40 C 306/2020-39 — Obvodní soud pro Prahu 4

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). Předmětem řízení bylo zaplacení částky 6 000 Kč jako jistiny ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 14. 9. 2017. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný čerpal úvěr v této výši, pravidelné splátky však nehradil. Žalovaný se k podané žalobě a k tvrzením v ní uvedeným nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Žalobkyně se omluvila z jednání a souhlasila s rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] [číslo] [anonymizována tři slova], reg. číslo [anonymizováno] [číslo], dne 14. 9. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru. Tato společnost následně postoupila svou pohledávku žalobkyni, což oznámila žalovanému oznámením o postoupení pohledávky ze dne 6. 2. 2020. Žalovanému byla dne 6. 2. 2020 prostřednictvím zástupce žalobkyně zaslána předžalobní výzva. Žalovaný dluh do dnešního dne neuhradil. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Žalovaný uzavřel se [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] [číslo] [anonymizována tři slova], reg. číslo [anonymizováno] [číslo], dne 14. 9. 2017 smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pohledávka z této smlouvy byla následně v souladu s § 1879 a násl. o. z., postoupena na žalobkyni. Žalovaný na základě smlouvy čerpal částku 6 000 Kč, kterou byl povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách určených dle článku V. smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný ničeho neuhradil postupiteli ani postupníkovi, je nárok žalobkyně důvodný. Soud přiznal žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výši stanovil podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to v závislosti na datech splatnosti shora uvedených. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu včetně, tři náhrady hotových výdajů v paušální výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Žaloba splňuje parametry tzv. formulářové žaloby ve smyslu § 14b odst. 1 písm. a) a. t. a nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, což zjevně vyplývá z komparace s mnohými jinými, obdobnými, ke zdejšímu soudu žalobkyní podanými návrhy. O lhůtách k plnění rozhodoval soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř.