38 C 24/2021-48 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl dne 7. 11. 2019 ošetřen a pobýval v Protialkoholní záchytné stanici [ulice] (dále jen„ PZS“), která je provozována žalobkyní. K uhrazení nákladů za ošetření a pobyt v PZS mu žalobkyně vystavila daňový doklad [číslo] ze dne 7. 11. 2019 znějící na částku 3 000 Kč (poskytnutá zdravotní péče – 1 340 Kč, 2 x alkotest – 180 Kč, zdravotnický materiál – 50 Kč, pití – 30 Kč, mycí a desinfekční prostředky – 150 Kč, náklady na ubytování – 1 000 Kč) se splatností dne 7. 12. 2019. Žalovaný uvedený dluh uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu ze dne 7. 11. 2019. Žalovaný však svůj dluh řádně a včas nezaplatil. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 23. 7. 2020 předžalobní upomínku. 2. Soud zjistil, že žalovaný je ukrajinským státním příslušníkem, jedná se proto o věc s cizím prvkem. Soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání této věci. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis.), platí, že osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována v místě plnění závazku, tj. v místě, kde služby byly nebo měly být poskytnuty. Pravomoc věc projednat a rozhodnout je tak dána českým soudům. 3. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 13. 5. 2021, a žalobkyni dne 23. 4. 2021. Ze strany žalovaného nebylo do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 4. Jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud postupoval podle § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř. a z provedených důkazů (faktura [číslo]; uznání dluhu ze dne 7. 11.2019; předžalobní upomínka ze dne 23. 7. 2020 s podacím lístkem) učinil následující závěr o skutkovém stavu: 5. Žalobkyně vystavila žalovanému dne 7. 11. 2019 fakturu [číslo] znějící na částku 3 000 Kč včetně DPH splatnou dne 7. 12. 2019 za pobyt na PZS. Žalovaný téhož dne uznal svůj dluh co do důvodu a výše a zavázal se jej zaplatit do 30 dnů ode dne podpisu uznání dluhu. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 23. 7. 2020 předžalobní upomínku. 6. Provedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. jako věrohodné, přičemž dospěl k závěru, že dokazování již nebylo třeba doplňovat, protože skutkový stav je prokázán s dostatečnou mírou jistoty v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 9. Žalobkyně poskytla žalovanému ošetření a ubytování na PZS. Za poskytnuté ošetření a ubytování žalobkyně žalovanému vyúčtovala částku 3 000 Kč. Žalovaný svůj dluh ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), řádně uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej zaplatit do 7. 12. 2019. Žalovaný byl v řízení neaktivní a netvrdil ani neprokázal, že by na dlužnou částku něčeho uhradil, čímž neunesl své břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. Tím, že žalovaný na dlužnou částku neplatil, dostal se do prodlení dle § 1968 o. z., a žalobkyni vznikl dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) podle § 11 odst. 1 a. t. (3 x 200 Kč), včetně tří paušálních náhrad výdajů dle § 14b odst. 5 a. t. (3 x 100 Kč). Neboť je právní zástupce žalobkyně plátcem DPH, je nutno dále přičíst DPH z částky 900 Kč, tj. částku 189 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. 11. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 12. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.