10 C 116/2022-23 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 41 050 Kč s příslušenstvím s tím, že [datum] provedla odtah motorového vozidla žalobce [registrační značka], a to na žádost policie [anonymizováno] [obec] na základě § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb. O odtahu byl sepsán protokol [číslo]. Následně bylo vozidlo v období od [datum] do [datum], tj. po 99 dnů, umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní. Za provedený odtah žalobkyně požaduje zaplacení 1 900 Kč a za následné parkování částku 39 150 Kč (250 Kč denně za první až třetí den, 400 Kč denně za následující dny). 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť ve věci lze rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili: žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný konkludentně, když nesdělil svůj nesouhlas s ním k výzvě soudu obsahující doložku podle § 101 odst. 4 o. s. ř. 4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav: 5. Žalobkyně je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem hlavního města Prahy a je oprávněna z pověření hl. m. [obec] k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti a jejich hlídání (viz zřizovací listina žalobkyně). Žalobkyně dne [datum] provedla technický úkon spočívající v nuceném odtahu vozidla RZ [anonymizována dvě slova] [číslo], jehož provozovatelem je žalovaný. O provedeném úkonu byl vyhotoven protokol [číslo]. Následně bylo vozidlo umístěno na hlídaném parkovišti žalobkyně. Žalobkyně si v souladu s nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti Rady hlavního města Prahy ze dne [datum] za provedený technický úkon a parkovné na parkovišti vyúčtovala částku 41 050 Kč (viz kupní smlouva z [datum], kterou žalovaný nabyl vozidlo, technický průkaz vozidla a protokol o odtahu [číslo]). Dluh žalovaného je tvořen částkou za odtah ve výši 1 900 Kč, částkou 250 Kč za první až třetí den střežení (parkovné), částkou 400 Kč parkovného za čtvrtý až maximálně 180. den po provedeném odtahu vozidla a 50 Kč parkovného za každý den následující po 180. dni po odtahu vozidla (viz nařízení č. 2/2013 o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti). Žalobkyně žalovaného výzvami z [datum] a z [datum] zaslanými na adresu [adresa žalovaného] (viz oznámení o odtahu vozidla; výzva k převzetí vozidla včetně vrácených doručenek). 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: 7. Soud posoudil nárok žalobkyně dle § 17a odst. 6 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, podle nějž„ nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Povinnosti úhrady nákladů na odstranění vozidla se jeho provozovatel zprostí, pokud prokáže závažné důvody, které mu znemožnily, aby před odstraněním vozidla požádal o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla“. Výši nároku žalobkyně pak soud posoudil podle nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti Rady hlavního města Prahy ze dne [datum] (§ 2). 8. Soud dospěl k závěru, že žalovaný nárok je důvodný a žalobkyni vznikl nárok na zaplacení nákladů na odtažení vozidla na střežené parkoviště a následně jeho střežení ve výši paušalizované podle nařízení hl. m. [obec] [číslo]. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně provedla odtah předmětného vozidla a vozidlo následně umístila na parkovišti, o čemž sepsala protokol a žalovaného následně několikrát upomínala k úhradě vyúčtované částky. Žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se proto v souladu s § 1968 o. z., dnem následujícím po splatnosti dluhu do prodlení. S ohledem na prodlení žalovaného vznikl žalobkyni dle § 1968 a 1970 o. z., nárok na úrok z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 842 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 642 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.