40 C 321/2021-26 — Obvodní soud pro Prahu 4

Předmětem řízení bylo zaplacení částky 8 902,66 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 14. 10. 2018 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Dle tvrzení žalobkyně žalovaná čerpala částku ve výši 6 000 Kč, sjednané splátky však nesplácela a do dnešního dne jí zbývá na jistině doplatit 5 285,41 Kč a na poplatcích 3 617,25 Kč. Žalobkyně dále požaduje přiznání smluvních úroků a úroků z prodlení. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne. Žalobkyně zaslal žalované dne 28. 1. 2020 výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě. Žalovaná přesto na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná byla usnesením č. j. 40 C 321/2021-17 ze dne 9. 7. 2021 vyzvána, aby se vyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, ve stanovené lhůtě se však nevyjádřila a ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se tak má za to, že s tímto postupem souhlasí. Soud tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 14. 10. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl téhož dne žalované peněžní prostředky v celkové výši 6 000 Kč a to výplatou v hotovosti. Žalovaná měla částku vrátit ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč a to společně s kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 799 Kč (29 % ročně), s odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost ve výši 2 410 Kč a s poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 1 408 Kč. Žalovaná uhradila poslední splátku ze smlouvy o zápůjčce [číslo] dne 18. 11. 2018. Do dnešního dne žalovaná neuhradila zbývající částku ve výši 8 902,66 Kč skládající se z dlužné jistiny 5 285,41 Kč a z dlužných poplatků ve výši 3 617,25 Kč Poslední splátka měla být uhrazena nejpozději dne 26. 8. 2019 a od tohoto dne do zaplacení má žalobkyně dle smluvních podmínek nárok na úrok ve výši 29 % ročně z nezaplacené části jistiny. Právní předchůdce žalobkyně postoupil uvedené pohledávky žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne. Žalované byla zástupcem žalobkyně dne 28. 1. 2020 zaslána výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě. (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 14. 10. 2018, smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce, tabulky umoření, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně seznamu smluv a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně podacího lístku) Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Smlouva o zápůjčce byla sjednána v souladu s § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle nějž přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Na smlouvu se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle jehož § 2 odst. 1 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Žalobkyně splnila své povinnosti, když žalované přenechala finanční prostředky ve sjednané výši, žalovaná však své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky nedostála. Žalobkyně tedy v souladu se smlouvou požadovala po žalované kromě úhrady jistiny a sjednaných poplatků také úhradu sjednaných úroků i zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně prokázala oprávněnost svého nároku, naopak žalovaná netvrdila, ani neprokazovala, že by žalobkyni dlužné částky zaplatila. Soud přihlédl ke skutečnosti, že se v daném případě jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z. a neshledal, že by smluvní ujednání zakládala v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Vzhledem k tomu, že se jedná o prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v návaznosti na shora uvedená data splatnosti, přičemž úroky do data postoupení pohledávek jsou přiznávány jako kapitalizované. S ohledem na výše uvedené soud považuje žalobu za důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 902,66 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.