5 C 190/2025-19 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se domáhala vyklizení a odevzdání vyklizené bytové jednotky č. , Anonymizováno, , umístěné na adrese , adresa, , s odůvodněním, že ji žalovaný užívá bez právního důvodu, neboť nájemní vztah mezi žalobkyní a žalovaným založený nájemní smlouvou ze dne 17. 7. 2023 skončil ke dni 10. 1. 2024, když byl sjednán na dobu určitou a žalobkyně se rozhodla nájemní smlouvu neprodloužit. Žalovaný byl k vyklizení bytové jednotky opakovaně bezvýsledně vyzván dopisy ze dne 22. 3. 2024 a 27. 6. 2024.2. Žalovaný uvedl, že si je vědom toho, že užívá bytovou jednotku bez právního důvodu, nicméně s ohledem na svoji aktuální špatnou finanční situaci a skutečnost, že má v péči svěřené dva syny, jednoho dosud nezletilého, požádal, aby byl zavázán bytovou jednotku vyklidit až k 30. 4. 2026, kdy nabude zletilosti jeho nezletilý syn. Současně uvedl, že se snaží svoji situaci řešit, včetně úhrady dluhu vůči žalobkyni.3. Žalobkyně s návrhem žalovaného, aby mu bylo umožněno vyklidit bytovou jednotku až ke konci dubna roku 2026, nesouhlasila a doplnila, že jde o krizový byt, a proto už z podstaty věci je poskytován lidem, kteří mají sociální potřeby, přičemž žalovaný byl po celou dobu vůči žalobkyni nekontaktní.4. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:5. Z nájemní smlouvy ze dne 17. 7. 2023 soud zjistil, že mezi účastníky došlo dne 17. 7. 2023 k podpisu nájemní smlouvy, kterou se žalobkyně zavázala přenechat žalovanému k dočasnému užívání bytovou jednotku č. , Anonymizováno, , umístěnou na adrese , adresa, a žalovaný se zavázal za to platit žalobkyni nájemné ve výši 6 786 Kč měsíčně. Dále soud zjistil, že nájem bytové jednotky byl sjednán na dobu určitou od 11. 7. 2023 do 10. 1. 2024 a byl koncipován jako nájem krizového bytu. Závěrem soud zjistil, že si účastníci sjednali, že bytovou jednotku budou obývat tři osoby, a to vedle žalovaného také jeho dva synové, z toho jeden dosud nezletilý.6. Z informace o jednotce soud zjistil, že vlastníkem bytové jednotky je , Anonymizováno, s tím, že správa nemovitosti byla svěřena žalobkyni.7. Z výzvy k vyklizení a předání bytu ze dne 22. 3. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní dne 22. 3. 2024 vyzván k vyklizení bytové jednotky a jejímu odevzdání ve vyklizeném stavu s tím, že byl poučen, že pokud tak neučiní, přistoupí žalobkyně k podání žaloby na její vyklizení.8. Z pokusu o osobní doručení výzvy soud zjistil, že se žalobkyně pokoušela doručit žalovanému výzvu ze dne 22. 3. 2024 i osobně dne 9. 5. 2024, avšak bezúspěšně.9. Z výzvy k vyklizení a předání bytu ze dne 27. 6. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní opětovně před podáním žaloby vyzván k vyklizení bytové jednotky a jejímu odevzdání ve vyklizeném stavu dne 27. 6. 2024.10. Z výpisu z konta nájemce ke dni 31. 8. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyni dlužen na nájemném a službách ke dni 31. 8. 2024 částku 104 309 Kč.11. Důkazy soud hodnotil jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti. Skutková zjištění z nich učiněná vytvořila společně s těmi nespornými propojený celek událostí představující skutkový stav věci. V řízení nebylo zavdáno k pochybnostem o pravosti a pravdivosti provedených listinných důkazů. Ostatními provedenými důkazy nebyly prokázány žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí. Zbylé důkazní návrhy soud zamítl pro nadbytečnost.12. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:13. Mezi účastníky byla dne 17. 7. 2023 sjednána nájemní smlouva, kterou žalobkyně přenechala žalovanému k dočasnému užívání krizovou bytovou jednotku č. , Anonymizováno, , umístěnou na adrese , adresa, , a to na dobu určitou od 11. 7. 2023 do 10. 1. 2024. Žalovaný po skončení nájmu dobrovolně ani k výzvám žalobkyně bytovou jednotku nevyklidit a nepředal ve vyklizeném stavu žalobkyni zpět. Bytovou jednotku žalovaný obývá s jeho dvěma syny, přičemž jeden z nich je dosud nezletilý.14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:15. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.16. Podle § 2235 odst. 1 o. z., zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu.17. Podle § 2292 o. z., nájemce odevzdá byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.18. Podle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.19. Účastníci řízení spolu platně podle § 2201 ve spojení s § 2235 odst. 1 o. z. uzavřeli dne 17. 7. 2023 nájemní smlouvu stran krizové bytové jednotky č. , Anonymizováno, , umístěnou na adrese , adresa, . Nájem byl sjednán na dobu určitou od 11. 7. 2023 do 10. 1. 2024 a k tomu datu také skončil. Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanovené lhůtě bytovou jednotku nevyklidil a vyklizenou ji nepředal žalobkyni, jak mu ukládá § 2292 o. z., potažmo byt nadále užívá bez právního důvodu, byla mu tato povinnost podle § 1040 odst. 1 o. z. ve spojení s § 2292 o. z. uložena soudem.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 900 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, a to přípravu ve věci, žalobu a účast při jednání soudu. Soud nepovažuje právní zastoupení za účelně vynaložený náklad u , Anonymizováno, . V případě , Anonymizováno, se podle ustálené judikatury presumuje, že jejich personální vybavení je dostatečné k tomu, aby byly schopny kvalifikovaně hájit své zájmy, aniž by musely vyhledávat právní pomoc advokátů, jejichž náklady pak nelze mít za účelně vynaložené, není-li v řízení prokázán opak (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2596/2015, usnesení téhož soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3381/2012, či ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 26 Cdo 366/2013, popř. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, či ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 2310/13). Ústavní soud sice zároveň zdůraznil význam okolností konkrétního případu a připustil účelnost zastoupení advokátem v případech, kdy se jedná o právní problematiku specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, či s mezinárodním prvkem, o takový případ však v dané věci nejde. Žaloba o vyklizení bytové jednotky naopak patří mezi ustálenou agendu , Anonymizováno, a daný případ tak nelze podřadit pod uvedenou výjimku.21. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám právní zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 OSŘ. O lhůtě ke splnění povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 OSŘ s tím, že při stanovení 60denní lhůty k vyklizení a odevzdání bytové jednotky soud vzal v potaz, že se žalovaný snaží svoji situaci řešit a má do své péče svěřeny dva syny, z nichž jeden je dosud nezletilý. Zohlednil zájem dětí žalovaného, tak aby nutnost stěhování se měla na ně šetrnější dopad než při stanovení zákonem předvídané 15denní lhůty, a měli možnost se na to lépe připravit a pokusit se si předjednat a zařídit jinou formu bydlení. Současně soud sice vzal na vědomí, že se jedná o krizový byt, nicméně samotná žalobkyně přistoupila k soudnímu vymáhání svého názoru až po roce a půl od skončení nájmu, ač potvrdila, že s ní žalovaný po uvedenou dobu nekomunikoval a situaci odmítal řešit. Za tohoto stavu tak soud vzal za adekvátní zvolit právě 60denní lhůtu ke splnění uložené povinnosti.