4 C 257/2025-21 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 10 809 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako provozovatel neměl sjednáno pojištění odpovědnosti vozidla reg. zn. , SPZ, , VIN , VIN kód, , a to v době od 2. 7. 2024 do 22. 10. 2024, čímž porušil zákonnou povinnost pojistit vozidlo. Žalobkyně tak požadovala po žalovaném příspěvek ve výši 10 809 Kč skládající se ze základu příspěvku ve výši 10 509 Kč (113 dní po 93 Kč) a z poplatku za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč, který nebyl i přes výzvy dosud žalovaným zaplacen. Vedle žalované částky požadovala žalobkyně úroky z prodlení ve výši dle příslušných právních předpisů.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V daném případě jde o tzv. věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Srbské republiky, v České republice má však evidované trvalé bydliště. Z toho důvodu bylo třeba nejprve zkoumat, je-li dána pravomoc justičních orgánů České republiky a jakým právním řádem se právní vztah účastníků řídí. V projednávané věci se jedná o škodu z mimosmluvního závazkového vztahu. Na věci tohoto druhu však dvoustranná Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 20. 1. 1964, č. 207/1964 Sb., nedopadá, a proto je třeba postupovat podle práva evropského. Pravomoc a příslušnost zdejšího soudu k projednání věci je tak dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 odst. 1 nařízení č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Při určení rozhodného práva je třeba vycházet z čl. 4 nařízení č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), dle kterého se právní vztah řídí právem země, kde škoda vznikla, v daném případě tedy českým právem.4. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o. s. ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal, žalobkyně nadto vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.5. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z informace z registru silničních vozidel soud zjistil, že žalovaný byl v období od 2. 7. 2024 do 22. 10. 2024 registrovaným provozovatelem vozidla reg. zn. , SPZ, .Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, za následné nepojištěné období ze dne 27. 11. 2024 včetně výpisu Sledování zásilek bylo zjištěno, že žalovaný jako provozovatel vozidla reg. zn. , SPZ, , tj. vozidla v kategorii osobní automobil s objemem válců nad 2 500 cm3, neměl ohledně uvedeného vozidla, vedeného v příslušném registru vozidel, v období od 2. 7. 2024 do 22. 10. 2024 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných vozidel za nepojištěné období, tj. celkem za 113 zjištěných dní nároku na příspěvek po 93 Kč za den, ve výši 10 509 Kč. Ve výzvě byla zároveň stanovena šedesátidenní lhůta k zaplacení.Z upomínky o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu , Anonymizováno, ze dne 18. 2. 2025 ve spojení s výzvou k zaplacení dlužné částky ze dne 13. 3. 2025 a výzvou k zaplacení dlužné částky ze dne 4. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl opětovně vyzýván k úhradě základu příspěvku a rovněž k úhradě nákladů na uplatnění nároku ve výši 300 Kč.Z předžalobní upomínky ze dne 9. 5. 2025 včetně podacího archu a výpisu Sledování zásilek bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně. Upomínka byla žalovanému odeslána dne 9. 5. 2025.6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalovaný byl v období od 2. 7. 2024 do 22. 10. 2024 registrovaným provozovatelem vozidla reg. zn. , SPZ, . Protože k danému vozidlu nebylo v období od 2. 7. 2024 do 22. 10. 2024 uzavřené pojištění odpovědnosti z provozu vozidel, žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou z 27. 11. 2024 k uhrazení příspěvku, což žalovaný ani přes výzvy neučinil.7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Povinnost žalovaného jako provozovatele vozidla reg. zn. , SPZ, mít toto vozidlo pojištěné vyplývá z ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), dle něhož provozovatel tuzemského vozidla s výjimkou provozovatele vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti a toho, kdo převzal vozidlo do opravy, zajistí, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto pojištěním odpovědnosti po dobu registrace vozidla, jde-li o vozidlo, které podléhá registraci silničních vozidel. Dle ustanovení § 45 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla provozovatel tuzemského vozidla zaplatí Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 6 odst. 1 a paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle ustanovení § 45 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní podle odstavce 2 a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dle § 45 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši paušálních nákladů Kanceláře spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek stanoví Ministerstvo financí vyhláškou č. 69/2024 Sb., k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen „vyhláška“).8. Po skutkovém a právním posouzení věci dospěl soud k tomuto závěru. Žalobkyně prokázala, že žalovaný byl v předmětném období od 2. 7. 2024 do 22. 10. 2024 provozovatelem vozidla reg. zn. , SPZ, . Dále žalobkyně prokázala, že žalovaný jako provozovatel neměl k danému vozidlu v období od 2. 7. 2024 do 22. 10. 2024 uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyni tak vzniklo právo na uhrazení zákonného příspěvku dle shora cit. ustanovení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Výše příspěvku za žalované období činí 10 509 Kč (§ 45 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 5 odst. 1 písm. i) vyhlášky – 113 dní po 93 Kč), výše nákladů je pak dána ust. § 6 vyhlášky v částce 300 Kč. Žalobkyně žalovaného k uhrazení daného příspěvku řádně vyzvala dne 27. 11. 2024, žalovaný ho však ani přes opakované výzvy neuhradil, proto žalobkyni vzniklo právo na úrok z prodlení dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne splatnosti stanovené ve výzvě.9. Protože tedy žalobkyně svůj nárok řádně tvrdila a prokázala, naopak žalovaný se k žalobě nevyjádřil, na svoji obranu nic netvrdil (že by nárok nevznikl, neexistoval či že by žalovaný daný příspěvek uhradil), natož dokazoval, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty ve výši 10 809 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.