38 C 218/2021-33 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím za provedený odtah a parkovné. Dne 7. 1. 2020 žalobkyně provedla technický úkon s vozidlem [registrační značka], který spočíval v odtahu vozidla, jeho poodjetí a následném vrácení zpět po odpadnutí důvodu, na jehož základě bylo vozidlo odtaženo. Technický úkon byl proveden podle ustanovení § 19 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, jak je uvedeno v protokolu o odtahu vozidla. Cenu za nucené odtahy a parkovné na parkovišti provozované žalobkyní stanoví příslušné nařízení hlavního města Prahy v platném znění. Žalobkyně se pokusila o kontakt s žalovaným a vyzvala jej k úhradě dlužné částky. Žalovaný do dnešního dne za provedený odtah a parkovné neuhradil ničeho. Celková výše dlužné částky činí 85 850Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má turecké státní občanství a má povolen trvalý pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Vzhledem k tomu, že Úmluva mezi republikou Československou a republikou [příjmení] o vzájemných stycích v soudních věcech občanských a obchodních se nevztahuje na problematiku občanskoprávních závazkových vztahů, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 11 odst. 1 cit. nařízení. 4. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do částky 350 Kč z jistiny pohledávky a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 85 850 Kč od 7. 1. 2021 do 2. 3. 2021 a z částky 350 Kč od 3. 3. 2021. Soud proto řízení pod bodem I výroku rozsudku v rozsahu zpětvzetí dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zastavil. 5. Soud nařídil jednání na den 28. 5. 2019, ke kterému se žádný z účastníků nedostavil. Právní zástupce žalobkyně svoji neúčast u jednání omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoliv předvolání spolu s žalobou mu bylo doručeno dne 12. 7. 2021, který žalovaný osobně převzal. Dostatečná lhůta k přípravě jednání dle § 115 o. s. ř. tedy byla zachována, a soud proto věc projednal a rozhodnul dle § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků. 6. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 7. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy a je oprávněna z pověření hl. m. [obec] k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a jejich hlídání (viz zřizovací listina žalobkyně). Žalobkyně dne 7. 1. 2020 provedla technický úkon spočívající v nuceném odtahu vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem je žalovaný. O provedeném úkonu byl vyhotoven protokol [číslo]. Žalobkyně si v souladu s nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti Rady hlavního města Prahy ze dne 12. 2. 2013 za provedený technický úkon a parkovné na parkovišti vyúčtovala částku 85 850Kč, na kterou vystavila žalovanému fakturu (viz protokol o odtahu [číslo]; výpis z registru vozidla, karta vozidla [registrační značka]; oznámení o odtahu vozidla; výzva k převzetí vozidla). Dluh žalovaného je tedy tvořen částkou za odtah ve výši 1 900 Kč, částkou 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částkou 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně 180. den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč parkovného za každý den následující po 180. dni po odtahu vozidla. Žalobkyně zaslal žalovanému dne 6. 5. 2020 předžalobní výzvu k plnění (viz předžalobní výzva ze dne 6. 5. 2020 spolu s vrácenými odeslanými obálkami žalovanému). 8. Po právní stránce soud posoudil věc následovně: 9. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 10. Soud posoudil nárok žalobkyně v souladu s ustanovením § 19b odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích a s nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti Rady hlavního města Prahy ze dne 12. 2. 2013 (§2 odst. 2) a po prostudování provedených důkazů došel k závěru, že žalobci vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení poplatku za provedení technického úkonu provedeného s vozidlem a následného parkovného. Žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se proto v souladu s § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení. S ohledem na prodlení žalovaného vznikl žalobkyni dle § 1968 a 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Část jistiny spolu s příslušenstvím za období od dne provedeného odtahu vozidla do dne podání žaloby byla žalobkyní vzata zpět a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno. S ohledem na shora uvedené je tedy patrné, že žaloba je důvodná, pročež jí soud v celém rozsahu vyhověl. 11. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů ve výši 4 034 Kč sestávající se z částky 600 Kč za 2 paušály po 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. a soudního poplatku ve výši 3 434 Kč.