4 C 40/2025-82 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 15 481,05 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 1. 2. 2024 uzavřena Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěrový rámec 13 590 Kč. Pravidelná měsíční splátka měla činit 4 % z dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu načerpala žalovaná celkovou částku 16 894,55 Kč, avšak celkově uhradila pouze částku 4 940,93 Kč. Žalobkyně úvěr z důvodu nehrazení splátek zesplatnila k 9. 9. 2024. Kromě dlužné jistiny ve výši 13 250,33 Kč žalobkyně požadovala poplatky ve výši 630,72 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč a dále smluvní úrok a úrok z prodlení. K posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla, že tuto posuzovala z údajů uvedených žalovanou na kartě klienta, lustrací žalované v registrech dlužníků, výpisem z bankovního účtu žalované a vlastními interními systémy.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 2. 2024, jejíž součástí jsou Úvěrové podmínky žalobkyně, soud zjistil následující: Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěrový rámec ve výši 13 590 Kč, přičemž žalovaná se zavázala načerpané finanční prostředky splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuálně dlužné částky; v případě načerpání úvěru v plné výši by tak činily 1 378 Kč měsíčně. Roční úroková sazba činila 20,28 %. V části smlouvy označené jako „Informace o klientovi“ žalovaná uvedla, že její čistý hlavní měsíční příjem činí 50 000 Kč, vedlejší 10 000 Kč. Měsíční výdaje na bydlení činí 10 000 Kč, splátky jiných úvěrů 2 000 Kč a ostatní výdaje 15 000 Kč. Dále uvedla zaměstnavatele, u kterého je zaměstnána od února 2023.5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaná na úvěrovou smlouvu č. , hodnota, načerpala celkem částku 16 894,55 Kč a uhradila 4 splátky v celkové výši 4 940,93 Kč.6. Z výzvy ze dne 9. 9. 2024 včetně podacího archu ze dne 10. 9. 2024 soud zjistil, že tímto dopisem vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 16 330,18 Kč z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 1. 2. 2024 do 14 dnů od sepsání výzvy.7. Z úvěrové zprávy žalované a z výpisu z bankovního účtu žalované za období říjen až prosinec 2023 soud zjistil následující: Od zaměstnavatele, kterého uvedla v kartě klienta, pobírala žalovaná mzdu ve výši cca 25 000 Kč měsíčně. Jiný pravidelný příjem nebylo možné z výpisu identifikovat. Naopak žalovaná splácela předchozí úvěr měsíční splátkou ve výši cca 2 900 Kč, v prosinci si pak vzala zápůjčku od , právnická osoba, ve výši 8 000 Kč. Ostatní pohyby na účtu jsou buď neidentifikovatelné nebo se týkají plateb v obchodech. Co se týče celkového stavu účtu, tak v říjnu a listopadu 2023 měla žalovaná příjmy kolem 30 000 Kč, v prosinci 2023 kolem 60 000 Kč, měsíční výdaje však byly téměř totožné s příjmy, na účtu jí každý měsíc zůstával minimální zůstatek (57 Kč, 36 Kč, 505 Kč).8. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 10. 2024 včetně podacího archu soud zjistil, že tímto dopisem vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky 16 606,84 Kč z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 1. 2. 2024 do 10. 10. 2024.9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.10. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.12. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.14. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu věci. Mezi žalovanou a žalobkyní byla v souladu s § 2395 o. z. uzavřena dne 1. 2. 2024 Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , která je svou povahou spotřebitelskou smlouvou ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 cit. zákona byla žalobkyně, pod sankcí neplatnosti smlouvy, povinna posoudit úvěruschopnost žalované. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně této své povinnosti nedostála. V daném případě sice žalobkyně postupovala v souladu se zákonem a vyžádala si od žalované výpis z bankovního účtu, jeho obsahem se však již blíže nezabývala a zejména ho neporovnávala s údaji uvedenými žalovanou v kartě klienta. Kdyby tak učinila, zjistila by, že údaje žalované o tom, že její měsíční čistý příjem z hlavního pracovního poměru činí 50 000 Kč neodpovídají skutečnosti, když mzda žalované se za poslední tři měsíce pohybovala kolem 25 000 Kč. Celkem žalovaná uvedla měsíční příjem kolem 60 000 Kč, což rovněž neodpovídá výpisu z bankovního účtu, když s výjimkou prosince 2023 činil cca 30 000 Kč. Už skutečnost, že žalovaná v kartě klienta neuvedla údaje, které by byly v souladu s bankovním výpisem, mělo u žalobkyně zvýšit obezřetnost a potřebu vyžádat si od žalované další listiny potvrzující její příjmy a výdaje. Stejně tak tuto potřebu měla vyvolat skutečnost, že na bankovním účtu žalovaná neměla téměř žádný zůstatek a v prosinci 2023 si vzala další zápůjčku ve výši 8 000 Kč. Pokud by tedy soud vycházel z příjmu žalované do 30 000 Kč měsíčně, plateb nájemného 10 000 Kč, splátek předchozího úvěru kolem 3 000 Kč a dalších tvrzených výdajů žalované kolem 15 000 Kč, žalované by již nezbývaly žádné finanční prostředky na úhradu nového úvěru. Na základě porovnání údajů v kartě klienta a výpisu z bankovního účtu tak žalobkyně měla mít pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, když údaje uvedené žalovanou se jevily jako ne zcela odpovídající skutečnosti (žalobkyně si měla vyžádat další listiny ověřující pravdivost žalovanou tvrzeného příjmu). Žalobkyně se však spokojila pouze s tvrzením žalované (aniž by ho řádně ověřila), což nemohlo vést k celkovému posouzení finančních poměrů žalované a k řádnému a podloženému závěru o její schopnosti úvěr v budoucnu splácet.15. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, v rozh