20 C 239/2025-26 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 13 676,24 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že mezi ní a žalovaným byla dne 15. 12. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , č. účtu, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr žalobkyni splácet 24 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 995 Kč, a to vždy k 20. dni v měsíci, tyto splátky se skládaly ze splátky jistiny a úroku 13,80 % p. a. a dalších poplatků dle ceníku banky. Pro porušení povinností žalovaného, který sjednané splátky včas a řádně nehradil (uhradil pouze 11 splátek), přistoupila žalobkyně k jeho zesplatnění ke dni 28. 5. 2025. Po zesplatnění žalovaný na dluh neuhradil ničeho. Stran prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy její právní předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, které následně ověřila ze souvisejících dokumentů. Vycházela z příjmu žalovaného ve výši 32 000 Kč, měsíčních výdajů žalovaného ve výši 15 943 Kč, a dále z výpisů registrů BRKI, NRKI, SOLUS, jakož i dotazem na existující exekuce, záznamy v negativních registrech a celkové úvěrové zatížení žalovaného. Žalobkyně dále vycházela z informací evidovaných v bankovním registru klientských informací a rovněž z insolvenčního rejstříku, stejně jako z pohybů na běžném účtu žalovaného, kde nebyly evidovány žádné exekuční příkazy, transakce spojené s hazardem nebo jinou rizikovou činností.2. Žalovaný se k věci žádným způsobem nevyjádřil a po dobu řízení zůstal pasivní.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Z listiny označené jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 12. 2023 vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalovanému popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, zejména úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč, podmínky a způsob splácení (24 splátek po 995 Kč), celkovou částku, kterou bude muset žalovaný vrátit (23 104,28 Kč) a dále úrokovou sazbu (13,80 % pevná) a údaj o RPSN (14,69 %).5. Z listiny označené jako smlouva o úvěru reg. čísla , hodnota, ze dne 15. 12. 2023 soud zjistil, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s dohodnutými poplatky a úroky prostřednictvím 24měsíčních splátek po 995 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 13,80 % p. a. Celkově splacená částka měla činit 23 104,28 Kč.6. Z návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení ze dne 15. 12. 2023 žalobkyně ke dni žádosti o úvěr (tzn. 15. 12. 2023) provedla zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to dotazy do registrů BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenčního rejstříku, dotazem na aktivní exekuce. Schopnost splácet úvěr dále vyhodnocovala pomocí porovnání příjmů žalovaného (32 000 Kč) na základě pohybu na účtu, který pro něj vedla. Pokud jde o výdajovou stránku, právní předchůdkyně žalobkyně započetla částku ve výši 15 860 Kč náklady na straně žalovaného. Dále vycházela stejně z pohybů na běžném účtu žalovaného, kde nebyly evidovány žádné exekuční příkazy, transakce spojené s hazardem nebo jinou rizikovou činností. Žalovaný neměl před uzavřením posuzované úvěrové smlouvy žádné závazky u externích úvěrových společností, interní dluh byl z titulu kontokorentu ve výši 965 Kč při limitu 1 000 Kč.7. Z výpisu periodického k účtu žalovaného soud zjistil, že za období od 19. 6. 2023 do 15. 12. 2023, tedy v období 6 měsíců předcházejících datu poskytnutí úvěru, byl průměrný měsíční příjem žalovaného přibližně 28 005 Kč.8. Z výpisu periodického ze dne 8. 1. 2024 k úvěrovému účtu soud zjistil, že žalovaný čerpal dne 15. 12. 2023 bezhotovostním způsobem celou částku úvěru, tj. 20 000 Kč.9. Ze upomínky ze dne 25. 12. 2024 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o dlužných splátkách a vyzvala jej k jejich úhradě.10. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 9. 4. 2025 vyplynulo, že žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění úvěru ke dni 28. 5. 2025.11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 2. 6. 2025 vč. podacího archu z 5. 6. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.12. Z historického výpisu ze dne 11. 6. 2025 soud zjistil, že dlužná částka z úvěrové smlouvy činila k tomuto dni 14 776,70 Kč. Z toho byla dlužná část jistiny 11 955,89 Kč.13. Další důkazy soud pro nadbytečnost neprováděl (úvěrové podmínky pro FO nepodnikatele, VOP, sazebníky).14. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 12. 2023 uzavřena smlouva o úvěru, v níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit v 24měsíčních splátkách po 995 Kč. Strany sjednaly, že poskytnuté prostředky budou úročeny základní úrokovou sazbou 13,80 % p. a. Žalovaný úvěr v plné výši čerpal dne 15. 12. 2023. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, proto žalobkyně ke dni 28. 5. 2025 prohlásila celý dluh žalovaného za splatný a vyzvala jej k jeho bezodkladné úhradě. Ke dni zesplatnění úvěru činila dlužná částka 13 676,24 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný ničeho neuhradil, a to ani po předžalobním upomínání.15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.17. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.20. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dostála své povinnosti předvídané § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací, přičemž po porovnání dosahovaných příjmů a výdajů žalované včetně posouzení způsobu plnění jejích dosavadních dluhů nevyplynuly žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Soud pro úplnost sděluje, že při své úvaze o splnění této povinnosti žalobkyně vycházel pouze z příjmu žalovaného, které nebyly na j