8 C 70/2025-25 — Obvodní soud pro Prahu 3

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl na území České republiky v období od 5. 3. 2021 do 21. 4. 2021 zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., na základě čehož byl ve smyslu § 2 písm. 1) písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů (dále jen “ZVZP“) pojištěncem žalobkyně. Další pracovní poměr žalobkyně u žalovaného neevidovala, žalovaný tak od 22. 4. 2021 nesplňoval podmínky v účasti v systému veřejného zdravotního pojištění. Žalovaný tak měl podle ust. § 12 písm. j) ve spojení s ust. § 3 odst. 2 písm. b) ZVZP povinnost vrátit žalobkyni průkaz zdravotního pojištění do osmi dnů od zániku zdravotního pojištění. Žalovaný tuto povinnost nesplnil a v období od 2. 1. 2021 do 13. 1. 2021 neoprávněně čerpal zdravotní služby na území Bulharska v částce 15 122,040 Kč, když dle sdělení bulharské zahraniční instituce byl žalovaný pojištěn dle tamních předpisů v době až od 1. 8. 2021 do 31. 5. 2022. Žalovaným čerpané zdravotní služby žalobkyně uhradila, čímž ji vznikla škoda ve výši žalované částky. Přes výzvy žalovaný dosud neuhradil ani část dlužné částky.2. V tomto sporu s cizím prvkem, kdy žalovaný je státním občanem , Anonymizováno, , se soud zabýval i otázkou své mezinárodní příslušnosti. Dle článku 7 odstavec 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 – Brusel I bis, může být osoba mající bydliště v některém členském státě žalována v jiném členském státě ve věcech týkajících se deliktní nebo kvazideliktní odpovědnosti u soudu místa, kde došlo nebo může dojít ke škodní události. Rozhodným právem je pak dle čl. 10 odst. 1 Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní vztahy (Řím II) právo české.3. Soud věc za postupu podle ust. § 115a a 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání pak soud doručil v souladu s ust. § 45 až 50 o.s.ř. (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal.4. Z předložených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Z výzvy I ze dne 13. 11. 2023 a dodejky bylo zjištěno, že žalovanému byla zaslána výzva k úhradě částky 15 122,40 Kč. Součástí byla faktura č. , hodnota, na částka 15 122,40 Kč, splatná dnem 11. 12. 2023.Ze žádosti o oznámení ze dne 30. 1. 2021 (formulář R015) bylo zjištěno, že žalobkyně požádala příslušný orgán v domovském státě žalovaného o doručení I. a II. výzvy. O odpověď příslušných orgánu dle zjištění ze snímku obrazovky opakovaně urgovala.Ze žádosti o doby - druh pojistného rizika: Nemoc, mateřství nebo otcovství ze dne 24. 8. 2023 (formulář S040) bylo zjištěno, že žalobkyně žádala o potvrzení příslušných dob pojištění, zaměstnání, samostatné výdělečné činnosti nebo bydlení, splněných žalovaným podle právních předpisů za dobu od 12. 12. 2020. Z odpovědi na žádost o potvrzení dob - druh pojistného rizika: Nemoc, mateřství nebo otcovství ze dne 25. 8. 2023(formulář S041) soud zjistil, že žalovaný získal jejich pojištění za dobu od 1. 8. 2021 do 31. 5. 2022.Z dokumentu Individuální výkazy - přehled ze dne 16. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal zdravotní služby v Bulharsku v období od 2. 1. 2021 do 13. 1. 2021 v částce 15 122,40 Kč. Z dokumentu Individuální výkazy - podrobný přehled pak bylo zjištěno, že žalovaný dluží částku 15 122,40 Kč.Z vyúčtování nákladů na poskytnuté dávky ze dne 30. 8. 2023 (formulář N080E) má soud za prokázané, že , právnická osoba, vyzvala žalobkyni k úhradě částky 95 618,92 Kč za zdravotní služby čerpané 6 údajnými pojištěnci žalobkyně v Bulharsku. Tuto částku dle zjištění z potvrzení o provedení platby žalobkyně uhradila.Z přehledu zaměstnání bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti , právnická osoba, . v době od 5. 3. 