19 C 214/2021-32 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 4. 2021 domáhá na žalované zaplacení částky 24 977 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2018 a 2019 a dlužných měsíčních záloh na služby za rok 2020. Žalobkyně s žalovanou uzavřely nájemní smlouvu dne 31. 12. 2015, jejímž předmětem byl byt [číslo] o velikosti 1+1 s příslušenstvím v 1. podlaží domu [adresa] v [obec a číslo], [anonymizována čtyři slova]. Nájem byl uzavřen na dobu 1 roku a dodatkem nájemní smlouvy prodloužen do 31. 3. 2017. Po skončení nájmu žalovaná byt nevyklidila a žalobkyně je nucena domáhat se vyklizení a odevzdání bytu soudní cestou, potažmo výkonem rozhodnutí. S ohledem na to, že předmětný byt dosud nebyl vyklizen, žalovaná má povinnosti jako nájemce. Žalovaná na zálohách na služby zaplatila v roce 2018 částku 10 292 Kč a v roce 2019 částku 12 016 Kč, přičemž reálně odebrala služby v částce 16 860,55 Kč v roce 2018 a služby v částce 25 942,44 Kč v roce 2019. Služby za oba dva roky byly žalované vyúčtovány, kdy obě vyúčtování byla žalované předána. Nedoplatek za rok 2018 tak činí částku 6 586 Kč a za rok 2019 částku 13 926 Kč. Nedoplatky byly splatné vždy k 31. 8. v následujícím roce. Žalobkyně požaduje částku 13 926 Kč za rok 2019 a částku 3 562 Kč za rok 2018, neboť částka 3 006 Kč jí byla již pravomocně přiznána. Zálohy na služby byly v roce 2020 od ledna do května stanoveny na částku 1 215 Kč a od června do října na částku 2 328 Kč, přičemž za uvedené měsíce žalovaná dluží celkem 7 489 Kč (za leden 427 Kč, za únor 214 Kč, za duben 427 Kč, za květen 214 Kč, za červen 1 327 Kč, za červenec 1 327 Kč, za srpen 1 327, za září 1 113 Kč, za říjen 1 113 Kč), přičemž zálohy na služby byly splatné spolu s nájemným vždy nejpozději do konce měsíce, za které mělo být hrazeno. Žalovaná ničeho nezaplatila ani po zaslání upomínek. 2. Žalovaná se nevyjádřila a zůstala nečinná. 3. Žalobkyni a žalovanou soud usnesením vyzval, aby se ve lhůtě 7 dnů vyjádřily, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Předmětné usnesení bylo žalobkyni doručeno do datové schránky dne 19. 8. 2021. Žalované bylo předmětné usnesení doručeno do vlastních rukou dne 23. 8. 2021. Žalobkyně ani žalovaná na tuto výzvu do současné doby nijak nereagovaly. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud o věci rozhodl na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem účastníci souhlasili. V tomto odůvodnění se podle § 157 odst. 4 o. s. ř. uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela dne 31. 12. 2015 s žalovanou nájemní smlouvu č. [spisová značka] [spisová značka], [číslo] [rok], jejímž předmětem je byt [číslo] o velikosti 1+1 v 1. podlaží domu [adresa], [anonymizována dvě slova] na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] Smluvní strany si sjednaly v čl 4.7 nájemní smlouvy, že žalovaná je povinna kromě nájemného ve výši 2 322 Kč měsíčně dle čl. 4 nájemní smlouvy platit i úhradu cen plnění spojených s užíváním bytu (služby) ve výši stanovené evidenčním listem (prokázáno nájemní smlouvou ze dne 31. 12. 2015). Výše úhrad za užívání bytu byla stanovena na 1 215 Kč měsíčně (prokázáno evidenčním listem ze dne 16. 12. 2015). Ke dni 1. 6. 2020 došlo ke změně předpisu úhrad, kdy byly úhrady za služby navýšeny na 2 328 Kč, což bylo žalované oznámeno dopisem (prokázáno změnou předpisu úhrad + doručenkou). Nájem dle čl. 5 nájemní smlouvy byl sjednán na dobu 1 roku ode dne účinnosti smlouvy, kterým bylo datum 31.12.2015 (prokázáno nájemní smlouvou). Nájem tak měl trvat do dne 31.12.2016, kdy v tomto řízení nebylo prokázáno, že by nájem byl prodlužován, nicméně v rozsudku podepsaného soudu č.j. 38 C 112/2017-53 ze dne 19. 6. 2018 bylo uvedeno, že byl uzavřen dodatek, kterým byl nájem prodloužen do 31. 3. 2017 (viz rozsudek podepsaného soudu č.j. 38 C 112/2017-53 ze dne 19. 6. 