38 C 257/2020-30 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne 21. 3. 2009 uzavřela smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“) se [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“), na základě které jí byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření Smlouvy. Žalovaná se zavázala tuto půjčku splatit částkou 17 360 Kč (půjčka ve výši 10 000 Kč a poplatek ve výši 7 360 Kč) v hotovosti v 55 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná však nesplácela tuto půjčku řádně a včas, Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána tj. dne 10. 4. 2020. Pohledávka za žalovanou včetně příslušenství byla následně postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, s účinností ke dni 1. 7. 2015, na [právnická osoba] S.á.r.l., která ji na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 postoupila na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje uhrazení dlužné jistiny půjčky ve výši 8 650 Kč, když žalovaná na tuto částku ničeho neuhradila, ačkoliv jí byla zaslána předžalobní upomínka. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je zahraniční právnická osoba se sídlem v Maltské republice, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Neboť žalovaná má bydliště na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovanou ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalované doručena dne 23. 11. 2020, a žalobkyni dne 24. 11. 2020. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalované ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně; Smlouva o půjčce ze dne 21. 3. 2009; Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce; Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 17. 6. 2015; příloha [číslo] Smlouvy o postoupení pohledávek; oznámení o postoupení pohledávek ze dne 13. 9. 2018; oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015; poštovní podací arch ze dne 19. 9. 2018; výzva před podáním žaloby ze dne 13. 2. 2020) soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v Maltské republice. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně dne 21. 3. 2009 smlouvu o půjčce [číslo] jejíž součástí byly i obchodní podmínky vydané touto společností. Na základě cit. smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované půjčku ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den podepsání smlouvy o půjčce. Žalovaná se zavázala půjčku splatit a zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 7 360 Kč (celková vratná částka tedy činila 17 360 Kč), a to v 55 pravidelných týdenních splátkách po 320 Kč. Uvedená pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla dne 19. 6. 2015 s účinností ke dni 1. 7. 2015 postoupena na [právnická osoba] S.á.r.l. Oznámení o postoupení pohledávek bylo zasláno žalované dne 25. 6. 2015. Společnost [anonymizováno] S.á.r.l. následně postoupila svoji pohledávku na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna podáním odeslaným dne 13. 9. 2018. Žalobkyně dne 13. 2. 2020 zaslala žalované předžalobní upomínku. 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Aktivní legitimace žalobkyně ve věci je dána dle § 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), když předmětná pohledávka na ni byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena. 10. V souladu s přechodnými ustanoveními § 3028 an. o. z. aplikoval soud hmotněprávní předpisy platné do 31. 12. 2013, a to zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“). 11. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, jakožto věřitelem, a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 a násl. obč. zák., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával půjčku mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy o půjčce se tedy na ni dle § 164 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, aplikuje rovněž zákon [číslo] Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Soud má za prokázané, že žalované byla právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta hotovostní půjčka ve výši 10 000 Kč, jíž se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 7 360 Kč v 55 týdenních splátkách po 320 Kč. Tento poplatek je cenovým ujednáním, jež soudu nepřísluší přezkoumávat v intencích § 56 odst. 1 a 2 obč. zák., když je zjevné, že jeho výše není v rozporu z dobrými mravy, neboť nedosahuje ani 100 % jistiny a v čase (na rozdíl od úroků) nenarůstá. Jak vyplynulo z dokazování, žalovaná neunesla břemeno důkazní, když svou procesní neaktivitou způsobila, že v řízení nevyšly najevo okolnosti nasvědčující, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) platila něčeho víc, než tvrdila žalobkyně. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované zaplatit žalovanou částku včetně zákonného úroku z prodlení podle § 517 obč. zák. ve výši stanovené prováděcím nařízením. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 650 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení; předžalobní výzva; sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 13. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.