7 C 323/2025-50 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 12. 9. 2025 a v doplnění ze dne 11. 12. 2025 domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku 395 303,92 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným dne 14. 3. 2023 uzavřela Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 469 763 Kč, za což se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 9,3 % ročně a úvěr splatit ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 005 Kč. Žalovaný své povinnosti však nedodržel, dluh žalovaný nehradil řádně a včas a žalobkyně úvěr ke dni 21. 8. 2025 zesplatnila. Žalovaný za trvání smluvního vztahu od žalobkyně, resp. její předchůdkyně načerpal 469 763 Kč a uhradil 183 300 Kč. Ke zkoumání podmínek úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že žalobkyně vycházela z údajů bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází a z příjmů a výdajů žalovaného zjištěných z běžného účtu žalovaného č. , č. účtu, . Z registrů žalobkyně zjistila, že má žalovaný jeden spotřební úvěr a kreditní splátkovou kartu. Proti žalovanému nebylo zahájeno insolvenční nebo exekuční řízení, nebyl veden evidenci neplatných dokladů, bydliště žalovaného nebyl na obecním úřadě. Žalovaný pobíral měsíční mzdu ve výši 21 393 Kč od zaměstnavatele , právnická osoba, , IČO , Anonymizováno, . Měsíční průměrný příjem za posledních 7 měsíců před sjednáním úvěru by v průměrné výši 43 077 Kč. U výdajů pak žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným a životního minima, kdy došla k závěru o výdajích žalovaného ve výši 19 474 Kč, z toho 12 905 Kč na bydlení a 1 438 Kč závazky u jiných poskytovatelů. Žalovaný tak žalobkyni dluží na jistině 385 578,90 Kč, na poplatcích 7 731,68 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 1 793,74 Kč, na kapitalizovaném smluvním úroku částku 18 642,06 Kč, dále smluvní úrok ve výši 9,3 % ročně z částky 385 578,90 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 385 578,90 Kč od 2. 9. 2025 do zaplacení. Žalobkyně dále s žalovaným uzavřela dne 17. 1. 2019 Smlouvu o bankovních službách, na základě které žalovanému vedla účet č. , č. účtu, . Na účtu však vznikl nepovolený debet a žalobkyně dne 28. 5. 2025 od smlouvy odstoupila a dne 17. 6. 2025 žalovaného informovala o zrušení účtu. Žalobkyně tak požaduje částku 1 993,34 Kč ve výši nepovoleného debetu a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě ze dne 26. 8. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci dospěl soud k následujícímu skutkovému stavu a má za prokázané: žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 3. 2023 uzavřela Smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 469 763 Kč, za což se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 9,3 0% ročně a úvěr splatit ve 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7 005 Kč. Žalovaný o sobě při sjednání smlouvy uvedl, že je rozvedený, že pracuje u společnosti , právnická osoba, , kde má čistý měsíční příjem 50 000 Kč, výdaje s bydlením jsou ve výši 4 200 Kč, celková výše měsíčních splátek u žalobkyně je 4 768 Kč. Smlouvou byly konsolidovány tři úvěry na částky 50 000 Kč z kreditní karty a dva spotřebitelské úvěry v částce 319 323 Kč a 50 440 Kč (Smlouva o úvěru ze dne 14. 3. 2023, Oznámení , právnická osoba, ., o úrokových sazbách v českých korunách s účinností od 22. 2. 2023, Všeobecné obchodní podmínky účinné od 4. 12. 2019, Sazebník účinný od 1. 5. 2024, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele účinné od 1. 11. 2020, Standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně při prověření úvěruschopnosti žalovaného vycházela z příjmů žalovaného na účtu č. , č. účtu, , které byly v průměru za posledních 7 měsíců ve výši 43 077 Kč, z příjmů žalovaného u zaměstnavatele , právnická osoba, ve výši 21 393 Kč měsíčně a z výdajů žalovaného na bydlení za nájem ve výši 10 485 Kč, plyn 500 Kč, internet 570 Kč, elektřina 1 370 Kč, penze 300 Kč a závazky jiných poskytovatelů 1 438 Kč (výpis z účtu č. , č. účtu, od září 2022 do sjednání smlouvy, Návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení). Dále žalobkyně vycházela z údajů NRKI a BRKI, dle kterých žalovaný splácel na jiné úvěry 804 Kč měsíčně (Otisk z registru). Žalovaný od žalobkyně načerpal částku celkem 469 763 Kč (Výpis periodický při pohybu k účtu č. , č. účtu, za období od 14. 3. 2023 do 6. 4. 2023). Žalovaný na smlouvě o úvěru ze dne 14. 3. 2023 nehradil řádně a včas, proto žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 20. 8. 2025, jinak celý úvěr zesplatní (Výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 2. 7. 2025 včetně dokladu o odeslání). Žalobkyně dále s žalovaným uzavřela Smlouvu o bankovních službách dne 17. 1. 2019, na základě které se žalovanému zavázala vést běžný účet č. , č. účtu, a poskytla mu k tomu debetní kartu (Smlouva o bankovních službách ze dne 17. 1. 2019). Na účtu č. , č. účtu, vznikl nepovolený debet ve výši 1 993,34 Kč (Výpis periodický k účtu č. , č. účtu, ). Žalobkyně proto dne 28. 5. 2025 odstoupila od Smlouvy o bankovních službách ze dne 17. 1. 2019 a oznámila žalovanému zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek dne 17. 6. 2025 (Odstoupení od smlouvy ze dne 28. 5. 2025 a Oznámení o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne 17. 6. 2025). Předžalobní výzvu žalobkyně zaslala dne 26. 8. 2025 (Výzva k úhradě dluhu ze dne 26. 8. 2025 včetně dokladu o odeslání). Z listiny Prohlášení o zdravotním stavu nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti.4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), v účinném znění, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje8. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úro