40 C 131/2021-45 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 2. 2021 domáhal zaplacení částky 72 000 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne 30. 9. 2020 a to za měsíce listopad 2020 až únor 2021. Předmětem nájmu byl byt [číslo] na adrese [adresa], [část obce], [obec a číslo] (dále jen„ byt“) a nájemné bylo sjednáno ve výši 18 000 Kč měsíčně. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána dne 8. 2. 2021 prostřednictvím zástupce žalobce, svůj dluh však dle žalobce neuhradila. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a rozporovala dlužnou částku. Žalovaná tvrdila, že nájemné za měsíce prosinec 2020 a leden 2021 uhradila na účet žalobce. Dále žalovaná upozornila, že na dlužnou pohledávku má být započtena peněžitá jistota. Žalovaná dále uváděla, že žalobci zaslala výpověď z nájmu v důsledku změny okolností (epidemie covid-19), pro kterou nebylo možné po žalované rozumně požadovat pokračování v nájmu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nemá od 21. 4. 2021 statutární orgán, byla jí pro řízení ustanovena procesní opatrovnice. Ta vyjádřila nesouhlas s podanou žalobou a navrhla její zamítnutí. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce uzavřel dne 30. 9. 2020 se žalovanou smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou a to od 1. 10. 2020 do 30. 9. 2021. Bylo sjednáno nájemné ve výši 18 000 Kč měsíčně. Žalovaná se zavázala nájemné hradit vždy nejpozději do pátého dne v měsíci, za který se nájemné platí. (zjištěno ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 30. 9. 2020). Žalovaná neuhradila nájemné za měsíce listopad a prosinec 2020 a za měsíce leden a únor 2021. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužného nájemného předžalobní upomínkou ze dne 8. 2. 2021 (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne 8. 2. 2021) Soud hodnotil důkazy dle § 132 o. s. ř. a po právní stránce posoudil věc následovně. Dle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § 2287 o. z. nájemce může vypovědět nájem na dobu určitou, změní-li se okolnosti, z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, do té míry, že po nájemci nelze rozumně požadovat, aby v nájmu pokračoval. Žalobce uzavřel dne 30. 9. 2020 se žalovanou smlouvu o nájmu bytu dle § 2201 o. z. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou a to od 1. 10. 2020 do 30. 9. 2021. Žalobce splnil své povinnosti ze smlouvy a přenechal žalované byt k dočasnému užívání. Žalovaná naopak své povinnosti platit žalobci nájemné nedostála, když neuhradila nájemné za měsíce listopad 2020 až únor 2021. Pokud žalovaná tvrdila, že nájemné za měsíce prosinec a leden uhradila, nepředložila k tomu žádné důkazy. Stejně tak žalovaná nepředložila žádné důkazy prokazující, že žalobci složila peněžitou jistotu ve výši 18 000 Kč, která měla být dle smlouvy složena nejpozději do konce roku 2020. Pokud jde o údajnou výpověď smlouvy o nájmu bytu ze strany žalované, ani pro toto své tvrzení žalovaná nepředložila žádný důkaz. Žalovaná ani nijak nespecifikovala, kdy mělo ke změně okolností dojít, a kdy měla údajnou výpověď žalobci doručit. Pokud však byla smlouva sjednána 30. 9. 2020, tedy téměř půl roku po potvrzení prvních případů covid-19 v České republice a v době, kdy se epidemická situace zhoršovala natolik, že ve stejný den jako byla uzavřena předmětná smlouva, vyhlásila vláda usnesením č. 957 na celém území České republiky nouzový stav, nelze v dalším zhoršování epidemické situace spatřovat natolik významnou změnu okolností ve smyslu § 2287 o. z., z nichž strany při vzniku závazku ze smlouvy o nájmu zřejmě vycházely, aby po nájemci nebylo možné rozumně požadovat pokračování v nájmu. Žalovaná je tedy povinna uhradit sjednané nájemné za měsíce listopad 2020 až únor 2021. Žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že část nájemného uhradila. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj dluh vůči žalobci nesplnila řádně a včas, dostala se do prodlení. Žalobce má tak dle § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v závislosti na datech splatnosti nájemného v jednotlivých měsících. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 26 003,10 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 880 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 72 000 Kč sestávající z částky 3 980 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka, účast na jednání dne 23. 9. 2021) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., náhrada za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 a. t. při odročeném jednání dne 25. 5. 2021 ve výši 1 990 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 110 Kč ve výši 4 013,10 Kč. Lhůty k plnění soud určil žalované jako třídenní od právní moci rozsudku ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.