná, neboť před jejím uzavřením nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované.12. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb. soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož cituje:„(16.) Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na