48 C 49/2020-158 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované určení, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne 20. 1. 2020 a ze dne 22. 2. 2020 jsou neplatná s odůvodněním, že pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 12. 7. 2019 na dobu neurčitou na pozici [anonymizována dvě slova]. Dne 20. 1. 2020 byl pracovní poměr se žalobkyní rozvázán okamžitým zrušením ze strany žalované, které bylo žalobkyni doručeno poštou dne 22. 1. 2020. Okamžité zrušení bylo dáno dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, ačkoliv pro něj nebyly splněny předpoklady. Žalobkyně proto zaslala dne 25. 2. 2020 žalované oznámení o tom, že trvá na svém dalším zaměstnávání. Dne 22. 2. 2020 byl s žalobkyní opětovně rozvázán pracovní poměr okamžitým zrušením ze strany žalované, které bylo žalobkyni doručeno poštou dne 25. 2. 2020, a to opět z důvodů dle § 55 odst. 1 písm. a) zákoníku práce, ačkoliv nebyly naplněny příslušné předpoklady. Žalobkyně dne 18. 3. 2020 zaslala žalované oznámení, že trvá na svém dalším zaměstnávání. Žalobkyni není známo, proč bylo okamžité zrušení zasláno dvakrát, oba dokumenty jsou kromě data podpisu naprosto identické. 2. Dále žalobkyně doplnila, že důvod okamžitého zrušení není dostatečně jasně vymezen, nebyla naplněna intenzita porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem a nelze opakovaně zrušit pracovní poměr ze stejného důvodu, jako již byl jednou zrušen. Žalobkyně byla dopisem ze dne 6. 1. 2020 upozorněna, že měla dne 5. 1. 2020 špatně vést evidenci inventury, a dále na„ nesrovnalosti ve fasování i výdeji zboží“, přičemž tuto chybu nijak neodůvodnila. Žalovaná proto požádala žalobkyni o nápravu v inventurní knize s tím, že nebude-li chyba opravena, bude na toto jednání nahlíženo jako na porušení povinností zvlášť hrubým způsobem ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a pro případ dalšího opakování bude s žalobkyní okamžitě zrušen pracovní poměr. Podpis na převzetí dopisu však není podpisem žalobkyně. Žalobkyně byla ode dne 20. 1. 2020 do 21. 2. 2020 v dočasné pracovní neschopnosti. Žalovaná požádala dne 20. 1. 2020 žalobkyni, aby za ním přišla, a sdělil jí, že pokud nepodepíše dohodu o rozvázání pracovního poměru, bude s ní pracovní poměr ukončen okamžitě. Toto žalobkyně odmítla a na to jí žalovaná předala dopis ze dne 20. 1. 2020. Tímto byla upozorněna, že dne 19. 1. 2020 měla špatně vést evidenci inventury, a dále byla upozorněna na údajné„ nesrovnalosti ve fasování a výdeji zboží“ s tím, že toto žalobkyně nijak neodůvodnila. Znění dopisu je totožné se zněním dopisu ze dne 6. 1. 2020. Stejného dne byl s žalobkyní rozvázán pracovní poměr okamžitým zrušením ze strany žalované, které bylo žalobkyni doručeno poštou. Žalovaná vytkla žalobkyni, že porušila povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem spatřovanou v tom, že dne 5. 1. 2020 a dne 19. 1. 2020„ opakovaně špatně vedla evidenci inventury a nesrovnalosti ve fasování i výdeji zboží“ a tyto chyby nikterak neodůvodnila ani nenapravila, ačkoliv na ně byla výzvami ze dne 6. 1. 2020 a 20. 1. 2020 upozorněna. Důvod uvedený v okamžitých zrušeních je vymezen velmi vágně, kdy žalovaná nijak blíže nespecifikuje, v čem konkrétně měla žalobkyně při evidenci inventury chybovat, ani není zřejmé, o jaké nesrovnalosti ve fasování a výdeji zboží se mělo jednat. Žalovaná vyzvala žalobkyni k nápravě v inventurní knize, ani z daných dopisů však není zřejmé, jakých chyb se měla žalobkyně dopustit. Je přitom nezbytné, aby v okamžitém zrušení byly přesně uvedeny skutečnosti, v nichž žalovaná spatřuje důvod dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, konkrétní vymezení však v obou okamžitých zrušeních chybí. Jednání, kterého se měla žalobkyně dopustit, přitom není vymezeno ani v okamžitých zrušeních, ani vytýkacích dopisech, nelze tak ani výkladem projevu vůle zjisti, z jakého důvodu byl pracovní poměr ukončen. Jelikož byla žalobkyni okamžitá zrušení zaslána poštou, nemohly jí být důvody blíže objasněny. I pokud by se však žalobkyně dopustila nějaké chyby při evidenci inventury, má za to, že takové jednání nelze považovat za porušení povinností zvlášť hrubým způsobem. Žalovaná netvrdí, že by jí měla vzniknout jakákoli škoda, nebo že by si pro sebe měla žalobkyně úmyslně získat majetkový prospěch. Žalobkyně si chyb není vědoma. Podpis na prvním vytýkacím dopisu z 6. 1. 2020 navíc není žalobkyně a byl jí doručen až spolu s prvním okamžitým zrušením. Žalobkyně má za to, že žalovaná sepsala vytýkací dopisy ze dne 6. 