2021 do 21. 4. 2021.Ze snímku obrazovky – průběh pojištění –soud zjistil, že žalovaný byl u žalobkyně pojištěn mj. od 5. 3. 2021 do 21. 4. 2021, od 22. 4. 2021 došlo k ukončení pojištění.Z formuláře S080 ze dne 20. 1. 2025 vyplývá, že žalovaný využíval zdravotní služby na území Bulharska v období od 2. 1. 2021 do 13. 1. 2021.Z Evropského průkazu zdravotního pojištění na jméno žalované bylo zjištěno, že byl vydán na území České republiky.Z výzvy II ze dne 25. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 15 122,40 Kč. Součástí byla faktura č. , hodnota, na částka 15 122,40 Kč, splatná dnem 11. 12. 2023.5. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.Dle § 3 odst. 1 písm. d) ZVZP vzniká zdravotní pojištění osobě bez trvalého pobytu na území České republiky dnem nástupu do zaměstnání.Dle § 3 odst. 2 písm. c) ZVZP zaniká osobě bez trvalého pobytu na území České republiky dnem ukončení zaměstnání.Dle § 12 písm. j) bodu 1. ZVZP je pojištěnec povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při zániku zdravotního pojištění podle § 3 odst. 2 písm. b) a c).Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.Dle rozhodnutí SPRÁVNÍ KOMISE PRO KOORDINACI SYSTÉMŮ SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ ROZHODNUTÍ č. S9 ze dne 20. června 2013 o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 nařízení (ES) č. 883/2004.Článek 21. Žádosti o úhradu dávek, které byly poskytnuty na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, dokumentu nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění nebo jakéhokoli jiného dokumentu prokazujícího nárok, mohou být zamítnuty a pohledávka může být vrácena věřitelské instituci, např. pokud:— není úplná a/nebo je nesprávně vyplněná,— se týká dávek, které nebyly poskytnuty v době platnosti evropského průkazu zdravotního pojištění nebo dokumentu, jejž příjemce použil k prokázání nároku.2. Žádost o úhradu nelze zamítnout z důvodu, že příslušná osoba již není pojištěna u instituce, která evropský průkaz zdravotního pojištění či dokument prokazující nárok vydala, pokud byly dávky příjemci poskytnuty v době platnosti použitého dokumentu6. Dle výše uvedeno byl žalovaný na území České republiky účasten v systému veřejného zdravotního pojištění, a to do 21. 4. 2021, když k tomuto dni skončil jeho zaměstnanecký poměr u společnosti , právnická osoba, . K tomuto datu jeho zdravotní pojištění zaniklo v souladu s § 3 odst. 2 ZVZP a žalovaný měl ve lhůtě stanovené § 12 odst. 1 písm. j) bod 1. ZVZP vrátit žalobkyni průkaz pojištěnce. Žalovaný však tuto svou povinnost porušil a průkaz nevrátil, přičemž v době od 2. 1. 2021 do 13. 1. 2021 mu byla poskytnuta zdravotní péče na základě předložení formálně platného Evropského průkazu zdravotního pojištění v Bulharsku, kde ovšem nebyl v té době zdravotně pojištěn. Tím, že žalovaný předložil zdravotní průkaz cizího státu, nebyla jeho účast na zdravotním pojištění zdravotnickým zařízením automaticky ověřována. Za této situace nezbylo žalobkyni než náklady vynaložené na zdravotní péči žalované uhradit (v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) 883/2004 a ve smyslu prováděcího nařízení č. 987/2009 – konkrétně čl. 62, 66 a 67), kdy uhradila žalobkyně základě výzvy , právnická osoba, za péči čerpanou žalovaným na území Bulharské republiky celkem částku 15 122,40 Kč, která byla následně vyúčtována i fakturou č. , hodnota, , splatnou dnem 11. 12. 2023.7. Soud proto žalobě jako zcela důvodné vyhověl, přičemž bylo na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že dlužnou částku uhradil, což neučinil. Soud vedle žalované částky přiznal žalobkyni úrok z prodlení, na který žalobkyni vzniklo právo dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č.