19 C 191/2025-55 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 17 670,12 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovanému byla ve dnech od 25. 11. 2022 do 27. 11. 2022 poskytnuta zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení žalobkyně, na základě čehož byl žalovaný, jenž nebyl pojištěn, povinen žalobkyni uhradit náklady na tuto zdravotní péči v celkové výši 17 670,12 Kč. Za účelem úhrady předmětné částky byla dne 30. 11. 2022 žalovanému vystavena faktura č. , hodnota, znějící na částku 17 670,12 Kč. Žalovaný neuhradil ani část dluhu, a to ani k předžalobní upomínce ze dne 28. 12. 2022.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud za postupu podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal, aniž by nařizoval jednání, neboť seznal, že lze o podané žalobě rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně žádný z nich k učiněné výzvě soudu o nařízení jednání nepožádal (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Jelikož se jedná o spor s mezinárodním prvkem (občanstvím žalovaného), zkoumal soud nejprve, zda je příslušný v uvedené věci rozhodnout. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným naplňuje znaky spotřebitelské smlouvy. Příslušnost soudu je proto určena dle článku 18 odstavec 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012, ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále „nařízení Brusel I bis“), podle kterého může smluvní partner podat proti spotřebiteli žalobu pouze u soudu členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Bydliště žalovaného je na území České republiky, příslušnost místního soudu rozhodnout je tak dána. Rozhodným právem je právo české dle článku 4 bod 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého se smlouva o poskytování služeb řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště.5. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:6. Z faktury – daňový doklad č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně dne 30. 11. 2022 vyúčtovala žalovanému za poskytnutí zdravotních služeb částku ve výši 17 670,12 Kč se splatností 14. 12. 2022. Přehled jednotlivých položek poskytnuté péče je uveden v příloze k předmětné faktuře a v záznamu o výjezdu.7. Z prohlášení pacienta – cizince, samoplátce ze dne 25. 11. 2022 bylo zjištěno, že obsahuje údaje o žalovaném, dále text, že se pacient se zavázal uhradit žalobkyni cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečná hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů. Prohlášení neobsahuje podpis žalovaného, v kolonce pro podpis je uvedeno, že žalovaný není schopný se podepsat.8. Z výzvy k plnění ze dne 28. 12. 2022 a doručenky bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení jeho dluhu z titulu poskytnutí zdravotních služeb nejpozději do jednoho týdne od obdržení výzvy.9. Z počítačové sjetiny dob pojištění soud zjistil, že žalovaný nebyl v listopadu 2022 pojištěn v domovském státě.10. Z kopie dokladu žalovaného soud zjistil, že dočasný doklad byl vydán Velvyslanectvím Bulharské republiky v Praze.11. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalovanému byla ve dnech od 25. 11. 2022 do 27. 11. 2022 poskytnuta ve zdravotnickém zařízení žalobkyně zdravotní péče v rozsahu, jež je uveden v příloze k faktuře č. , hodnota, . Dotazem na zahraniční pojišťovnu bylo zjištěno, že žalovaný v uvedené době nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění. Vynaložené náklady na poskytnou zdravotní péči ve výši 17 670,12 Kč tak žalobkyně vyúčtovala žalovanému, a to fakturou č. , hodnota, , splatnou 14. 12. 2022. Žalovaný ničeho neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 28. 12. 2022.12. Žalovaným nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by pohledávku zaplatil nebo, že by v uvedené době byl zdravotně pojištěn.13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.14. Dle § 2636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o péči o zdraví poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba.15. Dle § 2636 odst. 2 o. z., příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů.16. Dle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.17. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Dle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „zákon o zdravotních službách“), je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem.19. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o péči o zdraví ve smyslu § 2636 a násl. o. z. ve spojení se zákonem o zdravotních službách. Vzhledem k tomu, že žalovaný nebyl v době poskytnutí zdravotní péče pojištěn, nebyly žalobkyní vynaložené náklady uhrazeny zdravotní pojišťovnou, ale povinnost k jejich zaplacení v souladu s § 2636 odst. 2 o. z. ve spojení s § 41 odst. 1 písm. c) zákona o zdravotních službách přešla na žalovaného.20. Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil, když žalobkyni na vyúčtované náklady ničeho neuhradil, dostal se s plněním dluhu podle § 1968 o. z. do prodlení a vedle samotné částky 17 670,12 Kč je povinen žalobkyni zaplatit v souladu s § 1970 o. z. i úrok z prodlení, běžící ode dne 15. 12. 2022, tj. ode dne následujícího po splatnosti faktury, až do zaplacení, ve výši řídící se § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 200 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů (předžalobní výzva, žaloba) dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.