18 C 361/2015 — Obvodní soud pro Prahu 4

Oba žalobci se, svým návrhem, podaným u zdejšího soudu, dnem 29.09.2015, domáhali, po žalovaném, zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to z titulu majetkové újmy, vzniklé vynaložením finančních prostředků, na zajištění základní obsluhy žalobkyně [číslo]), jakož i úhrady účelně vynaložených nákladů, spojených s jejím léčením, a to s odůvodněním, že oba žalobci uzavřeli, se žalovaným, a to dne 12.04.2005, cestovní smlouvu, jejímž předmětem byl zájezd do Taby, v Egyptě, v termínu od 21.04.2005 do 28.04.2005, s tím, že, kromě toho, od žalovaného zakoupili rovněž i jednodenní výlet do Káhiry, nabízený v katalogu žalovaného, a konaný dne 25.04.2005. Jednalo se o autokarový zájezd, nicméně, při cestě autobusem, v rámci tohoto jednodenního výletu, však došlo k nehodě, při níž dotyčný autobus najel na písečnou dunu, na vozovce, čímž tak došlo k újmě na zdraví žalobkyně [číslo]), spočívající v poranění 12. páteřního obratle, a rovněž i v pohmoždění břišní oblasti, s následnou silnou bolestivostí, a rovněž pak i s ochrnutím dolní poloviny jejího těla. V této souvislosti pak oba žalobci, dále, tvrdili i to, že, i přes toto závažné zranění žalobkyně [číslo]), když, i někteří další cestující, v dotyčném autobuse, utrpěli určitá zranění, ovšem ne tak fatální a závažná, jako tomu bylo právě u žalobkyně [číslo]), tak, i přesto, však autobus, i nadále, pokračoval v cestě do Káhiry, vzdálené, v tu dobu, ještě asi 130 km, i když byl stav žalobkyně, zcela zjevně, velmi vážný a i když, z tohoto důvodu, oba žalobci požadovali okamžitý převoz zdravotnickým vozem do nemocnice, v čemž jim však vyhověno nebylo. Do Káhiry pak autobus, i se všemi cestujícími, a tedy i s oběma žalobci, i přes jejich protesty, kvůli zmiňovanému zranění žalobkyně [číslo]), které ale tehdy nikdo nijak nehodlal řešit, dorazil k hotelu [jméno], kde měli cestující přestoupit do jiného mikrobusu. Teprve až na důraznou žádost žalobců byla přivolána sanita, která oba žalobce převezla do Angloamerické nemocnice, kde proběhla potřebná vyšetření, a kde byla indikována i nutnost okamžité operace poškozeného obratle, která proběhla dne 26.04.2005, v odpoledních hodinách. Dnem 02.05.2005, a to po zásahu konzula velvyslanectví ČR v Káhiře, byl zajištěn letecký převoz obou žalobců do České republiky, přičemž žalobkyně [číslo]) byla ihned hospitalizována, a to ve Fakultní nemocnici [část obce], v [obec], na oddělení spondylochirurgie, kde byla, následujícího dne, provedena akutní reoperace poškozeného obratle, a, při další operaci, provedené dne 19.05.2005, byl poškozený obratel nahrazen umělou náhradou. Poté byla žalobkyně [číslo]), dne 25.05.2005, přeložena na spinální jednotku FN [část obce], k rehabilitaci, která pak pokračovala, po převozu, uskutečněném dne 14.07.2005, na spinálním oddělení Rehabilitačního ústavu [obec]. Následně žalobkyně [číslo]) byla, dnem 12.12.2005, propuštěna do domácího ošetřování, přičemž v její rehabilitaci bylo nutno, i nadále, intenzivně pokračovat, takže žalobkyně [číslo]) podstoupila opakované rehabilitační pobyty, s tím, že, v současné době, je její zdravotní stav natolik stabilizován, že lze, bohužel, konstatovat již trvalé ochrnutí dolní poloviny těla, a to se všemi, z toho plynoucími, negativními důsledky, vlastně, pro oba žalobce. Zdravotní stav žalobkyně [číslo]) tedy je, podle ošetřujících lékařů, již nevratný a vyžaduje neustálou intenzivní rehabilitační péči, a to v důsledku ztráty hybnosti dolních končetin. Pooperační léčba je trvale komplikována infekcí močových cest, neboť žalobkyně [číslo]) se musí cévkovat, dále trpí potížemi při vyprazdňování stolice a též i anxiozně depresivním syndromem, takže nelze očekávat, z lékařského hlediska, zlepšení jejího stavu, ale, naopak, lze, do budoucna, předpokládat ještě i další zdravotní komplikace, a to s výživou kůže a podkoží dolní poloviny těla, s možností tvorby proleženin a trofických vředů. Žalobkyně [číslo]) též trpí i samovolným únikem moči a stolice. Poškození zdraví žalobkyně [číslo]) tak lze hodnotit jako velmi vážné, a to s trvalými následky, vyžadující trvalou a intenzivní rehabilitaci, a rovněž i stálou péči další osoby, tj. žalobce [číslo]). Žalovaný se žalobou nesouhlasil a požadoval její zamítnutí, a to s odůvodněním, že žalovaný vůbec není pasivně, v této věci, legitimován, neboť dotyčný jednodenní zájezd, autobusem, z Taby do Káhiry, neorganizoval žalovaný, nýbrž zcela jiná, a tedy lokální, agentura. Toto tedy bylo zásadním obranným tvrzením žalovaného, který