51 C 194/2020-68 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13. 11. 2020 domáhala proti žalovanému zaplacení 40 810,80 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení od 1. 8. 2018 do zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného. Žalobu odůvodnila tak, že žalobkyně jakožto postupník uzavřela dne 15. 4. 2019 s panem [jméno] [příjmení], narozeným [datum], jakožto postupitelem, smlouvu o postoupení pohledávky, na jejímž základě se žalobkyně stala nabyvatelem pohledávky tohoto postupitele za [celé jméno žalovaného], soudním exekutorem exekutorského úřadu [okres]. Postoupená pohledávka ve výši 40 810,80 Kč představuje bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalovaného na úkor postupitele v důsledku toho, že žalovaný vůči postupiteli vedl exekuční řízení, avšak na základě nicotného exekučního titulu, tedy neoprávněně, a proto bylo toto exekuční řízení pravomocně v plném rozsahu zastaveno. Bezdůvodné obohacení je představováno náhradou nákladů exekuce postupitelem jako povinným v exekuci, které si žalovaný ponechal, ačkoli v důsledku úplného zastavení exekuční řízení zároveň zanikl také nárok soudního exekutora na přiznání a ponechání si těchto nákladů. 2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby v rozsahu částky 15 302 Kč, která představuje jeho berní povinnost vůči státu z částky 51 430,80 Kč, převedené dne 7. 10. 2011 na jeho provozní podnikatelský účet. Jde o odvod DPH ve výši 8 926 Kč dle zák. č. 235/2014 Sb. o dani z přidané hodnoty, který splnil v jedenáctém měsíci 2011, a zaplacenou daň z příjmu fyzických osob dne 30. 6. 2012 ve výši 6 375,70 Kč dle zák. č. 586/1992 Sb. o dani z příjmu. O tyto částky by měla být žalovaná částka ve výši 40 810,80 Kč ponížena, neboť se nemůže jednat o bezdůvodné obohacení žalovaného. Tyto prostředky totiž nemá ve své dispozici bezmála devět let a ani už je nemůže získat zpět, neboť zákonodárce ve věci berní opravy určil lhůtu tří let od konce zdaňovacího období, kdy je možno odvedenou daň za daných zákonných podmínek nárokovat zpět. Odkazoval na ust. § 2995 o. z., dle kterého, vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydává se ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo nebyl svéprávný. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil a po právní stránce zhodnotil: 4. Žalobkyně jako postupník uzavřela dne 15. 4. 2019 s povinným v předmětné exekuce, [jméno] [příjmení], narozeným [datum], jakožto postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, na základě níž se žalobkyně stala nabyvatelem pohledávky ve výši 40 810,80 Kč včetně příslušenství, za [celé jméno žalovaného], soudním exekutorem sídlem [adresa žalovaného] (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2019). [příjmení] [jméno] [příjmení] vyrozuměl žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni písemným oznámením datovaným dne 15. 4. 2019, které bylo zasláno žalovanému na adresu jeho sídla dne 3. 5. 2019 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 4. 2019 a poštovního podacího lístku ze dne 3. 5. 2019). Žalobkyně jako postupník je tedy dle ust. § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi), aktivně legitimována k podání této žaloby, když zároveň v souladu s ust. § 1882 o. z. bylo toto postoupení žalovanému postupitelem oznámeno. 5. Žalovaný jako soudní exekutor podle rozhodčího nálezu Společnosti pro rozhodčí řízení [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] vedl vůči postupiteli [jméno] [příjmení] jako povinnému pod sp. zn. [spisová značka] exekuční řízení k vymožení pohledávky oprávněného z titulu spotřebitelského úvěru. V rámci této exekuce žalovaný vydal dne 10. 5. 2011 příkaz k úhradě nákladů exekuce, které určil, pokud jde o náklady soudního exekutora ve výši 51 430,80 Kč včetně DPH. Tyto náklady exekuce uhradil soudnímu exekutorovi dle ust. § 87 odst. 4 zák. č. 120/2001 Sb. povinný (zjištěno z Příkazu k úhradě nákladů exekuce, č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] ze dne 10. 5. 2011, z výpisu z exekučního spisu o stavu financí). Dne 14. 11. 