38 C 307/2021-23 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím z titulu pojistné smlouvy [číslo] ze dne 25. 9. 2016. Předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla značky Ford Mondeo, [registrační značka]. Dne 2. 1. 2018 došlo k pojistné události [číslo] v jejímž důsledku došlo ke vzniku škody, proto bylo žalobkyní poskytnuto pojistní plnění ve výši 4 452 Kč. Pojistné plnění bylo vyplaceno 9. 4. 2018. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění písemnou výzvou ze dne 9. 4. 2018 s termínem splatnosti do dne 9. 5. 2018. Žalovaný částku žalobkyni neuhradil. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 2. V žalobě jsou tak vylíčeny všechny podstatné skutkové okolnosti svědčící o oprávněnosti nároku žalobkyně. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a zůstal v řízení nečinný. 3. Z šetření soudu vyplynulo, že žalovaný má vietnamské státní občanství a má povolen trvalý pobyt na území České republiky, tedy že projednávaná věc má cizí prvek. Vzhledem k tomu, že Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních se nevztahuje na problematiku občanskoprávních závazkových vztahů, aplikoval soud úpravu obsaženou v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), přičemž příslušnost českých soudů věc projednat je dána na základě čl. 10 a násl. cit. nařízení. 4. Studiem spisu soud zjistil, že ve věci je možné rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů, proto dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyzval usnesením žalobkyni a žalovaného ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání a poučil je, že pokud se v této lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že souhlasí. Výzva byla žalovanému doručena dne 30. 8. 2021, a to náhradním způsobem dle § 49 odst. 4 o. s. ř., a žalobkyni dne 11. 8. 2021. Na tuto výzvu nebylo ze strany žalovanému ani žalobkyně do současné doby nijak reagováno. Soud tedy uzavřel, že oba účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a tímto způsobem pak ve věci rozhodl. 5. Jelikož předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč, soud uvedl v odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 4 o. s. ř. pouze závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování (pojistná smlouva [číslo] ze dne 25. 9. 2016; technologický informační systém; technický průkaz; předžalobní výzva 19. 11. 2019; hlášení škodní události ze dne 8. 1. 2018; příkaz [číslo jednací]; posudek kalkulace [číslo]; vyčíslení skutečné škody na vozidle rozpočtem nákladů na opravu [číslo]; výzva k zaplacení ze dne 9. 4. 2018 o poškození vozidla; detail relace o dopravní nehodě; foto; podací arch ze dne 20. 11. 2019) soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně jako pojistitel uzavřela dne 25. 9. 2016 s žalovaným jako pojistníkem pojistnou smlouvu [číslo]. Předmětem smlouvy bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla zn. Ford Mondeo, [registrační značka] dle zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně se dle smlouvy zavázala v případě pojistné události vyplatit poškozenému pojistné plnění dle § 6 zák. č. 168/1999 Sb., a to při splnění zákonných a smluvních podmínek. [příjmení] předmětného automobilu je [jméno] [příjmení], [datum narození]. Dne 2. 1. 2018 nastala pojistná událost [číslo] v jejímž důsledku došlo ke vzniku škody, kdy žalobkyně poskytla pojistné plnění ve výši 4 452 Kč, které vyplatila dne 9. 4. 2018 na bankovní účet [jméno] [příjmení] z titulu sjednaného havarijního pojištění u [právnická osoba] obchodní banky, kdy uvedený pojistitel uplatnil právo na náhradu škody ve výši vyplaceného pojistného plnění dle § 2820 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a to částkou ve výši 4 452 Kč. Žalobkyně následně žalovaného vyzvala k zaplacení postihu, neboť žalobkyni vzniklo právo na náhradu toho, co za žalovaného plnila. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu. 7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následujícím způsobem: 8. Soud aplikoval české hmotněprávní předpisy v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). 9. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena pojistná smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve smyslu § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), a podle § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, týkající se havarijního pojištění k předmětnému vozidlu zn. Ford Mondeo. Dle § 6 zákona č. 168/1999 Sb., se žalobkyně jako pojistitel zavázala v případě pojistné události vyplatit poškozenému pojistné plnění. V řízení bylo prokázáno, že dne 2. 1. 2018 došlo k dopravní nehodě, kterou způsobil žalovaný, v jejímž důsledku vznikla škoda poškozené [jméno] [příjmení]. Poškozená u žalobkyně uplatnila právo na náhradu škody dle § 2820 o.z., ve výši 4 452 Kč, která byla žalobkyní jakožto pojistitelem z titulu havarijního pojištění v požadované výši vyplacena. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na žalovaný nárok něčeho uhradil, a neunesl tak své důkazní břemeno. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalovaného a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení poskytnutého pojistného plnění. Žalobkyně má tak vedle práva na zaplacení žalované částky rovněž právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené předžalobní výzvou k plnění. Soud tak s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a s ohledem na skutečnost, že žalovaný neunesl své důkazní břemeno a žalobkyni se předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení, žalobě v plném rozsahu vyhověl. 10. Jelikož byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, přiznal jí soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 452 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (návrh na vydání EPR) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Soud aplikoval § 14b a. t., neboť předmětem řízení je peněžité plnění, jehož hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, a toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném, jak je soudu známo z jeho činnosti, u zdejšího soudu opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.