též, v rámci své obrany proti žalobě, zpochybňoval žalobní tvrzení i ohledně toho, že žalobkyně [číslo]) byla, v době, kdy podnikla předmětnou cestu do Egypta, zcela zdráva, přičemž žalovaný, v rámci své obrany proti žalobě, pak zpochybňoval i nezbytnost každodenní péče o žalobkyni [číslo]), vykonávané ze strany žalobce [číslo]), jakožto jejího manžela. Podepsaný soud, ve věci, provedl dokazování řadou listinných důkazů, dále účastnickým výslechem žalobce [číslo]), jakož doplnil dokazování i podstatnými obsahy spisů, vedených v rámci dvou, souvisejících, řízení, mezi týmiž účastníky, z nichž jedno bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 3, pod sp. zn.: 18 C 11/2007, a druhé pak u soudu zdejšího – pod sp. zn.: 57 C 344/2012, s tím, že, z obsahu obou těchto spisů, podepsaný soud zjistil, že oba žalobci se, v řízení, vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 3, pod sp. zn.: 18 C 11/2007, domáhali náhrady škody, v podobě náhrady bolestného žalobkyně [číslo]), náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobkyně [číslo]) a náhrady nákladů, spojených s léčením žalobkyně [číslo]), vynaložených do května roku 2009 Obvodní soud pro Prahu 3, dnem 16.09.2008, mezitímním rozsudkem, rozhodl tak, že žalobní návrh je, co do základu, po právu. V řízení, vedeném u zdejšího soudu, pod sp. zn.: 57 C 344/2012, se pak oba žalobci domáhali dalších nákladů, v souvislosti se svými pozdějšími návrhy na rozšíření původního žalobního návrhu, podanými k Obvodnímu soudu pro Prahu 3, které však zmiňovaný soud již nepřipustil. Kromě těchto dvou, již výše uvedených, soudních řízení, jak zdejší soud zjistil, se ještě oba žalobci, po žalovaném, domáhali rovněž i náhrady nemajetkové újmy v penězích, přičemž tato věc je vedena u Městského soudu v Praze, a to pod sp. zn. 37 C 38/2007. V tomto řízení, vedeném u podepsaného soudu, se žalobci domáhali jednak úhrady nákladů na léky, zdravotnický materiál a léčebné pomůcky, za období od 01.01.2015 do 30.06.2015, ve výši 3.805 Kč, přičemž se jedná o konkrétní doplatky léků a též i o poplatky, které oba žalobci, v souvislosti s léčením žalobkyně, museli vynaložit. Dále se pak oba žalobci domáhali rovněž i úhrady nezbytných úkonů pečovatelských služeb, které musí být žalobkyni [číslo]), ze strany žalobce [číslo]), neustále poskytovány, a které tedy zajišťuje, osobně, žalobce [číslo]), jenž, právě z tohoto důvodu, musel zcela omezit své volnočasové aktivity. Jedná se o tyto denní úkony: pomoc při podávání jídla a pití – l hod. - v částce 120 Kč, dále pomoc při oblékání a svlékání – l,5 hod. - v částce 180 Kč, též i pomoc při samostatném pohybu žalobkyni [číslo]) – v rozsahu 3 hodiny, v částce 360 Kč, dále pomoc při přesunu na lůžko a vozík – 1 hodina, v částce 120 Kč, pomoc při úkonech osobní hygieny – 2 hodiny, v částce 240 Kč, dále se pak jedná i o dovoz a přípravu jídla, v rozsahu 2 hodiny, celkem tedy 240 Kč, jakož se jedná i o pomoc při ošetřovatelských úkonech, v rozsahu 5 hodin denně (v tomto ohledu je nutno provádět každé 3 hodiny cévkování, dále i ruční vybavování stolice, rovněž i dohled nad užíváním léků, dále dovoz plen, cévek a léků – zjištěno z účastnického výslechu žalobce [číslo]), tj., celkem, denně, v částce 1.860 Kč, když výše ocenění každé jedné hodiny poskytování takové pomoci činí částku 120 Kč. V této souvislosti je tak nutno vzít v úvahu to, že žalobce [číslo]) všechny tyto ošetřovatelské úkony zajišťuje osobně, přičemž všechny tyto úkony oba žalobci specifikovali dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, jakož i dle ust. § 6, vyhlášky č. 505/2006 Sb., když ocenění všech těchto úkonů provedli oba žalobci dle Ceníku úkonů Centra sociálních služeb [ulice], o.p.s., se sídlem [adresa], [IČO]. Jestliže se tedy oba žalobci domáhali, po žalovaném, z tohoto titulu, náhrady majetkové újmy, vzniklé vynaložením finančních prostředků, na zajištění základní obsluhy žalobkyně, za období od 01.01.2015 do 30.06.2015, po částce 1.860 Kč denně, pak lze, za uvedené období, dospět k částce v celkové výši 336.660 Kč. Žalobci, po žalovaném, požadovali, kromě obou, shora zmiňovaných, částek, rovněž i úroky z prodlení, v zákonné výši, a to jednak z částky 3.805 Kč, ve výši 8,05% p.a., od 10.09.2015 do zaplacení, a rovněž i z částky 336.660 Kč, ve výši 8,05% p.a., taktéž od 10.09.2015 do zaplacení, a to s odůvodněním, že oba žalobci vyzvali žalovaného k plnění, ve smyslu ust. § 142a, o.s.ř., prostřednictvím svého právního zástupce, a to dopisem, ze dne 01.09.2015, v němž byla žalovanému stanovena lhůta k