38 C 385/2021-32 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 3. 9. 2020 Rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Žalobkyně s žalovanou dne 5. 10. 2020 uzavřela dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě – Smlouva o poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč, jehož poskytnutí jí bylo dne 5. 10. 2020 schváleno a bylo jí umožněno jeho čerpání. Jelikož ze strany žalované došlo k závažnému porušení kontokorentu, byl jí kontokorent zablokován a dne 7. 4. 2021 byl celý kontokorent zesplatněn. Ke dni zesplatnění kontokorentu sestávala dlužná pohledávka z dlužné jistiny ve výši 19 962 Kč a z nesplaceného smluvního úroku vyúčtovaného za období od 1. 1. 2021 do dne 6. 4. 2021 ve výši 940,62 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala v řízení nečinná. 3. Ve věci se dne 24. 11. 2021 konalo ústní jednání, k němuž se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně svoji nepřítomnost omluvila, v omluvě uvedla, že souhlasí s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaná se bez omluvy nedostavila, ačkoliv předvolání spolu s žalobou jí bylo doručeno dne 24. 9. 2021 v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Soud tedy jednal a rozhodl v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Vzhledem k tomu, že žalovaná je bulharským státním příslušníkem s bydlištěm v České republice, a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Neboť předmětem řízení je právní poměr z úvěrové smlouvy, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). 5. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně uzavřela dne 3. 9. 2020 Rámcovou smlouvu [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou [ulice] podmínky, Ceník, Podmínky pro používání karet, Podmínky pro používání úvěru, Podmínky pro používání hypotéky, Pojistné podmínky a Rámcová pojistná smlouva, Přehled cen pojištění. Na základě Rámcové smlouvy se žalobkyně zavázala žalované zřídit a vést běžný účet č. [bankovní účet] (viz Rámcová smlouva [číslo] ze dne 3. 9. 2020; [ulice] podmínky). Dne 5. 10. 2020 byl mezi žalobkyní a žalovanou uzavřen Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě, jehož předmětem bylo poskytnutí kontokorentu ve výši 20 000 Kč (viz Dodatek [číslo] k rámcové smlouvě [číslo] ze dne 5. 10. 2020; podmínky pro používání Kontokorentu). Žalobkyně poté, co si prověřila úvěruschopnost žalované, a to výpisy z interních a externích databází (viz úvěrová zpráva; přehled žádostí o úvěr – aplikační data) poskytla žalované kontokorent ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala průběžně splácet každým připsáním peněz na běžný účet, nejpozději do jednoho roku od data prvního čerpání úvěru. Úrok byl sjednán ve výši 18,90 % ročně. Žalovaná se zavázala, že měsíční příjem peněz na běžný účet pokryje alespoň výši napočítaných úroků za předchozí měsíc. Žalovaná se konečně zavázala mít k datu měsíční splatnosti úroků na běžném účtu k dispozici zůstatek odpovídající alespoň výši úroků z kontokorentu napočítaných za předchozí měsíc. Pro případ porušení jakékoliv z podmínek byla žalobkyně oprávněna žalované kontokorent zablokovat a celý kontokorent zesplatnit (viz Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě; Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru; Podmínky pro užívání kontokorentu; údaje žalované, které žalovaná do žádosti o úvěr vyplnila). Žalovaná kontokorentní úvěr čerpala až do výše 20 000 Kč, s tím, že dne 7. 4. 2021 nebyl na běžném účtu žalované dostatečný disponibilní zůstatek k zaplacení splatného úroku z kontokorentu ve výši 940,62 Kč, když žalovaná zaplatila pouze částku 62,02 Kč (viz přehled čerpání a splacení kontokorentu; výpis z běžného účtu). Žalobkyně dne 7. 4. 2021 kontokorent zablokovala a zesplatnila jej ve výši 19 962 Kč. Tato výzva byla též předžalobní upomínkou a žalované byla zaslána dne 8. 4. 2021 (viz výzva k zaplacení dluhu – takzvaná předžalobní výzva ze dne 7. 4. 2021; poštovní podací arch ze dne 8. 4. 2021). 7. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 8. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české. 9. Mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., přičemž žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele, neboť sjednávala úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter dané Smlouvy se aplikuje rovněž zákon č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Za účelem poskytnutí úvěru žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Soud má za prokázané, že žalovaná čerpala kontokorentní úvěr, avšak nezajistila na běžném účtu dostatečný disponibilní zůstatek k zaplacení splatného úroku z kontokorentu. Proto žalobkyně kontokorent v souladu se smluvním ujednáním zablokoval a celý úvěr ke dni 7. 4. 2021 zesplatnila. Žalovaná netvrdila, že by na svůj dluh (jehož existenci má soud za prokázanou) něčeho zaplatila, čímž neunesla své břemeno tvrzení a důkazní. Soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl v neprospěch žalované a přiznal žalobkyni nárok na zaplacení žalované jistiny ve výši 19 962 Kč, včetně kapitalizovaného úroku ve výši 940,62 Kč vyúčtovaného za období od 1. 1. 2021 do 6. 4. 2021, úroku ve výši 18,90 % ročně z částky 19 962 Kč od 7. 4. 2021 do 2. 5. 2021 a úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z., a prováděcího nařízení z částky 19 962 Kč od 3. 5. 2021 do zaplacení, a od 17. 4. 2021 do zaplacení. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností uvedených ve výrocích tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.