18 C 336/2020-19 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným kupní smlouvu, jíž žalovaný zakoupil zařízení [anonymizována tři slova] za cenu 6 277 Kč, kterou se zavázal platit, po uhrazení částky 2 677 Kč při převzetí, ve čtyřiadvaceti splátkách po 150 Kč, avšak povinnost zaplatit cenu porušil; dále žalovaný porušil povinnost platit cenu za poskytnuté komerční služby třetích stran. Nároky žalobkyně vyplývají z faktur [číslo]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalovaný zakoupil od žalobkyně telefon [anonymizována tři slova] za 2 877 Kč hotově a 3 600 Kč ve splátkách, spolu s tím žalovaný začal užívat telefonní stanici [tel. číslo], prostřednictvím níž využíval služby třetích stran, za niž jí žalobkyně vyfakturovala dlužné částky 432 Kč a 232 Kč. Za zakoupený telefon žalovaný neuhradil částku 2 100 Kč. Žalovaná nárokuje celkovou částku 2 553,80 Kč Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Účastníci uzavřeli kupní smlouvu smyslu § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), v níž se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni cenu za zboží ve splátkách. Dále účastníci uzavřeli tzv. nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 o. z., v níž se žalovaný zavázala platit žalobkyni cenu za služby poskytované třetími stranami. Žalovaný smluvní povinnosti nesplnil, když dluhy v celkové výši 2 553,80 Kč nezaplatil. Opak žalovaný netvrdil ani jinak se nebránil. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 553,80 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, obdobnými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými návrhy.