21 C 338/2020-24 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 29. 7. 2020 domáhá po žalovaném zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), uzavřel se žalovaným nejdříve rámcovou úvěrovou smlouvu č. 97430 a následně úvěrovou smlouvu č. 351519, na základě které byl žalovanému poskytnut dne 5. 3. 2018 úvěr ve výši 20 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalovaného, který se žalovaný zavázal splatit do 29. 8. 2018, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 080 Kč, který představuje kapitalizované smluvní úroky. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho [právnická osoba] [anonymizováno] ani žalobkyni samotné. Žalobkyně dále požaduje zaplacení úroku z prodlení od 28. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 804,93 Kč za období od 30. 8. 2018 do 31. 8. 2019 a smluvní pokuty 0,1 % denně z nesplacené jistiny ve výši 229 Kč za období od 30. 8. 2018 do 8. 9. 2018. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na 9. 12. 2020 se bez omluvy nedostavil, ač mu byla žaloba spolu s předvoláním k jednání a poučením o následcích nedostavení se doručena, neboť účinky doručení nastaly dle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o.s.ř.) dne 16. 11. 2020. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil následující: 4. Žalovaný uzavřel dne 5. 3. 2018 se [právnická osoba] [anonymizováno] rámcovou smlouvu č. 97430 na základě které byla ještě téhož dne uzavřena smlouva o úvěru č. 351519 (zjištěno z rámcové smlouvy č. 97430 ze dne 5. 3. 2018 mezi [právnická osoba] a [celé jméno žalovaného], jednotlivé smlouvy o úvěru č. 351519 k rámcové smlouvě č. 27430 ze dne 5. 3. 2018 o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč na 30 dnů) Žalovanému byl dne 5. 3. 2018 převodem na účet č. [bankovní účet] poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč s tím, že se jej zavázal splatit v jedné splátce do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 080 Kč. Doba splatnosti byla následně prolongována až na 29. 8. 2018. Do dnešního dne žalovaný nesplatil jistinu ani poplatek za poskytnutí úvěru. (zjištěno z jednotlivé smlouvy o úvěru č. 351519 k rámcové smlouvě č. 27430 ze dne 5. 3. 2018 o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč na 30 dnů, potvrzení o platbě 20 000 Kč dne 5. 3. 2018 na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol], profilu uživatele včetně historie poskytnutých úvěrů od dubna 2016 do dubna 2018 včetně přehledu o provedených platbách a prodlení s úhradou) 5. Společnost [anonymizována dvě slova] posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě sdělení jeho samotného, že jeho měsíční příjem činí 23 000 Kč a měsíční náklady celkem 5 200 Kč, zároveň prověřila jeho platební morálku prostřednictvím služby Instantor dne 26. 4. 2016, služby EUCB (European United Credit Bureau) dne 4. 3. 2018 (profilu uživatele včetně historie poskytnutých úvěrů od dubna 2016 do dubna 2018 včetně přehledu o provedených platbách a prodlení s úhradou) 6. Mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobkyní byla dne 30. 10. 2019 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, kterou přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30. 10. 2019, přílohy č. 7 – potvrzení o zaplacení úplaty ze dne 30. 10. 2019, přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek č. KIVI A/1) To bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 7. 1. 2020, který byl zaslán na adresu uvedenou v předmětné smlouvě o úvěru. (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 1. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 9. 1. 2020) 7. Před podáním žaloby byl žalovaný dopisem ze dne 9. 7. 2020 vyzván právním zástupcem žalobkyně k plnění. (zjištěno z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 7. 2020 včetně poštovního podacího archu ze dne 10. 7. 2020) 8. Soud provedené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř. a po právní stránce věc posoudil následovně: 9. Společnost [anonymizována dvě slova] se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o.z.“), na jejímž základě se [anonymizována dvě slova] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný čerpal uvedený úvěr a zavázal se jej splatit v jedné splátce do 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 080 Kč, který představuje taktéž smluvený úrok. Doba splatnosti byla následně na žádost žalovaného prolongována až na 29. 8. 2018. Mezi [anonymizována dvě slova] a žalobkyní byla dne 30. 10. 2019 uzavřena smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o.z., kterou přešla pohledávka za žalovaným na žalobkyni. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru pak dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Avšak Soudní dvůr EU ve svém rozsudku č. C -679/18, ze dne 5. 3. 2020, rozhodl, že je povinností vnitrostátního soudu,„ …aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 13. Soud je tedy s odkazem na uvedené rozhodnutí Soudní dvora EU povinen zkoumat ex officio, zda [právnická osoba] [anonymizováno] dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Ze žalobkyní předložených důkazů však nevyplývá, že by tuto svou povinnost splnila. Naopak má soud za prokázané, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno zejména z jeho prohlášení o výši měsíčních příjmů a výdajů. Dle rozsudku Soudní dvora ze dne 18. prosince 2014 CA Consumer Finance, C -449/13, však platí, že„ (…) pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Před poskytnutím úvěru byla úvěruschopnost žalovaného prověřena pouze využitím služby EUCB, což soud považuje zcela za nedostatečné. Využití služby Insantor dne 36. 4. 2016 soud nepovažuje za relevantní, když se tak stalo téměř dva roky před poskytnutím předmětného úvěru. Pro posouzení úvěruschopnosti by postačovalo požadovat po žalovaném předložení například potvrzení o zaměstnání a příjmu, výplatní pásky, výpisu z bankovního účtu a podobně. Že tak [právnická osoba] [anonymizováno] učinila, však žalobkyně netvrdila ani neprokázala. 14. Vzhledem ke skutečnosti, že se žalobkyně se k jednání nedostavila, a soud jí tak nemohl poučit ve smyslu § 118a o.s.ř., muselo být vycházeno pouze z předložených důkazů. 15. Dle § 588 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 16. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sá