32 C 282/2020 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobou doručenou nadepsanému soudu dne 1. 12. 2020 a v jejím doplnění ze dne 22. 12. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení odstupného ve výši 59 658 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení s odůvodněním, že byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 5. 2016, přičemž dne 28. 8. 2020 uzavřely strany dohodu o ukončení pracovního poměru ke dni 31. 10. 2020, která neobsahovala důvod skončení. Důvodem uzavření dohody byla nadbytečnost zaměstnankyně způsobená rozhodnutím žalované o změně technického vybavení, na které by musela být žalobkyně zaškolena, což se jevilo žalované neekonomické. Po žalobkyni nebyl ode dne uzavření dohody požadován výkon práce. Jelikož pracovní poměr žalobkyně trval déle než dva roky a byl skončen dohodou z důvodu uvedeného v § 52 písm. c) ZP přísluší žalobkyni odstupné ve výši trojnásobku průměrného měsíčního výdělku. Základní měsíční mzda byla žalobkyni stanovena částkou ve výši 12 200 Kč a osobní ohodnocení 9 000 Kč, průměrná čistá měsíční mzda tedy činní 19 886 Kč. Tento průměrný (pravděpodobný) měsíční výdělek uvedla i žalovaná v č.l. II potvrzení zaměstnavatele pro účely posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti ze dne 30. 10. 2020. Žalobkyně byla od 29. 7. 2019 do 31. 8. 2020 v dočasné pracovní neschopnosti, proto v rozhodném období neodpracovala ničeho. Žalobkyně čerpala daňové zvýhodnění na děti. Žalobkyně vyzvala žalovanou opakovaně k zaplacení předmětného odstupného, což žalovaná opakovaně odmítla a nárok žalobkyně neuznala. Žalobkyně proto zároveň požaduje přiznat zákonné úroky z prodlení ode dne následujícího po výplatním termínu za měsíc říjen, tedy od 11. 11. 2020. 2. Žalovaná nárok zcela neuznala, když má za to, že žalobkyně nepřípustně dovozuje svoje právo na odstupné, které jí však ani smluvně ani ze zákona nevzniklo. Samotný text dohody o ukončení nenasvědčuje, že by k rozvázání pracovního poměru došlo z organizačních důvodů pro nadbytečnost nebo že by se strany dohodly na vyplacení odstupného. Z dohody o ukončení je zřejmé, že žalobkyně bude čerpat od 1. 9. 2020 do 15. 9. 2020 dovolenou a následně ji bude vyplácena základní mzda a osobní ohodnocení z důvodu překážek na straně zaměstnavatele. Neuvedení důvodu rozvázání pracovního poměru nečinní takovou dohodu neplatnou. Žalovaná popírá, že by důvodem ukončení pracovního poměru měla být nadbytečnost žalobkyně z důvodu změny technického vybavení. Před uzavřením dohody byla žalobkyně 13 měsíců v pracovní neschopnosti, po návratu se odmítla dostavit k lékařské prohlídce za účelem posouzení její zdravotní způsobilosti k práci. Byla to žalobkyně, kdo nechtěl v pracovním poměru u žalované dále setrvat. Pokud by žalovaná neměla zájem nebo množnost žalobkyni dále zaměstnávat vůbec by pracovněprávní lékařskou prohlídku nevyžadovala. Pokud žalobkyně svoji nadbytečnost dovozuje z rozhovoru s panem [příjmení], vytrhuje určité věty z kontextu, když informace o její nadbytečnosti se vztahuje k období od 16. 9. 2020 do 31. 10. 2020, tedy k době kdy žalovaná nepožadovala její přítomnost na pracovišti. Zároveň má žalovaná za to, že by soud neměl připustit důkaz audionahrávkou předmětného hovoru, neboť předmětem sporu není platnost či neplatnost rozvázání pracovního poměru, ale pouze peněžité plnění, tedy důležitost takového řízení nemůže ospravedlnit zásah do práv osob, které byly nahrávány bez svého svolení. S ohledem na uvedené navrhla žalobu zamítnout. 3. Při jednání strany setrvaly na svých stanoviscích. Žalobkyně nad rámec uvedla, že zájem ukončit pracovní poměr neprojevila a že na lékařské prohlídce opravdu nebyla, neboť žalovaná po jednání o skončení pracovního poměru dohodou na tom již netrvala. K procesu kontraktace uvedla, že dohodu dostala na email, poprosila o doplnění nějakých skutečností, což se stalo. Nahrávku, kterou navrhla k důkazu, pořídila dne 28. 8. 2020 kolem 15:00 hodin ve [právnická osoba] [anonymizováno] [obec]. 4. Žalovaná uvedla, že považuje za důležité, že dne 28. 8. 2020 nebyla smlouva uzavřena, resp. nebyla podepsána, a proto se audionahrávka nezdá relevantní, neboť kdyby žalobkyně v době sjednávání dohody věděla, že důvodem je organizační změna, určitě by to chtěla do dohody doplnit. 5. V koncentrační lhůtě pak žalobkyně doplnila, že důvodem nadbytečnosti bylo rozhodnutí o změně pokladního resp. ekonomického a informačního systému POHODA na HELIOS, na který by musela být žalobkyně zaškolena, což se žalované jevilo neekonomické a navíc si nepřála začleňovat žalobkyni do zaměstnaneckého týmu. 6. Mezi účastníky bylo nesporné, že pracovní poměr žalobkyně k žalované vznikl na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 5. 