38 C 190/2021-47 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu pojistné smlouvy [číslo] ze dne 16. 12. 2019, jejímž předmětem bylo životní pojištění NA PŘÁNÍ. Pojistné období bylo sjednáno v délce měsíční, první pojistné bylo sjednáno ve výši 1 632 Kč a bylo splatné v první den příslušného pojistného období. Žalovaný řádně a včas nezaplatil pojistné za období od 17. 12. 2019 do 17. 4. 2020, a proto pojištění zaniklo ke dni 17. 4. 2020. Žalobkyně dále vyúčtovala žalovanému za období od 18. 4. 2020 do 29. 1. 2021 kapitalizovaný úrok z prodlení v zákonné výši, jenž činí částku 537 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný je slovenský státní příslušník a má registrován trvalý pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Soud proto aplikoval úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 4 odst. 1 cit. nařízení. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 7. 7. 2021, a to náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř., a žalobkyni dne 21. 6. 2021. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovaného ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování (Pojistná smlouva [číslo]; pokus o smír ze dne 26. 5. 2020; upomínka dlužného pojistného spolu s dodejkou; oznámení o ukončení pojistné smlouvy ze dne 28. 4. 2020; inkasní bilance pojistné smlouvy; předžalobní upomínka ze dne 17. 8. 2020; sazebník nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění s účinností od 1. 6. 2019) soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně uzavřela dne 16. 12. 2019 s žalovaným pojistnou smlouvu, jejíž součástí byly Všeobecné pojistné podmínky. Předmětem pojistné smlouvy bylo životní pojištění. Počátek pojištění byl sjednán ke dni 17. 12. 2019, konec pak ke dni 16. 12. 2065. Pojistné období bylo sjednáno jako měsíční. Na základě pojistné smlouvy se žalovaný zavázal platit pojistné ve výši 1 632 Kč. Jelikož žalovaný řádně a včas neplatil pojistné, zaniklo pojištění ke dni 17. 4. 2020. Dlužné pojistné za období od 17. 12. 2019 do 17. 4. 2020 činí 6 828 Kč. Žalobkyně zaslala dne 17. 8. 2020 žalovanému předžalobní upomínku. 7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena pojistná smlouva dle § 2758 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Na základě pojistné smlouvy se žalovaný zavázal platit žalobkyni měsíční pojistné ve výši 1 632 Kč. Jelikož žalovaný řádně a včas neplatil sjednané pojistné, došlo dne 17. 4. 2020 dle § 2802 o. z. k zániku pojištění. Žalobkyně má tedy v souladu s § 2782 odst. 1 o. z., právo na dlužné pojistné za období od 17. 12. 2019 do 17. 4. 2020. Žalovaný svojí neaktivitou v řízení způsobil, že nevyšly najevo skutečnosti, že by na svůj dluh něčeho plnil, a neunesl tak břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Nezaplacením dlužného pojistného ve lhůtě splatnosti se žalovaný dostal do prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 1970 o. z., a to ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž úrok byl kapitalizován, a to částkou 537 Kč, která odpovídá období ode dne 18. 4. 2020 do 29. 1. 2020. S ohledem na shora uvedené soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. Jelikož byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, přiznal jí soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 828 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (návrh na vydání EPR) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 11. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.