40 C 408/2021-20 — Obvodní soud pro Prahu 4

Předmětem řízení bylo zaplacení částky 11 000 Kč z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 21. 3. 2021 mezi žalovanou a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Dle tvrzení žalobkyně žalovaná čerpala částku ve výši 10 000 Kč, sjednané splátky však nesplácela a do dnešního dne jí zbývá doplatit celou jistinu a poplatek za prodloužení splatnosti 1 000 Kč. Žalobkyně dále požaduje přiznání úroků z prodlení. Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, což bylo žalované oznámeno dopisem. Žalobkyně zaslala žalované dne 2. 2. 2021 výzvu k úhradě před podáním žaloby. Žalovaná přesto na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Žalovaná byla usnesením č. j. 40 C 408/2021-15 ze dne 6. 9. 2021 vyzvána, aby se vyjádřila, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, ve stanovené lhůtě se však nevyjádřila a ve smyslu § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), se tak má za to, že s tímto postupem souhlasí. Soud tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 21. 3. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl téhož dne žalované peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč a to převodem na účet. Žalovaná měla částku vrátit do 21. 6. 2021 (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne 21. 3. 2021, všeobecných obchodních podmínek, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) Na základě žádosti žalované byl uzavřen dodatek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, na jehož základě došlo k prodloužení splatnosti úvěru do 24. 7. 2017 a to za poplatek 1 000 Kč (zjištěno z dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru) Právní předchůdce žalobkyně postoupil žalobkyni pohledávky smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021 (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 včetně seznamu pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 2. 2. 2021 včetně podacího lístku) Žalované byla zástupcem žalobkyně dne 2. 2. 2021 zaslána výzva k úhradě před podáním žaloby. (zjištěno z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 2. 2. 2021 včetně podacího lístku) Po právní stránce soud posoudil věc následovně: Smlouva o úvěru byla sjednána v souladu s § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na smlouvu se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle jehož § 2 odst. 1 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Žalobkyně splnila své povinnosti, když žalované přenechala finanční prostředky ve sjednané výši, žalovaná však své povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky nedostála. Žalobkyně tedy v souladu se smlouvou požadovala po žalované kromě úhrady jistiny a sjednaných poplatků také úhradu zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně prokázala oprávněnost svého nároku, naopak žalovaná netvrdila, ani neprokazovala, že by žalobkyni dlužnou částku zaplatila. Soud přihlédl ke skutečnosti, že se v daném případě jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z. a neshledal, že by smluvní ujednání zakládala v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele ani jiné porušení zákonných ustanovení na ochranu spotřebitele. Vzhledem k tomu, že se jedná o prodlení s plněním peněžitého závazku, má žalobkyně rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v návaznosti na shora uvedená data splatnosti, přičemž úroky jsou částečně přiznávány jako kapitalizované. S ohledem na výše uvedené soud považuje žalobu za důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Lhůtu k plnění soud určil jako třídenní od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.