2017 byla tato exekuce k návrhu povinného žalovaným zastavena, neboť v daném případě exekučním titulem byl rozhodčí nález, vydaný rozhodcem, který v důsledku neplatnosti rozhodčí doložky neměl pravomoc ve věci rozhodnout. Žalovaný dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudním exekutorem a soudnímu exekutorovi [celé jméno žalovaného], tedy žalovanému, se náhrada nákladů řízení v této fázi exekučního řízení nepřiznává (zjištěno s usnesení soudního exekutora [celé jméno žalovaného], exekutorský úřad [okres] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). 6. K odvolání postupitele [jméno] [příjmení] jako povinného, Městský soud v Praze svým usnesením ze dne [datum] změnil usnesení soudního exekutora ve výrocích o nákladech řízení tak, že oprávněný z exekuce je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů řízení 10 527 Kč a soudnímu exekutorovi 17 616,39 Kč (zjištěno z usnesení Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). 7. Žalovaný vrátil povinnému [jméno] [příjmení] pouze částku 10 620 Kč (nesporná skutečnost) Rozdíl činí žalovaných 40 810,80 Kč (51 430,80 – 10 620 Kč), které nebyly dosud vydány. <b>8. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzeného vydat, oč se obohatil.</b> <b>9. Dle ust. § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</b> <b>10. Dle ust. § 47 odst. 7 zák. č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), provedením exekuce a zastavením exekuce zanikají účinky vydaných exekučních příkazů.</b> 11. V projednávaném případě zastavením exekuce zanikly dle ust. § 47 odst. 7 exekučního řádu účinky všech vydaných exekučních příkazů a v rámci nich tudíž i účinky dříve vydaných příkazů k úhradě nákladů exekuce jako rozhodnutí ohledně nákladů exekučního řízení. O nich je pak rozhodováno znovu při zastavení exekuce, v projednávaném případě bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] tak, že náklady exekutora hradí oprávněný. 12. Dojde-li k zastavení exekuce s tím, že soudní exekutor vůči povinnému nemá právo na náhradu nákladů exekuce, aniž by zároveň byly výslovně zrušeny příkazy k úhradě nákladů exekuce, plnění, které soudní exekutor vymohl na základě výslovně nezrušených příkazů k úhradě nákladů exekuce, je soudní exekutor (zde žalovaný) povinen vydat jako tzv. bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z., poskytnuté z důvodu, který dodatečně odpadl (shodně rozsudek MS ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). 13. Zaplacení nákladů exekuce ve výši 51 430,80 Kč povinným na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce ve prospěch exekutora je tedy bezdůvodným obohacením žalovaného, vzniklým plněním z právního důvodu, který odpadl, a které je proto žalovaný dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. povinen postupníkovi povinného vydat. 14. Žalovaný namítal, s odkazem na ust. § 2995 o. z., že se neobohatil ve výši odpovídající své berní povinnosti v rozsahu částky 15 302 Kč. Jde o odvod DPH ve výši 8 926 Kč dle zák. č. 235/2014 Sb. o dani z přidané hodnoty, který splnil v jedenáctém měsíci 2011 a zaplacenou daň z příjmu fyzických osob dne 30. 6. 2012 ve výši 6 375,70 Kč dle zák. č. 586/1992 Sb. o dani z příjmu (nesporná skutečnost). <b>15. Dle ust. § 2995 o. z., vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný.</b> 16. S odkazem na ust. § 2995 o. z. se žalovaný bránil tak, že právě v tomto případě vedlo plnění v rozsahu berní povinnosti k obohacení třetí osoby, v daném případě státu, a jelikož ochuzený nebyl k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti a nebyl nesvéprávný, žalovaný není povinen postupníkovi ochuzeného (povinného v exekuci) v tomto rozsahu nic vydat. 17. V dané věci však plněním nedošlo k obohacení třetí osoby, neboť se jednalo o splnění zákonné daňové povinnost, tedy vztah mezi státem a žalovaným jako soudním exekutorem, který byl povinen z plnění, které v té době získal, odvést daň, ať už daň z přidané hodnoty nebo daň z příjmu. Jedná se tedy o vztah mezi státem a žalovaným a jeho daňovou povinnost, a toto proto nemůže být důvodem k nevrácení části bezdůvodného obohacení, které žalovaný získal na úkor povinného. Námitka žalovaného, že po třech letech mu právo na vrácení daně zaniklo, je navíc nepřípadná, neboť dle ust. § 42 odst. 8 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, lhůta pro opravu základu daně neběží po dobu soudního nebo rozhodčího řízení v souvislosti se zbožím nebo službou, které byly předmětem původního uskute