18 C 254/2019-53 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, vůči žalované, svým žalobním návrhem, podaným ke zdejšímu soudu, dnem 23. 8. 2019, domáhal zaplacení shora uvedené částky, ovšem bez příslušenství, v podobě zákonného úroku z prodlení, když žalobce, v této souvislosti, tvrdil, že tuto částku vypočetl, na jeho žádost, autoservis [právnická osoba], a to kvůli poškození vozidla [příjmení] [jméno], [registrační značka], k němuž došlo při provádění bouracích prací na pozemní komunikaci v [obec a číslo], v ulici [ulice], u domu č. orientační [anonymizováno], v důsledku čehož tedy žalobce tvrdil, že, za takto vzniklou škodu, nese odpovědnost žalovaná, když došlo k tomu, že, při provádění předmětných prací, jež byly prováděny dokonce i bez včasného umístění příslušného záboru, na dané komunikaci, byl odmrštěn kus asfaltu, který dopadnul na zmiňované vozidlo žalobce a poškodil je. 2. Žalovaná však se žalobou nesouhlasila, jelikož tvrdila, že není v této věci pasivně legitimována, neboť dotyčné práce žalovaná neprováděla, ale, tyto práce prováděl pan [jméno] [příjmení], jakožto osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ), a to samostatně, a proto případná odpovědnost, za vzniklou škodu, spočívá na jeho bedrech, v důsledku čehož tedy žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. 3. Soud provedl dokazování řadou listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti: 4. Především však soud, a to ještě předtím, nežli bude přikročeno k sumarizaci jednotlivých listinných důkazů, konstatuje, že nikdo z obou účastníků nikterak nezpochybňoval to, že by žalobce nebyl vlastníkem předmětného vozidla, a též pak nikdo z účastníků nezpochybňoval ani to, že by dotyčné práce, na pozemní komunikaci – v ulici [ulice], [obec a číslo], neprobíhaly, v důsledku čehož tedy soud zaměřil své zkoumání na to, jak to tedy ve skutečnosti je s onou námitkou nedostatku pasivní věcné legitimace žalované, v rámci tohoto řízení, na což žalovaná strana opakovaně upozorňovala. 5. V tomto ohledu podepsaný soud zjistil, že žalovaná, dnem 28. 2. 2018, uzavřela, s [jméno] [příjmení], dat. [datum narození], [IČO], sídlem [adresa], Rámcovou smlouvu o dílo - na zajištění zemních prací stavební technikou, účtované v hodinové sazbě, a to ve znění Dodatku [číslo] ze dne 27. 2. 2019, na základě čehož si žalovaná, u jmenovaného [jméno] [příjmení], skutečně objednala bourací a výkopové práce, v ulici [ulice], [PSČ] [obec a číslo]. Konkrétně tyto práce pan [jméno] [příjmení] prováděl dne 30. 8. 2018 (zjištěno z Rámcové smlouvy - ze dne 28. 2. 2018, dále z Dodatku [číslo] k Rámcové smlouvě - ze dne 27. 2. 2019, a pokud jde o dobu provádění předmětných prací, v ulici [ulice], tak tuto skutečnost má soud za zjištěnu ze shodných tvrzení účastníků, když žalovaná, ono datum 30. 8. 2018, vlastně, nikterak nezpochybňovala). 6. Z listiny, obsahující Posudek – Kalkulaci, zpracovanou [právnická osoba], [číslo] soud zjistil, že tuto kalkulaci si nechal zpracovat žalobce, když, v rámci této kalkulace, byly stanoveny náklady, na opravu předmětného vozidla, a to v celkové výši 19 760 Kč. Z vyjádření samotného žalobce však vyplynulo, že tato částka dosud uhrazena nebyla. Tato kalkulace je pak i ve shodě s dalším listinným důkazem, jímž je e-mail pana [příjmení] [jméno] [příjmení], z jehož obsahu soud zjistil, že přijatelným vznikem poškození dotyčného vozidla je právě onen kus asfaltu, ležící nedaleko od dotyčného vozidla, což dokumentují, dle názoru soudu, i fotografie, založené do spisu ze strany žalobce, na nichž je zachycen bagr s kusy asfaltu okolo něj a nedaleko pak zaparkované vozidlo [příjmení] – [registrační značka]. 7. Mezi žalobcem a žalovanou však, i nadále, zůstala spornou ona otázka existence žalobcem tvrzeného nároku, resp., oprávněnosti nároku žalobce, na náhradu škody, vůči žalované, způsobené v důsledku žalobcem tvrzené škodní události, při činnosti [jméno] [příjmení], s nímž, nepochybně, žalovaná je ve smluvním vztahu, a dále pak i rozsah škody, tvrzené žalobcem. 8. Primární záležitostí se ovšem stalo zkoumání důvodnosti námitky žalované, vznesené ohledně nedostatku její pasivní věcné legitimace, v rámci tohoto řízení, jak již bylo shora naznačeno, kteroužto námitku soud nakonec vyhodnotil jakožto zcela důvodnou, neboť soud dospěl k závěru, že žalovaná není osobou odpovědnou za případnou škodu, vzniklou při práci [jméno] [příjmení], a to s ohledem na obsah oné Rámcové smlouvy, uzavřené mezi žalovanou a [jméno] [příjmení]. Podepsaný soud přisvědčil žalované v tom, že, na posuzovaný případ, je třeba aplikovat ustanovení § 2914, věta druhá občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.), když k uzavření předmětné Rámcové smlouvy došlo v roce 2018, a tedy v době účinnosti zmiňovaného právního předpisu. 