10 C 81/2022-18 — Obvodní soud pro Prahu 4

Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1 500 Kč s příslušenstvím. Žalobce uvedl, že žalovaný dne [datum] cestoval dopravním prostředkem: [anonymizováno] - [anonymizována dvě slova] veřejné hromadné dopravy osob provozovanou Dopravním podnikem [anonymizováno] [obec], akciovou společností, v [obec] (dále jen DP) a uzavřel tak s ním smlouvu o přepravě osob. Ze strany DP byla provedena přepravní kontrola žalovaného, při které se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem a neuhradil tak stanovené jízdné. Žalovaný byl kontrolorem na místě vyzván k zaplacení přirážky k jízdnému. Další okolnosti o uzavřené přepravní smlouvě a o jejím porušení vyplývají ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo]. Žalovaný porušil své povinnosti cestujícího vyplývající z § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, z § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, a dále z vyhl. Min. DaS č. 175/2000 Sb., Přepravního řádu, a ze Smluvních přepravních podmínek PID (dále jen„ SPP“). Žalovanému vznikla zákonná povinnost uhradit jízdné a smluvní přirážku. Výše jízdného a oprávněnost požadavku na jeho zaplacení vyplývá ze shora uvedené právní úpravy a dále z platného Tarifu [anonymizováno]. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalovaného bylo právo na zaplacení uplatněno. Do prodlení s úhradou pohledávky se žalovaný dostal ode dne následujícího po přepravní kontrole. Žalovaný na pohledávku ničeho neuhradil. Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum], na tuto výzvu žalovaný nijak nereagoval a na dlužnou částku do dnešního dne žalobci nezaplatil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s tímto postupem souhlasili: žalobkyně výslovně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaný konkludentně, když se nevyjádřil k výzvě soudu obsahující doložku dle § 101 odst. 4 o. s. ř. Jednotlivá skutková zjištění má soud za prokázaná z následujících důkazů: Žalovaný dne [datum] cestoval metrem A MHD v [obec], přičemž v 18:46 hod. byl žalovaný kontrolován revizorem [anonymizováno], kdy se neprokázal platným jízdním dokladem, o čemž byl sepsán protokol, který žalovaný převzal (prokázáno Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] vč. informace pro cestující, vzorem jízdenky, Smluvními přepravními podmínkami [anonymizována tři slova]). Žalobci tak vznikl nárok na uhrazení přirážky k jízdnému (prokázáno Smluvními přepravními podmínkami [anonymizováno], Tarifem [anonymizováno]). Žalovaný byl žalobcem dne [datum] vyzván k úhradě dlužné částky (prokázáno výzvou k úhradě dlužné částky vč. potvrzení o odeslání). Všechny v řízení provedené důkazy soud zhodnotil postupem dle ust. § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že jsou plně věrohodné, nikterak si neodporují, naopak se navzájem doplňují a dohromady přesvědčivě vytváří ucelený obraz skutkového stavu. Dalšími důkazy řízení doplňováno nebylo, neboť skutkový stav je v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí prokázán s dostatečnou mírou jistoty. Po právní stránce posoudil soud danou věc takto: Soud na danou věc aplikoval § 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění a § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění, a dále vyhl. Min. DaS č. 175/2000 Sb., Přepravní řád, a Smluvní přepravní podmínky [anonymizováno] (dále jen„ SPP“). V řízení bylo prokázáno, že žalovaný cestoval MHD v [obec], čímž byla mezi účastníky uzavřena smlouva o přepravě. Žalovaný byl povinen zakoupit si jízdenku. Při kontrole revizorem [anonymizováno], kdy se žalovaný neprokázal platným jízdním dokladem. Proto vznikla žalovanému povinnost zaplatit v souladu se smluvními přepravními podmínkami dopravce za jízdu dne [datum] přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaný svůj dluh dopravci neuhradil, proto má žalobce právo dle § [číslo] obč. zák. a § 37 zák. č. 266/1994 Sb. na zaplacení žalované částky. Příslušenství pohledávky bylo přiznáno dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení podle občanského zákoníku. Proto soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.