1. 2020 a 20. 1. 2020 pouze za účelem uměle vytvořit tvrzenou závažnost jednání žalobkyně. To dle žalobkyně plyne i z toho, že vytýkací dopis ze dne 20. 1. 2020 jí byl předán ve stejný den, kdy bylo odesláno první okamžité zrušení pracovního poměru (tedy žalovaná neměla v úmyslu poskytnout žalobkyni žádný čas k nápravě) a vytýkací dopis ze dne 6. 1. 2020 jí byl doručen až spolu se zmíněným okamžitým zrušením. Žalobkyni není jasné, proč jí žalovaná zaslala dvě totožná okamžitá zrušení, přičemž ze zápočtového listu vyplývá, že žalovaná považovala pracovní poměr žalobkyně za skončení až ke dni doručení druhého okamžitého zrušení, tedy ke dni 25. 2. 2020. Pokud žalovaná považovala sama první okamžité zrušení za neplatné, pak má žalobkyně za to, že ze stejných důvodů je neplatné i druhé okamžité zrušení, když jeho znění je stejné. Pokud žalovaná žalobkyni zaměstnávala až do 25. 2. 2020, jedná se v období od 22. 1. 2020 do 25. 2. 2020 v podstatě o nový pracovní poměr mezi účastníky bez ohledu na to, že žalobkyně byla v té době v dočasné pracovní neschopnosti. Tento nový pracovní poměr ukončila žalovaná druhým okamžitým zrušením pracovního poměru ze stejných důvodů jako u prvního, proto je nutně neplatné. 3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že ji navrhla v plném rozsahu zamítnout, a to z následujících důvodů. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 12. 7. 2019 na pozici [anonymizována dvě slova] na dobu neurčitou. Žalovaná však uvedla, že nesouhlasí s tím, že důvod okamžitého zrušení není dostatečně jasně vymezen a není naplněna intenzita daného porušení povinností zvlášť hrubým způsobem. Žalovaná se naopak ztotožnila s žalobkyní v tom, že nelze okamžitě zrušit pracovní poměr ze stejného důvodu, jak již byl jednou zrušen, nicméně v daném případě se tak nestalo. Žalovaná uvedla, že žalobkyně na pracovišti opakovaně nesprávně prováděla evidenci inventury a opakovaně způsobila nesrovnalosti při přebírání a výdeji zboží, čímž docházelo k chybným zápisům v inventurní knize. Na to byla dne 6. 1. 2020 žalobkyně ústně upozorněna za přítomnosti dalších zaměstnanců a zároveň byla žalobkyni do vlastních rukou doručena výtka, datovaná stejného dne. Tuto výtku žalované žalobkyně převzala stejného dne, tj. 6. 1. 2020, přičemž jako důkaz převzetí připojila svůj podpis. Žalobkyně evidenci inventury a nesrovnalosti při přebírání a výdeji zboží ani po dvou týdnech nenapravila, naopak v porušování pracovních povinností i nadále pokračovala, a to 19. 1. 2020, kdy se nacházela v práci v rámci běžné směny. Žalovaná dne 20. 1. 2020 požádala žalobkyni o dostavení se na pracoviště cca v 19:00 hod. za účelem opětovného vytknutí opakovaného porušení pracovních povinností. Tuto opakovanou výtku žalobkyně převzala téhož dne, přičemž k tomuto připojila svůj podpis. Téhož dne žalovaná připravila okamžité zrušení pracovního poměru pro hrubé porušení povinností, které bylo žalované doručeno dne 22. 1. 2020 poštovní zásilkou. V mezidobí bylo žalované doručeno rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně vydané ošetřujícím lékařem, tato trvala do 21. 2. 2020. S ohledem na to nepovažovala žalovaná okamžité zrušení ze dne 20. 1. 2020 za platné, neboť bylo doručeno v době trvání dočasné pracovní neschopnosti, a proto pracovní poměr trval nejméně po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti. Dne 22. 2. 2020 připravila žalovaná druhé okamžité zrušení pracovního poměru pro hrubé porušení povinností, které bylo doručeno žalobkyni dne 25. 2. 2020 po ukončení dočasné pracovní neschopnosti. S žalobkyní byl tedy platně rozvázán pracovní poměr. Žalované nebyl doručen dopis žalobkyně ze dne 18. 3. 2020, v němž mu měla oznámit, že trvá na svém dalším zaměstnávání. Žalobkyně přitom nastoupila již dne 13. 2. 2020 do nového zaměstnání, žalované tak není zřejmé, jak by chtěla žalobkyně realizovat výkon pracovní činnosti na pozici kuchař, číšník s rozvržením pracovní doby 40 hodin týdně, když nastoupila fakticky na plný úvazek k jinému zaměstnavateli. Lze tak pochybovat o vážnosti projevu vůle žalobkyně a lze tak dopis ze dne 18. 3. 2020 považovat za simulované právní jednání. 4. K jednání dne 13. 10. 2021 se žalovaná nedostavila, aniž by se omluvila, ačkoliv byla řádně obeslána, soud proto jednal v její nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako„ o.s.ř.“). 5. Soud vzal za své shodná tvrzení účastníků (§ 120