9. Na základě takto provedeného zjištění se pak soud již nepovažoval za nutné jakkoliv podrobně zabývat prokazováním příčinné souvislosti, mezi uplatňovaným nárokem a jednáním [jméno] [příjmení], když [příjmení] [příjmení] nebyl žalovanou stranou, v takto projednávaném sporu, jakož ani prokazováním skutečné výše vzniklé škody, a též ani námitkou, uplatněnou ze strany žalované, a to v tom smyslu, že dotyčný nehodový děj se nestal tak, jak jej tvrdil žalobce, neboť, za případnou škodu, by, tak jako tak, byl odpovědný přímo pan [jméno] [příjmení], a to s ohledem na uzavřenou Rámcovou smlouvu (viz výše) a rovněž i s ohledem ustanovení § 2914, věta druhá, zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na což, koneckonců, žalovaná žalobce též i upozornila, a to ve svém dopise ze dne 9. 9. 2019, když, jak i přímo vyplývá z obsahu předmětné Rámcové smlouvy (viz výše – bod č. 5), byl [jméno] [příjmení], na základě oné Rámcové smlouvy, povinen zajistit provedení prací na své náklady a svými prostředky. Dále, z článku č. 4, odst. 4.11, a z článku č. 7, odst. 7.5., předmětné Rámcové smlouvy, pak jasně vyplývá i to, že [jméno] [příjmení] odpovídá za všechny škody, které vzniknou v důsledku provádění díla třetím osobám, a proto je povinen uhradit takto vzniklou škodu (zjištěno z Rámcové smlouvy ze dne 28. 2. 2018 a dále i listiny, obsahující reakci žalované, na žádost žalobce o náhradu škody, ze dne 9. 9. 2019). V této souvislosti je pak dlužno podotknout i to, že žalobce autenticitu předmětné Rámcové smlouvy nikterak nezpochybňoval a ani soud, v tomto ohledu, neshledal žádné pochybnosti. 10. Žalobce ve své žalobě sice uvedl, že, na základě Rozsudku Nejvyššího soudu - sp. zn. 25 Cdo 3125/2005, sám ukončil svůj předchozí spor s panem [jméno] [příjmení] a rozhodl se tedy uplatnit svůj nárok vůči žalované, nicméně, podepsaný soud je toho názoru, že toto rozhodnutí žalobce bylo poněkud neprozíravé, když judikát, na který žalobce poukazoval, se však řídil ještě starým občanským zákoníkem, účinným do dne 31. 12. 2013 (zákon č. 40/1964 Sb.), kde skutečně, v ustanovení § 420, bylo řečeno, že škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti tyto osoby použily. Zmiňovaný judikát již ale byl překonán novou právní úpravou, jelikož, k předmětné škodě, došlo až dne 30. 8. 2018, a proto se tedy, v této souvislosti, použijí ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., kde, v ustanovení § 2914, věta druhá, je naprosto jasně řečeno to, že ten, kdo se zavázal povést činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka. V důsledku toho by tedy odpovědnost za případnou škodu opravdu ležela přímo na [jméno] [příjmení], jakožto zhotoviteli, který při činnosti, z níž měla vzejít škodní událost, postupoval zcela samostatně, a nikoliv tedy na žalované, v důsledku čehož pak podepsaný soud již nepovažoval za nutné zabývat se ani oním tvrzením žalobce o tom, že k započetí s takto prováděnými pracemi bylo přikročeno za situace, kdy nedošlo ke včasnému umístění příslušného záboru, na dané komunikaci. 11. Na základě toho, co bylo uvedeno výše (viz bod č. 10), dále pak soud již nepovažoval za nezbytné zkoumat ani ony další otázky, nastolené ze strany žalované, a to pokud jde o prokázání rozsahu vzniklé škody, jakož i příčinné souvislosti, mezi jednáním škůdce a vzniklou škodou. Žalobce sice stanovil, původně, rozsah škody, ve finančním vyjádření, na částku 19 760 Kč, a to základě oné Kalkulace, provedené [právnická osoba], nicméně, tato kalkulace rozhodně nemůže být považována za způsob vyčíslení skutečné škody, jelikož, jak je i všeobecně známo, tak skutečná škoda nepředstavuje ony náklady, vynaložené na případnou výměnu či na opravu určité věci, resp., na pořízení nových náhradních dílů, ale, skutečná škoda se vždy odvozuje od hodnoty té věci, jež byla poškozena, v době jejího poškození, to samozřejmě za předpokladu, že je, v této souvislosti, prokázána i ona příčinná souvislost, mezi jednáním škůdce a oním následkem, v podobě způsobené škody. 12. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tedy podepsaný soud uzavírá, že, pokud jde o onen nárok, uplatněný žalobcem, z titulu náhrady škody, tak, tedy, rozsah i určení výše způsobené škody se stanoví dle ustanovení § 2969, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a