40 C 16/2021-62 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se po žalovaném, žalobou ze dne 9. 1. 2021, domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu postoupené pohledávky mezi žalobcem a [právnická osoba] [anonymizováno] (dále jen“ původní věřitel“) ze dne 10. 12. 2020. Žalobce uvedl, že pohledávka vznikla na základě ústní smlouvy mezi původním věřitelem a dlužníkem, která byla následně podložena písemnou Dohodou o narovnání, uznání dluhu a převzetí dluhu (dále jen„ Dohoda“), která byla uzavřena mezi původním věřitelem a dlužníkem dne 22. 12. 2010. Dlužník na základě této dohody uznal svůj dluh ve výši 268 718,40 Kč (čl. II. odst. 2 Dohody) a zavázal se jej (ponížený o částku 100 000 Kč) splácet měsíčními splátkami v minimální výši 5 000 Kč, splatných do 10. dne v měsíci, počínaje měsícem lednem 2011, pod ztrátou výhody splátek (čl. III. odst. 2 Dohody). Žalobce také poukázal na rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 20. 2. 2020 č. j. 18 C 79/2019-70 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2020 č. j. 20 Co 148/2020-96, týkající se práv a povinností z totožné Dohody mezi týmiž účastníky ohledně částky 50 000 Kč. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, navrhl žalobu zamítnout. Žalobce namítl především promlčení nároku žalobce s tím, že promlčecí lhůta uplynula v lednu 2014. Dále žalovaný mimo jiné namítal, že původní závazek žalovaného specifikovaný v článku II./2. byl nahrazen závazkem v článku III./2. Žalovaný dále argumentoval neplatností uznání původního závazku a neexistencí původního závazku. Dále mimo jiné uvedl, že obsah ujednání v článku II./2. Dohody o narovnání ze dne 22. 12. 2010 je nesrozumitelné a neurčité a nelze je vykládat jako platný právní úkon s účinky uznání dluhu. 3. Žalovanému bylo dáno soudem poučení podle § 118 odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnil tvrzení a především, aby ke svým tvrzením označil důkazy, a to ohledně toho, že jím uznaný dluh neexistoval, že vůbec nevznikl, případně, že by na něj byť jen částečně plnil. Žalovaný byl poučen o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Na základě poučení soudu žalovaný však žádné další důkazy k prokázání svých tvrzení neoznačil. 4. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Smluvní strany [právnická osoba], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného] uzavřeli Dohodu o narovnání, uznání dluhu a převzetí dluhu. V článku II., který byl nazván Uznání dluhu, v odstavci 2. je uvedeno mimo jiné, že [celé jméno žalovaného] má dluh za [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 268 718, 40 Kč a že svůj závazek vůči [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 268 718, 40 Kč uznává bez výhrad co do výše i právního důvodu. V článku III., který je nazván Dohoda smluvních stran o vypořádání závazku, v odstavci 2. je uvedeno, že:„ [celé jméno žalovaného] se zavazuje zaplatit svůj dluh, který má vůči [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 168 718,40 Kč, který písemně uznal (článek II. odst. 1 této dohody) a to nejpozději do 31. 12. 2013“. Dále je mimo jiné uvedeno, že:“ Dluh se zavazuje splácet v měsíčních splátkách vždy nejpozději do desátého kalendářního dne v měsíci, počínaje měsícem lednem 2011. Minimální výše splátky bude činit 5 000 Kč“. Dále je mimo jiné uvedeno, že:„ Prodlením se splacením byť i jediné splátky řádně a včas se stává splatným celý dluh…“. Dohoda je obsáhlá, upravuje práva a povinnosti smluvních stran. (zjištěno z Dohody o narovnání, uznání dluhu a převzetí dluhu ze dne 22. 11. 2010) 6. Pohledávku [právnická osoba] [anonymizováno] za žalovaným ve výši 168 718,40 Kč z dohody o narovnání, uznání a převzetí dluhu ze dne 22. 12. 2010 postoupil původní věřitel žalobci. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 10. 12. 2020) 7. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 2. 2020 č. j. 18 C 79/2019-70, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2020 č. j. 20 Co 148/2020-96 bylo zjištěno, že ve sporu mezi týmiž účastníky bylo žalovanému [celé jméno žalovaného] uloženo zaplatit žalobci částku 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady řízení, a to z titulu dluhu ze smlouvy ze dne 22. 12. 2010 o uznání dluhu. Městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí mimo jiné uvedl, že uznání dluhu„ provedené žalovaným listinou ze dne 22. 12. 