2016 a skončil na základě dohody datové dne 28. 8. 2020 ke dni 31. 10. 2021. Dále bylo mezi stranami nesporné, že žalobkyně byla od 29. 7. 2019 do 31. 8. 2020 v dočasné pracovní neschopnosti a že od 1. 9. 2020 do 15. 9. 2020 čerpala žalobkyně dovolenou a od 16. 9. 2020 do 31. 10. 2020 nebyl po žalobkyni vyžadován ze strany žalované výkon práce. 7. Soud v řízení provedl dokazování v následujícím rozsahu a učinil tato skutková zjištění: 8. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána od 2. 5. 2016 na pozici prodavač (zjištěno z pracovní smlouvy ze dne 2. 5. 2016 a shodných tvrzení účastníků). 9. Od 29. 7. 2019 do 31. 8. 2020 byla žalobkyně v pracovní neschopnosti (zjištěno z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti a shodných tvrzení účastníků). 10. Žalobkyně měla s žalovanou sjednanou základní mzdu ve výši 12 200 Kč a osobní ohodnocení ve výši 9 000 Kč (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, z dohody o ukončení pracovního poměru a mzdového listu za září 2020). 11. V průběhu pracovní neschopnosti žalobkyně bylo žalovanou přijato rozhodnutí o obsazení jejího pracovního místa novým zaměstnancem, neboť její dlouhodobá pracovní neschopnost narušovala chod pobočky, když její směny musely být vykrývány zbylými pracovníky (zjištěno z výslechu [jméno] [příjmení], z audionahrávky ze dne 28. 8. 2020). 12. Dne 1. 1. 2020 přešla žalovaná z dosavadního skladového účetního systému Pohoda na systém Helios Green, přičemž tento přechod vyžadoval zaškolení zaměstnanců. Před zavedením byli nejdříve externí firmou na centrále proškoleni IT pracovníci, manažeři a následně vedoucí poboček a pak i jednotliví pracovníci, přičemž školení trvalo v řádu dnů. Po zavedení systému proškoloval v případě potřeby vlastní odborník žalované. V době návratu z nemocenské by pro začlenění žalobkyně do směn bylo nejdříve třeba její zaškolení. Po žalobkyni byla rovněž požadována v souvislosti s návratem lékařská prohlídka, nicméně tato s ohledem na dohodu o ukončení pracovního poměru již neproběhla. (zjištěno ze shodných tvrzení účastníků, z audionahrávky ze dne 28. 8. 2020, z výslechu [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], daňového dokladu PD21 -111-13774, daňového dokladu PD20 -111-1470, daňového dokladu PD 19S0201767). 13. V souvislosti s návratem žalobkyně do zaměstnání po dlouhodobé pracovní neschopnosti bylo ze strany žalované vyvoláno jednání o ukončení jejího pracovního poměru, neboť žalovaná na rozdíl od žalobkyně již neměla zájem na dalším zaměstnávání. Dne 28. 8. 2020 v pátek se uskutečnila schůzka, na které pověřený zaměstnanec [jméno] [příjmení] sdělil žalobkyni, že je u žalované nadbytečná, že i kdyby momentálně nastoupila tak, že stejně ani prodávat nemůže, že mají nový systém, který je mnohem složitější, bylo by potřeba nějaké zaškolení a že žalovaná by se chtěla domluvit na výpovědi. Žalobkyně souhlasila s tím, že by pracovní poměr skončil k nějakému datu a ona dostala odstupné, tak jak to zákon předpokládá. Na to jí bylo sděleno, že žalovaná nemá zájem vyplatit ji odstupné, že dohodu vidí v tom, že žalobkyně bude nebo nebude dle svého přání vykonávat po dobu dvou měsíců práci. Pokud jde o výši platu po dobu do skončení pracovního poměru, bylo jí sděleno, že kdyby jí chtěla žalovaná dělat naschvály, vyplatila by ji pouze základ. Následně žalobkyně požádala o čas na rozmyšlenou do pondělí s tím, že se domnívá, že se ničeho špatného proti žalované nedopustila, na což jí bylo sděleno, že byla 13 měsíců nemocná a že žalovaná již přijala jiný personál, který nějak funguje a žalovaná nemá zájem na narušování týmovosti současného kolektivu. Na to žalobkyně reagovala sdělením, že do výpovědi by jí museli napsat jako důvod organizační změny a z toho titulu ji náleží odstupné, neboť sama neodchází ze své dobré vůle, že nechce dělat problémy. Na to [jméno] [příjmení] sdělil, že žalovaná vidí jen možnost ukončení pracovního po dvou měsících s tím, že si žalobkyně vybere dovolenou a bude nebo nebude chodit do práce. Žalovaná předala žalobkyni výpověď dohodou s tím, že žalobkyně zavolá, jak se rozhodla. Následně žalobkyně sdělila, že se musí o dohodě rovněž poradit, ale že má za to, že pokud je její místo zrušeno pro nadbytečnost, tak už nemůžou nikoho přijmout. Na to jí bylo řečeno, že žalovaná nebude asi přijímat ani odebírat. Dále žalobkyně sdělila, že od schůzky oč