2018, č.l.27 spisu). Délka nájmu ale s ohledem na předmět řízení a právní posouzení není pro nárok uplatňovaný v tomto řízení podstatná, proto ji soud dále nijak nezkoumal. Důležitým je v tomto řízení zejména existence (původního) nájmu, užívání bytu (i po skončení nájmu) a způsob hrazení úhrad služeb spojených s užíváním bytu. 5. Vyúčtováním služeb poskytovaných s užíváním prostoru [ulice a číslo] [anonymizováno] [číslo] v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 byl stanoven nedoplatek na zálohách na služby ve výši 6 586 Kč, kdy žalovaná na službách zaplatila toliko 10 292 Kč, ale spotřebovala 16 860 Kč (prokázáno vyúčtováním služeb za rok 2018, z 9.4.2019 + doručenka). Vyúčtováním služeb poskytovaných s užíváním prostoru [anonymizována tři slova] [číslo] [anonymizováno] [číslo] v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 byl stanoven nedoplatek na zálohách na služby ve výši 13 926 Kč, kdy žalovaná na službách zaplatila toliko 12 016 Kč, ale spotřebovala 25 942 Kč (prokázáno vyúčtováním služeb za rok 2019, z 28.4.2020 + doručenka). Žalovaná za rok 2020 platila služby jen částečně, přičemž za leden 2020 dluží částku 427 Kč, za únor 2020 částku 214 Kč, za duben 2020 částku 427 Kč, za květen 2020 částku 214 Kč, za červen 2020 částku 1 327 Kč, za červenec částku 1 327 Kč, za srpen 2020 částku 1 327 Kč, za září 2020 částku 1 113 Kč a za říjen 2020 částku 1 113 Kč, celkem tedy nezaplatila 7 489 Kč (prokázáno rozpisem dluhu). Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužných částek, a to upomínkami ze dní: 20.11.2020, 28.7.2020 a 23.9.2020, ve kterých jí byly účtovány dlužné částky od roku 2016 do současnosti a to dlužné částky za nájem i služby (prokázáno upomínkami, podacími archy a doručenkami – obálkami). Celkem tak žalovaná nezaplatila 28 001 Kč za období let 2018, 2019 a 2020. S ohledem na to, že ale rozhodnutím č.j. 9 C 80/2019-33 ze dne 28. 6. 2019, které již nabylo právní moci, bylo žalobkyni přiznáno 3 006 Kč za rok 2018 (přesněji leden až červenec 2018, a to od ledna po červenec částky: 251 Kč, 892 Kč 251 Kč, 251 Kč, 881 Kč, 240 Kč a 240 Kč), pak žalobkyně má nárok toliko na 3 416 Kč (viz rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 9 C 80/2019 ze dne 28. 6. 2019 a žaloba v řízení sp. zn. 9 C 80/2019 ze dne 8. 3. 2019, viz č.l.22-23 a 25-26 spisu). 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 7. Dle § 2201 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jako „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 8. Dle § 2235 odst. 1 o. z. zavazuje-li nájemní smlouva pronajímatele přenechat nájemci k zajištění bytových potřeb nájemce a popřípadě i členů jeho domácnosti byt nebo dům, který je předmětem nájmu, nepřihlíží se k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. 9. Dle § 2295 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. 10. Dle výpisu z katastru nemovitostí týkající se předmětného bytu je jeho vlastníkem [územní celek], sídlem [adresa], přičemž žalobkyni je svěřena správa nemovitosti ve vlastnictví obce, tedy i bytu. 11. Žalobkyně a žalovaná uzavřely nájemní smlouvu o nájmu bytu ve smyslu § 2201 a násl. a § 2235 a násl. zákona o. z.. Ačkoliv nájem skončil ke dni 31. 3. 2017, žalovaná byt nadále užívá, a má tedy povinnosti nájemce. Žalovaná je tak povinna žalobkyni platit zálohy na služby dle § 2247 o. z. a na základě § 2295 o. z. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018), a to vždy do konce měsíce, za které bylo nájemné se službami hrazeno, jakož i nedoplatek splatný nejpozději 31. 8. následujícího roku ve smyslu § 7 odst. 1 a 3 zákona č. 67/2013 Sb. ve spojení s § 605 odst. 2 o. z. Žalovaná nezaplatila nedoplatky za služby dle předložených vyúčtování a stejně tak jednotlivé zálohy za období leden 2020 až říjen 2020, čímž se s každou jednotlivou splátkou dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o. z., a tedy žalobkyně má vedle práva na zaplacení nedoplatku za služby v roce 2018 a 2019 a nedoplatků záloh na služby za období od ledna 2020 do října 2020 v celkové výši 24 977 Kč dle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky v zákonné výši, jež je stanovena § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 12. Žalobkyně svůj nárok prokázala, žaloba je důvodná a soud jí proto vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal plně úspěšné žalobkyni nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 249 Kč a náhrady nákladů dle § 151 odst. 3 a vyhl. č. 254/2015 Sb., jelikož v daném případě nebylo dle názoru soudu ve světle judikatury Ústavn