2010 obsahuje veškeré zákonné náležitosti, písemnou formu, vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení jeho důvodu a výše. Předmětné uznání dluhu tak zakládá domněnku, že dotyčný dluh v době uznání trval a žalobce nemusí prokazovat jeho existenci… Uznání dluhu v kontextu dohody o narovnání pak jasně vymezuje důvod dluhu žalovaného, tak, že nesplnil závazek vůči [právnická osoba] [anonymizováno] …Ze zjištěných skutečností je zjevné, že dluh žalovaného má faktický i právní základ a opak žalovaný neprokázal ani netvrdil, že by na něj byť i jen částečně plnil“. 8. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 9. Žalobce se stal věřitelem žalovaného z dohody o postoupení pohledávky mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a žalobcem. Pohledávka [právnická osoba] [anonymizováno] za žalovaným vznikla na základě Dohody o narovnání, uznání dluhu a převzetí dluhu ze dne 22. 12. 2010 mezi smluvními stranami [právnická osoba], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného]. Tato dohoda obsahovala řadu smluvních ujednání, jejichž obsah lze zcela oddělit, neboť se jedná o různá právní jednání mezi zúčastněnými smluvními stranami na jedné listině. Žalovaného se mimo jiné týká ujednání o uznání dluhu k článku II. odst. 2. a ujednání v článku III. 2., které se týká vypořádání závazků. V článku III. 2. na druhém řádku tohoto odstavce v textu v závorce je však písařská chyba, kde je uvedeno:„ článek II. odst. 1 této dohody“. Z kontextu celého ujednání je však zřejmé a evidentní, že správně mělo být uvedeno:“ článek II. odst. 2. této dohody“. Žalovaný ke svým tvrzením nenabídl žádné důkazy a omezil se na výklad svého pohledu na obsah dohody ze dne 22. 12. 2010 a argumentaci promlčení nároku žalobce. 10. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. 11. Právní poměry mezi účastníky posoudil soud dle zákon č. 40/1964 Sb. obč. zák. Ačkoli žalobce označil žalovaného v žalobě datem narozena a uvedl také IČ, Dohodu o narovnání, uznání dluhu a převzetí dluhu ze dne 22. 12. 2010 však žalovaný uzavřel jako fyzická osoba. 12. Podle § 558 věta prvá obč. zák., uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. 13. Podle § 110 odst. 1 obč. zák. věta druhá, bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše promlčuje se za 10 let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty. 14. V daném případě bylo jednoznačně prokázáno, že dluh žalovaného za věřitelem, [právnická osoba] [anonymizováno] v době uznání dluhu existoval. Naopak nebylo prokázáno, že by na dluh žalovaný byť jen částečně plnil. Uznání dluhu žalovaným v listině ze dne 22. 12. 2010 má veškeré zákonem požadované náležitosti a je platné. V článku II. odst. 2. Dohody žalovaný svůj dluh uznal. V článku III. 2. Dohody se žalovaný zavázal ke splátkám uznaného dluhu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil ani právní splátku, kterou měl zaplatit do 10. 1. 2011, stal se od 11. 1. 2011 splatný celý dluh. Od 11. 1. 2011 běží žalobci, jako právnímu nástupci původního věřitele desetiletá promlčecí doba. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána soudu dne 9. 1. 2021, byla podána včas a námitka promlčení je nedůvodná. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 15. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit také příslušenství dluhu, to je zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne splatnosti dluhu dle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb. 16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobce měl ve věci plný úspěch a soud mu proto přiznal náhradu nákladů ve výši 68 040,60 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 8 436 Kč, odměna advokáta dle § 7 a § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 5 úkonů právních služeb dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu a mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu za 2 úkony právních služeb (jednoduchá výzva k plnění, příprava a převzetí věci, podání žaloby, účast při jednání ve dnech 9. 9. 202 a 26. 10. 2021, při vyhlášení rozsudku dne 4. 11. 2021 a vyjádření k námitce promlčení vznesené žalovaným ze dne 12. 10. 2021) po 7 86 Kč za každý úkon právní služby. K nákladům řízení náleží dále náhrada hotových výdajů k jednotlivým úkonům právních služeb po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrada za daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů ve výši 21% dle § 151 odst. 2 o. s. ř. 17. O platebním místě nákladů řízení a lhůtách k plnění rozhodoval soud dle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř., když k jinému postupu neshledal důvod.