7 C 62/2026-54 — Obvodní soud pro Prahu 3

Odůvodnění:1. Žalobkyně se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 26 980 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že je provozovatelem pražské hromadné dopravy, kterou žalovaný využil ke své přepravě, a to ve dnech:- 12. 6. 2022 linkou 36,- 18. 6. 2022 linkou A,- 16. 7. 2022 linkou C,- 2. 9. 2022 linkou C,- 23. 11. 2022 linkou C,- 20. 3. 2023 linkou A,- 17. 4. 2023 linkou A,- 21. 11. 2023 linkou C,- 5. 12. 2023 linkou C,- 14. 1. 2024 linkou C,- 13. 10. 2024 linkou 207,- 2. 1. 2025 linkou A,- 2. 2. 2025 linkou A,- 21. 2. 2025 linkou C,- 7. 5. 2025 linkou C,- 25. 6. 2025 linkou A,- 17. 8. 2025 linkou C,- 19. 8. 2025 linkou C.Při kontrolách se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a k výzvě revizora na místě, a ani dodatečně žalobkyni nezaplatil jízdné (30 Kč) vyjma jednoho případu a přirážku k jízdnému (1 500 Kč). V jednom případě pak porušil přepravní podmínky kouřením na nástupišti. Úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonné výši z dlužné částky vždy ode dne následujícího provedené kontrole až do zaplacení. Žalovaný byl ze strany žalobkyně vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou předcházející podaní žaloby. Na tuto žalovaný nereagoval a ničeho neuhradil.2. Žalovaný zůstal nečinný a k podané žalobě se nevyjádřil.3. Účastníci byli vyzváni, aby sdělili soudu v určené lhůtě, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že pokud se nevyjádří, má soud za to, že nemají proti rozhodnutí ve věci bez nařízení jednání námitek (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a § 115a o. s. ř). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný na výzvu soudu nereagoval, kdy soud má tedy za to, že nemá proti postupu podle § 115a o. s. ř. žádné námitky. Soud tak věc rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a rozsudek veřejně vyhlásil.4. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný se sedmnáctkrát dne 12. 6. 2022, 18. 6. 2022, 16. 7. 2022, 2. 9. 2022, 20. 3. 2023, 7. 4. 2023, 21. 11. 2023, 5. 12. 2023, 14. 1. 2024, 13. 10. 2024, 2. 1. 2025, 2. 2. 2025, 21. 2. 2025, 7. 5. 2025, 25. 6. 2025, 17. 8. 2025, 19. 8. 2025 přepravoval bez platné jízdenky vozidly pražské hromadné dopravy, kterou provozuje žalobkyně, dne 17. 4. 2023 dostal pokutu za kouření na nástupišti (zápis č. , hodnota, ), a to ve shora uvedených dnech a na shora uvedených linkách. V šestnácti z evidovaných případů pak k výzvě revizora žalobkyni nezaplatil na místě jízdné ve výši 30 Kč (dne 23. 11. 2022 si koupil sms jízdenku, pokuta č. , hodnota, ) ani přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, o uvedeném byly sepsány protokoly-zápisy o provedené přepravní kontrole č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, . Výše jízdného 30 Kč a přirážky k jízdnému 1 500 Kč jsou soudu známy z jeho úřední činnosti. Žalovaný byl následně písemně upozorněn na možnost podání žaloby a posledně vyzván k dobrovolné úhradě celého dluhu vůči žalobkyni předžalobní výzvou ze dne 3. 3. 2025.5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Žalovaný za účelem své přepravy pražskou hromadnou dopravou nastoupil ve shora uvedené dny do shora uvedených vozidel, aniž by s žalobkyní jako provozovatelem této hromadné dopravy měl uzavřenou přepravní smlouvu podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ ve spojení s § 3 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., když do vozidla nastoupil bez platného jízdního dokladu. Jízdné, za které si měl žalovaný dle § 7 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. jízdní doklad zakoupit, tak byl povinen zaplatit žalobkyni k výzvě revizora, který na místě prováděl kontrolu jízdních dokladů, a to spolu s přirážkou k jízdnému, v případě autobusu podle § 18a odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a v případě tramvaje a metra podle § 37 odst. 5 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách. Výše jízdného (30 Kč) vychází z Ceníku jízdného žalobkyně a výše přirážky k jízdnému (1 500 Kč) vychází z bodu 8. odst. 5 Smluvních přepravních podmínek žalobkyně, obojí ve znění účinném ke dni kontroly žalované. V jednom případě pak porušil přepravní podmínky, protože kouřil na nástupišti (bodu 8. odst. 8 Smluvních přepravních podmínek žalobkyně).6. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Po skutkovém a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně prokázala, že žalovaný cestoval veřejným dopravním prostředkem žalobkyně a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázal platnou jízdenkou, žalobkyni jako dopravci tedy vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení jízdného ve výši 30 Kč vyjma jednoho případu (§ 2550 o. z. ve výši dle Tarifu pražské integrované dopravy) a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč (čl. 8 odst. 5 Smluvních přepravních podmínek, jedná se o smluvní pokutu dle § 2048 a násl. o. z., viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 33/2000). Dále žalobkyni vzniklo právo na přirážku jízdného ve výši 1 000 Kč podle bodu 8. odst. 8 Smluvních přepravních podmínek žalobkyně.8. Vzhledem k tomu, že žalovaný jízdné a přirážky k jízdnému na místě k výzvě revizora ani dodatečně žalobkyni nezaplatil, dostal se s plněním svého dluhu podle § 1968 o. z. do prodlení a částku vždy činící 1 530 Kč je povinen žalobkyni zaplatit podle § 1970 o. z. spolu s úrokem z prodlení, běžícím ode dne následujícího provedené kontrole až do zaplacení, ve výši řídící se § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 895 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 080 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 26 980 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní upomínka, písemné podání) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.10. Při aplikaci § 14b a. t. soud přihlédl k tomu, že žalobkyně podala u zdejšího soudu totožné žaloby (tj. se stejným obsahem, strukturou, řazením vět) týkající se nároku téhož druhu, byť jiných dlužníků. Soud má tak za to, že předmětná žaloba naplňuje znaky ustáleného vzoru uplatňovaného opakovaně týmž žalobcem (resp. jeho zástupcem) ve skutkově i právně obdobných věcech ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. Dle názoru soudu lze též předpokládat, že stejné žaloby podává žalobkyně i u ostatních obecných soudů dalších dlužníků.11. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám právního zástupce žalobce bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.