18 C 462/2020-23 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že žalovaný nesplnil povinnosti vyplývající ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací č. 4766044 uzavřené dne 31. 1. 2019 mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], když po ukončení smlouvy nevrátil v rámci poskytování služeb pronajaté zařízení a byl proto povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč. Pohledávka byla dne 31. 1. 2019 postoupena na žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť žalovaný je státním občanem Slovenska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ve smyslu § 84 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se na závazkový právní vztah (na otázku mezinárodní příslušnosti i rozhodného práva) primárně aplikují přímo použitelné předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy. Žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel a mezinárodní příslušnost proto vyplývá z článku 18 bodu 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 Sb., o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), podle něhož může být žaloba proti spotřebiteli podána pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Bydliště má žalovaný dle informačního systému základních registrů v České republice a český soud má proto příslušnost věc projednat. Dále se soud zabýval otázkou rozhodného práva. Podle článku 6 bodu 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), je rozhodným právem pro pojistnou smlouvu uzavřenou mezi podnikatelem, jenž provozuje svou podnikatelskou činnost v zemi, v níž má spotřebitel své obvyklé bydliště, a spotřebitelem právo země, v níž má spotřebitel své obvyklé bydliště. Rozhodným právem je tedy zjevně právo české. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. V souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. se soud v tomto odůvodnění omezuje pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. [právnická osoba], předala žalovanému, v rámci služeb poskytovaných na základě smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací č. 4766044 uzavřené dne 6. 2. 2014, dne 7. 2. 2014 k užívání zařízení modem ([příjmení]: CC3540E69FCE). Žalovaný se zavázal po skončení smluvního vztahu žalobkyni zařízení vrátit nebo zaplatit smluvní pokutu v částce 2 000 Kč. Ke dni 25. 10. 2014 společnost [právnická osoba], odstoupila od smlouvy, protože žalovaný nehradil včas a řádně cenu za poskytované služby. Žalovaný zařízení po ukončení smlouvy nevrátil ani neuhradil smluvní pokutu. [právnická osoba], uzavřela s žalobkyní smlouvu o převodu předmětné pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Účastníci vztahu založeného smlouvou o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací uzavřeli nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“). [právnická osoba], své závazky splnila, žalovaný však nikoliv, když po ukončení smluvního vztahu nevrátil společnosti [právnická osoba], pronajaté zařízení ani nezaplatil smluvní pokutu sjednanou v souladu s § 2048 o. z.; opak žalovaný netvrdil ani jinak se nebránil. Právo k vymáhání předmětné pohledávky přešlo uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky v souladu s § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 2 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby), tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za jednadvacetiprocentní daň z přidané hodnoty z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, obdobnými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými návrhy.