18 C 293/2021-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu, dnem 26. 1. 2021, domáhala, vůči žalovanému, zaplacení částky, uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí, a to s odůvodněním, že, mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným, byla, dne 21. 6. 2016, uzavřena Smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit takto poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do dne 21. 7. 2016. Vzhledem k tomu, že žalovaný takto poskytnuté peněžní prostředky, ve stanovené době, neuhradil, dostal se do prodlení. Žalovaný neuhradil ničeho ani na před žalobní výzvu. Žalobkyně tak má, na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, za žalovaným pohledávku, jež je předmětem tohoto sporu, a to včetně příslušenství. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a zůstal nečinným. 3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, dle ust. § 115a, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“). 4. Soud ve věci provedl dokazování dokumenty, označenými v žalobním návrhu, s tím, že bylo prokázáno, že, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, byla uzavřena shora zmiňovaná Smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, nicméně, vzhledem k tomu, že žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ve stanovené době neuhradil, dostal se, dnem 22. 7. 2016, do prodlení. Předmětná pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, jako novému věřiteli, a to na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný neuhradil ničeho, a to ani na před žalobní výzvu. 5. Po zhodnocení provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Jde o dvoustranný právní vztah, založený úvěrovou smlouvou, dle § 2395 a násl., zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž tato smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky, v souladu s § 562, o. z. Závazek, z úvěrové smlouvy žalovanému vzniklý, tedy povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úroky, nebyl žalovaným řádně a včas splněn, čímž se žalovaný, po uplynutí lhůty splatnosti, dostal do prodlení, a vznikla mu tak povinnost k úhradě zákonného úroku z prodlení, dle § 1970, o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Celá pohledávka byla následně, na žalobkyni, postoupena ve smyslu § 1879, o. z. 6. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160, odst. 1, o.s.ř., tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů, od právní moci tohoto rozsudku, neboť neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142a, odst. 1, o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Vzhledem k tomu, že se jedná o řízení, zahájené návrhem, podaným na ustáleném vzoru, uplatněném opakovaně týmž žalobcem, ve skutkově i právně obdobných sporech, byly náklady řízení vypočteny podle § 142a, odst. 1, o.s.ř. Náhrada nákladů řízení, podle § 142a, odst. 1, o.s.ř., představuje zaplacený soudní poplatek, ve výši 800 Kč, jakož i odměnu advokáta, za tři úkony právní služby (3x 300 Kč), realizované před podáním žalobního návrhu, a to dle § 14b, odst. 1, písm. c), vyhl. č. 177/1996 Sb., a celkem tedy ve výši 900 Kč, dále i 3x režijní paušál - po 100 Kč, dle § 14b, odst. 5, písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., a celkem tedy ve výši 300 Kč, jakož i 21% DPH, z částky 1 200 Kč, což tak činí částku ve výši 252 Kč.