18 C 205/2021-28 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobce se, vůči žalované, domáhal zaplacení shora uvedené částky, spolu s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že žalovaná nesplnila svou povinnost zaplatit dluh, vyplývající z Nájemní smlouvy [číslo] uzavřené mezi stranami tohoto sporu, dnem 21. 5. 2018, a na základě jejíhož článku č. IX., odst. 5, vyúčtoval žalobce žalované smluvní pokutu, za prodlení s vyklizením a předáním předmětu nájmu, když žalobce, předtím, žalované doručil výpověď z tohoto nájmu, a když žalovaná sice byla povinna vyklidit a předat předmět nájmu žalobci nejpozději do dne 8. 2. 2019, nicméně, tento svůj závazek však žalovaná nesplnila, a to ani k opakované výzvě žalobce. Žalovaná se ovšem k žalobě nikterak nevyjádřila a zůstala zcela nečinnou. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Na základě zjištění, učiněných z předložených listin, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Dne 21. 5. 2018 došlo, mezi účastníky tohoto řízení, k uzavření Nájemní smlouvy [číslo] avšak, kvůli hrubému porušování sjednaných závazků, ze strany žalované, doručil žalobce žalované výpověď z tohoto nájmu, a to svým přípisem ze dne 13. 12. 2018, takže tento nájemní vztah skončil dnem 8. 2. 2019, když žalovaná ovšem předmět nájmu, k tomuto datu, nevyklidila a též jej žalobci ani nepředala. Žalovaná se tak ocitla v prodlení, a to až do dne 2. 5. 2019 (zjištěno Nájemní smlouvy ze dne 21. 5. 2018, dále z výpovědi smlouvy – ze dne 13. 12. 2018, z dopisu žalobce – ze dne 19. 2. 2019, dále z dopisu žalobce - ze dne 18. 6. 2019, z obsahu e-mailové korespondence – ze dne 18. 6. 2019, jakož i z daňového dokladu [číslo] ze dne 18. 6. 2019, znějícího na částku 21 580 Kč a splatného dnem 2. 7. 2019). Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Žalobce i žalovaná uzavřeli smlouvu o nájmu prostoru, sloužícího k podnikání, a to podle § 2302 a násl., zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“). Uzavřením předmětné smlouvy vznikla žalované, jakožto nájemci, povinnost hradit pronajímateli (zde žalobci) sjednané nájemné i úhrady za služby, spojené s předmětem nájmu, avšak, kvůli hrubému porušování sjednaných povinností, ze strany žalované, došlo k výpovědi předmětné smlouvy, a to ve smyslu ust. § 2309, o. z., v důsledku čehož tak došlo i k vyúčtování smluvně sjednané pokuty, ze strany žalobce, vůči žalované, kteroužto pokutu ovšem žalovaná nezaplatila, přičemž opak žalovaná netvrdila a též ani jinak se nebránila. Žalovaná je tedy v prodlení, ve smyslu § 1968, o. z., od 3. 7. 2019, a proto má žalobce dále i právo požadovat zaplacení úroku z prodlení, v zákonné výši, jež je stanovena v ust. § 2, nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Všemi výše uvedenými listinami má tedy soud za prokázanou důvodnost žaloby, a proto jí vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142, odst. 1, o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšným, avšak nebyl právně zastoupen advokátem, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 079 Kč, kteréžto náklady představují zaplacený soudní poplatek, a to právě ve výši 1 079 Kč, když jiné náklady žalobce nepožadoval.