11 C 133/2025-52 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 16. 12. 2024 domáhala na žalované zaplacení částky 63 636,62 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 15. 9. 2023 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky až do výše 30 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, poplatek za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč a smluvní úrok ve výši 0,87 % denně z nesplacené části jistiny. Dne 16. 8. 2023 vyplatila žalobkyně žalované prostředky ve výši 30 000 Kč na účet č. , č. účtu, . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle č. l. VIII. smlouvy žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 27. 3. 2024. Žalovaná na dluh uhradila celkem částku 3 428,16 Kč. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 61 597,69 Kč, která sestává z dlužné jistiny ve výši 29 965,63 Kč, z dlužných poplatků ve výši 743,8 Kč, smluvního úroku ve výši 30 888,26 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 2 038,93 Kč dle čl. VIII. odst. 1 smlouvy ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny za období od 22. 9. 2023 do 21. 12. 2023, a dále požaduje úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 30 709,43 Kč od 28. 3. 2024 do zaplacení. Žalovaná dluh neuhradila ani přes výzvu k plnění.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila.3. Ze žalobkyní předložených důkazů soud zjistil, že dne 16. 8. 2023 žalobkyně poukázala na účet žalované částku 30 000 Kč, která dle sdělení , právnická osoba, . na účet žalované skutečně přišla.4. Tato částka byla poukázána na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , datované dne 16. 8. 2023, která dle žalobkyně byla uzavřena distančním způsobem. Žalobkyně se zavázala žalované poskytnout částku až do výše 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných denních splátkách dle článku VI. Smlouvy. Žalovaná se zavázala v článku VII. hradit základní poplatky, jednak ověřovací poplatek ve výši 1 Kč, poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvní úrok ve výši 0,866 % denně z dlužné částky a dále poplatek za expresní vyplacení tranše ve výši 165 Kč (Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , Informace pro spotřebitele, Všeobecné obchodní podmínky). Denní splátky byly uvedeny v předpisu denních splátek, datum splatnosti první denní splátky nastalo dne 17. 8. 2023 (Předpis denních splátek). Žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění celého dluhu emailem ze dne 27. 3. 2024. Dle tvrzení žalobkyně, které nebylo ničím zpochybněno, žalovaná žalobkyni uhradila jen částku 3 428,16 Kč a ničeho více, a to ani na základě výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 4. 12. 2024, která byla odeslána téhož dne (podací lístek ze dne 4. 12. 2024).5. Pokud jde o prověření úvěruschopnosti žalované, žalobkyně uvedla, že výše žalovanou uvedených příjmů byla 20 000 Kč, výše ověřeného čistého příjmu žalované činila 49 500 Kč. Výše žalovanou uvedených výdajů byla dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti 2 000 Kč na bydlení, 4 000 Kč na půjčky a ostatní výdaje byly ve výši 4 000 Kč. Vypočtené minimální výdaje byly ve výši 4 955 Kč. K doložení výše uvedeného žalobkyně předložila výpis z běžného účtu žalované za období od 15. 9. 2022 do 15. 8. 2023. Z tohoto výpisu však sice vyplývá, že pravidelné příjmy žalované činily právě 49 500 Kč měsíčně, dále z něj však plyne, že zůstatek na účtu byl ke dni 15. 8. 2023 mínus 160 476,55 Kč. Z výpisu plyne i to, že žalovaná měla několik dalších úvěrů (např. platba ze dne 11. 8. 2023 ve výši 2 000 Kč, platba ze dne 24. 7. 2023 ve výši 10 000 Kč, platba ze dne 3. 7. 2023 ve výši 7 000 Kč, platba ze dne 28. 6. 2023 ve výši 5 000 Kč, kdy i tyto platby byly žalobkyní zahrnuty do dokumentu s názvem identifikované příjmy). Z výpisu z účtu také plyne, že výše nájemného byla 18 850 Kč. Z výše uvedeného tak nelze dovodit, že úvěruschopnost žalované byla před poskytnutím úvěru řádně prověřena. Výdaje neodpovídají částkám uvedeným žalobkyní, přičemž žalobkyní nebylo nijak objasněno, jak k těmto částkám dospěla a z jakých zdrojů (kromě výše jmenovaného výpisu z účtu) je ověřila. Žalovaná navíc měla záporný zůstatek na účtu a několik dalších úvěrů.6. Z dokumentu nazvaného Obecné principy posuzování a filozofie Společnosti a kopie občanského průkazu žalované nezjistil soud žádné pro toto řízení podstatné informace.7. Po právní stránce soud posoudil daný vztah jako smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kterou žalovaná uzavřela jako spotřebitel s žalobkyní. Na uvedenou smlouvu je třeba aplikovat též zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele jsou upraveny v § 87 zákona č. 257/2016 Sb., který stanoví: (odst. 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (odst. 2). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (odst. 3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.10. V souvislosti s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb. soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož cituje: „Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou