12 C 130/2025-24 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5.8.2025 domáhá na žalovaném zaplacení částky 30 088 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného úvěru. Žalobu odůvodnila tak, že mezi účastníky byla dne 17.12.2024 uzavřena úvěrová smlouva, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, kdy totožnost žadatele o úvěr je ověřována žalobkyní prostřednictvím kopie dokladů totožnosti, případně prostřednictvím bank ID. Žalobkyně posuzovala úvěrushopnost žalovaného, kdy zkoumala, zda žalovaný nemá jiné úvěry, zda je hradí, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI a rovněž jej lustrovala v databázi SOLUS, v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. Rovněž žalobkyně posuzovala příjmy a výdaje dlužníka. Žalobkyně poskytla na základě úvěrové smlouvy žalovanému částku 20 000 Kč dne 17.12.2024, kdy žalovaný se zavázal vrátit jmenovanou částku spolu s poplatkem ve výši 660 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Druhá až osmá splátka je spojena s úrokem ve výši 980 Kč a první, devátá až dvacátá čtvrtá splátka spojena s úrokem není. Úroky v případě neplacení přirůstají k jistině. Žalobkyně účtuje žalovanému úroky ze dne 17.4.2025, 17.5.2025 a 6.6.2025, vždy ve výši 980 Kč. Žalovaný 2x prodloužil splatnost jednotlivých splatných splátek tzv. korunovým odkladem, kdy dne 16.1.2025 uhradil částku 1 Kč a dne 18.2.2025 rovněž 1 Kč. Žalovaný se opakovaně dostával do prodlení a v souladu se smlouvou mu tak žalobkyně účtovala smluvní pokuty dne 19.5.2025 ve výši 500 Kč, dne 22.4.2025 ve výši 500 Kč a dne 1.4.2025 ve výši 500 Kč a účelně vynaložené náklady na vymáhání ve výši 300 Kč dne 24.3.2025, ve výši 300 Kč dne 22.4.2025, ve výši 300 Kč dne 19.5.2025 a ve výši 130 Kč dne 6.6.2025. Dne 22.4.2025 byla žalovanému zaslána výzva k úhradě před zesplatněním a následně bylo zasláno ukončení smlouvy ze dne 6.6.2025. Za dopis byly žalovanému účtovány náklady ve výši 130 Kč. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 19998 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru 660 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti korunovým odkladem ve výši 3960 Kč, úroků ve výši 2940 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1030 Kč a smluvních pokut ve výši 1500 Kč. Žalobkyně požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 170,63 Kč od 19.7.2025 do 5.8.2025, a to od 15. dne po odeslání předžalobní výzvy, dále pak požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 30 088 Kč od 6.8.2025 do zaplacení ve výši 11,5% ročně.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:5. Ze smlouvy o úvěru ze 17.12.2024, splátkového kalendáře, výpisu z účtu žalovaného, karty klienta a předžalobní upomínky, soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 17.12.2024 uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poskytla téhož dne žalovanému částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit ve 24 měsíčních splátkách spolu s úrokem. Sjednaná RPSN činila 49,2 %. Dále byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. V případě neplacení úvěrových splátek účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 500 Kč a dále 300 Kč jako náklady spojené s vymáháním pohledávky. Žalovaný uvedl svůj příjem ze zaměstnání 21 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 60 000 Kč. Děti žalovaný nemá. Proti žalovanému nebyla před uzavřením úvěrové smlouvy vedena žádná exekuce, lustrován byl v databázích ISR a NRKI s negativním výsledkem. Z „Ukončení smlouvy z naší strany“ soud zjistil, že k 6.6.2025 byl úvěr zesplatněn. Z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Žalobkyně prokázala poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč žalovanému, rovněž lze akceptovat jako dostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného, který uvedl příjem ze zaměstnání 21 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 60 000 Kč a současně nebyl veden v databázích ISIR, NRKI, ani proti němu nebyla vedena exekuce. Soud při tom přihlédl k tomu, že výše měsíční splátky byla stanovena v rozmezí 814 Kč – 1814 Kč. V tomto případě tak soud má za to, že ve vztahu k úvěrové smlouvě ze dne 17.12.2024 a jejím podmínkám bylo možno žalovaného považovat za úvěruschopného. Současně sjednaná RPSN nevykazuje tak dramatický nepoměr oproti obvykle sjednaným úvěrovým sazbám, aby bylo smlouvu možno posoudit jako rozpornou s dobrými mravy, a proto absolutně neplatnou. Rovněž veškeré účtované poplatky a smluvní pokuty mají oporu ve sjednané úvěrové smlouvě a s ohledem na porušení povinnosti žalovaného řádně splácet úvěr, na ně vznikl žalobkyni nárok. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobě jako důvodné vyhověl, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení s odkazem na ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 108 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 204 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 088 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.