38 C 198/2019-54 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu Smlouvy o poskytnutí úvěru [číslo] ze dne 20. 4. 2018, na jejímž základě poskytla žalované úvěr ve výši 38 623 Kč na nákup zboží ([příjmení] IPHONE X 256 GB, vý [rodné číslo]) u obchodníka společnosti ALZA CZ. Žalované byl pro účely zakoupení zboží zřízen ze strany žalobkyně účet [číslo]. Žalobkyně částku ve výši 38 623 Kč poukázala dne 23. 4. 2018 spolu s dalšími platbami na bankovní účet prodejce. Žalovaná měla dle Smlouvy splatit úvěr ve 24 měsíčních splátkách po 1 876 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho. Předmětný úvěr byl prověřován ze strany Policie ČR, kdy trestní stíhání bylo posléze odloženo mimo jiné z důvodu, že žalovaná dle znaleckého posudku trpí paranoidní schizofrenií a v důsledku choroby byly její rozpoznávací a ovládací schopnosti vymizelé. Žalobkyně požaduje úhradu žalované částky ve výši 38 623 Kč, která představuje majetkových prospěch na straně žalované, kdy žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se v zastoupení veřejné opatrovnice [příjmení] části [obec a číslo] k žalobě vyjádřila tak, že žalovaná trpí duševní poruchou. Její rozpoznávací a ovládací schopnosti jsou podstatně snížené, její myšlení a jednání může být snadno ovlivněno nedostatečným úsudkem a velkou mírou ovlivnitelnosti dalších osob. Je pravděpodobné, že žalovaná předmětnou smlouvu uzavírala v duševní poruše, která ji činila neschopnou právně jednat. 3. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem ve Francii, a tudíž se v dané věci jedná o řízení s cizím prvkem, pročež se soud zabýval otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Předmětem řízení je právní poměr ze spotřebitelské smlouvy, přičemž pravomoc českých soudů je dána na základě čl. 17 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), neboť žalovaná je občanem ČR a má zde hlášen trvalý pobyt, přičemž žalobkyni neoznámila žádnou změnu svého bydliště. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 20. 4. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnou úvěr ve výši 38 623 Kč za účelem financování zboží [příjmení] [jméno] [příjmení] 256 GB, vý [rodné číslo] zakoupené u společnosti ALZA CZ. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet ve 24 měsíčních splátkách po 1 931 Kč. Splatnost každé splátky byla stanovena vždy k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 5. 2018. Úroková sazba byla stanovena ve výši 18,15 % (viz Žádost/ Smlouva o poskytnutí úvěru [číslo]; potvrzení o převzetí zboží). Žalované byl ze strany žalobkyně zřízen a veden úvěrový účet [číslo] na který žalobkyně dne 23. 4. 2018 bezhotovostně převedla částku ve výši 38 623 Kč (viz výpis z účtu [číslo] deník financování; výpis z účtu žalobkyně). Usnesením Policie ČR [číslo jednací] bylo trestní stíhání pro přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 4 trestního zákoníku odloženo (viz usnesení PČR [číslo jednací] TČ [číslo] ze dne 11. 7. 2019). Ze znaleckého psychiatrického posudku bylo zjištěno, že žalovaná trpí paranoidní schizofrenií. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 29. 10. 2020 č.j. 14 Nc 3063/2019-83 byla žalovaná omezena ve svéprávnosti na dobu tří let mimo jiné v rozsahu nemožnosti uzavírat smlouvy, jimiž by se zavazovala k opakovanému či trvajícímu plnění, placení úroků či smluvní pokuty. Z vypracovaného znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] v opatrovnické věci plyne, že žalovaná trpí paranoidní schizofrenií. Rozpoznávací a ovládací schopnosti žalované jsou podstatně snížené, její jednání může být snadno ovlivněno nedostatečným úsudkem a velkou mírou ovlivnitelnosti. Opatrovnicí žalované byla ustanovena [ulice] část [obec a číslo] (viz spis Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 0 P 20/2021 – zejména rozsudek na č.l. 83 a znalecký posudek na č.l. 60). Rozsudek nabyl právní moci dne 6. 1. 2021. Žalovaná poskytnutý úvěr do dnešního dne neuhradila. Žalobkyně zaslala žalované dne 1. 8. 2019 předžalobní výzvu (viz předžalobní výzva s poštovním podacím archem ze dne 3. 8. 2019). 6. Soudem bylo pro nadbytečnost zamítnuto provedení žalovanou navržených důkazů: vyrozumění o zahájení správního řízení ze dne 22. 2. 2021, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 15 C 57/2020-22 ze dne 2. 2. 2021 vč. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve věci, lustrace řízení vydaná Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 Spr 252/2021 se seznamem exekucí žalované. 7. Prokázaný skutkový stav soud hodnotil po právní stránce takto: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Žalobkyně s žalovanou uzavřely úvěrovou smlouvu dle § 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přičemž žalovaná ji uzavřela mimo souvislost se svým podnikáním či samostatným výkonem zaměstnání, a tedy se s ohledem na spotřebitelský charakter této smlouvy aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně byla následně rozsudkem zdejšího soudu ze dne 29. 10. 2020 č. j. 14 Nc 3063/2019-83 omezena ve svéprávnosti a byla jí ustanovena veřejná opatrovnice [příjmení] část [obec a číslo]. Dle výroku I. předmětného rozsudku je žalovaná výslovně vyloučena z možnosti uzavírat jakékoliv druhy smluv, jimiž by se zavazovala k opakovanému či trvajícímu plnění, placení úroků či smluvní pokuty. Z vypracovaného psychiatrické znaleckého posudku byla žalovaná shledána osobou trpící paranoidní schizofrenií, která není schopna plně právně jednat a chápat důsledky právního jednání. Rovněž jednání a myšlení žalované může být snadno ovlivněno jejím nedostatečným úsudkem a velkou mírou ovlivnitelnosti. Soud má za prokázané, že důvody pro omezení svéprávnosti žalované byly dány i v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Žalovaná tak v době uzavření smlouvy ze dne 20. 4. 2018 nebyla způsobilá právně jednat a předmětná smlouva je tak neplatná ve smyslu § 588 o.z., jelikož se v daném případě jedná o právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat a právní jednání účastníků tak odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Jelikož však žalobkyně předmětnou částku dne 23. 4. 2018 bezhotovostně převedla na účet žalované, a to bez právního důvodu, došlo na straně žalované okamžikem připsání platby k bezdůvodnému obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z., současně tak okamžikem připsání platby na účet žalované vznikla žalované povinnost dle § 2991 odst. 1 o. z. vrátit výše uvedenou částku žalobkyni. V tomto směru tak není rozhodující, zda byla žalovaná nezpůsobilá k právnímu jednání týkající se její svéprávnosti. Bezdůvodné obohacení je objektivně nastalý vztah, nezávislý na jednání obohaceného a omezení svéprávnosti není pro jeho vznik a existenci významné. V dané věci tak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalobkyni vzniklo právo požadovat vrácení toho, co žalované poskytla bez právního důvodu. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 095,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 932 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 38 623 Kč sestávající ze dvou úkonů po 2 660 Kč dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání konaném dne 17. 3. 2021) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 1 243,20 Kč O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.