55 C 229/2020-46 — Obvodní soud pro Prahu 4

Jelikož předmětem tohoto řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (přičemž se nepřihlíží k příslušenství pohledávky), soud se ve smyslu ust. § 157 odst. 4 a § 202 odst. 2 o. s. ř. omezil při odůvodnění rozhodnutí pouze na předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Žalobkyně i žalovaný prostřednictvím své opatrovnice výslovně souhlasili s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazeného pojistného, které byl žalovaný žalobkyni povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] ze dne 27. 9. 2018. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně v postavení pojistitele, resp. její právní předchůdkyně [právnická osoba] a žalovaný v postavení pojistníka uzavřeli dne 27. 9. 2018 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [značka automobilu], [registrační značka] Součástí smlouvy byly také všeobecné pojistné podmínky a sazebník administrativních poplatků. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Pojistné období činilo jeden rok. Pojistné za pojistné období bylo stanoveno částkou 2 178 Kč a bylo splatné čtvrtletně. Počínaje pojistným splatným dne 27. 3. 2019 žalovaný pojistné neplatil, a to ani přes upomínku ze dne 31. 8. 2019, ve které byl upozorněn na možnost zániku pojištění pro nezaplacení pojistného ve lhůtě do 15. 7. 2019. Za období od 27. 3. 2019 do 15. 7. 2019 činí dluh na pojistném částku 2 638 Kč. Podle pojistné smlouvy a sazebník administrativních poplatků má žalobkyně za zaslání upomínky nárok na poplatek ve výši 200 Kč Celkem tak žalovaný na pojistném včetně poplatku dluží 2 838 Kč. Žalovaný přes opakované výzvy dluh neuhradil. Po právní stránce soud posoudil věc následovně. V dané věci se jednalo o řízení s cizím prvkem. Soud dovodil svoji pravomoc podle ust. čl. 14 odst. 1 nařízení Brusel I bis, neboť žalovaný měl své poslední známé bydliště na území ČR. Na věc soud dále aplikoval právo české podle ust. čl. 4 ve spojení s čl. 7 nařízení Řím I. Smlouva uzavřená mezi účastníky je smlouvou pojistnou ve smyslu ust. § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), současně se jedná o povinné pojištění (§ 2779 o. z.) odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle zvláštního zákona, jímž je zákon [číslo] Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Podle § 2758 odst. 1 o. z. se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním, a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 112 odst. 1, písm. e) z. č. 168/1999 Sb. pojištění odpovědnosti zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. Podle § 13 odst. 2 věty prvé z. č. 168/1999 Sb. zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu, neboť účastníci platně uzavřeli pojistnou smlouvu ve smyslu citovaných zákonných ustanovení. Žalovaný počínaje dnem 27. 3. 2019 neplnil svou povinnost platit žalobkyni pojistné dle této smlouvy, proto pojištění zaniklo, a to dnem 15. 7. 2019 (po marném uplynutí lhůty stanovené žalobkyní v upomínce). Žalobkyně má právo na doplacení pojistného ve výši 2 638 Kč. Dále má žalobkyně nárok na poplatek za zaslání upomínky ve výši 200 Kč. S ohledem na to, že se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením pojistného, je povinen zaplatit žalobkyni také úroky z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Námitku žalovaného ohledně neexistence adresy označené v návrhu soud neshledal důvodnou, neboť tato nesprávnost byla opravena a žalovaný byl spolehlivě ztotožněn dotazem do rejstříku cizinců. Na základě výše uvedeného soud žalobě výrokem I vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná.p O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 838 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Námitku nedůvodnosti přiznání tohoto nároku soud posoudil jako nedůvodnou, neboť výjimka ze zásady, že každý má právo na právní pomoc je aplikovatelná restriktivně, a to zejména na veřejnoprávní korporace, nikoliv obchodní společnosti soukromého práva. Výrokem III. soud rozhodl tak, že opatrovnici žalovaného, která je advokátkou, přiznal odměnu za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a vyjádření ve věci). Vzhledem ke skutečnosti, že ustanovení § 9 odst. 5 a. t. stanovující mimo jiné tarifní hodnotu pro výpočet odměny opatrovníka ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, bylo v této části zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. Pl. ÚS 4/19 (ÚS 3279/2019), vzal soud za tarifní hodnotu v souladu s § 8 odst. 1 a. t. částku 2 838 Kč. V souladu s § 6 odst. 1, § 7 a § 12a odst. 1 a. t. pak určil sazbu odměny ve výši 800 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. Dále opatrovnici žalovaného náleží paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. Soud tak přiznal opatrovnici celkem 2 200 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů bude opatrovnici po právní moci rozsudku vyplacena prostřednictvím účtárny Obvodního soudu pro Prahu 4. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto výrokem IV podle § 148 o. s. ř. tak, že státu právo na náhradu nevzniklo, neboť jediným nákladem byla odměna opatrovníka žalovaného a dále náklady na překlady písemností pro potřeby doručování do ciziny. Tyto náklady pak nese stát (shodně viz Putna, Mojmír. In: Drápal, Ljubomír a kol. Občanský soudní řád I, II. 1.vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2009, s. 996.).