12 C 25/2021-87 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že je jediným dědicem zůstavitele [jméno] [celé jméno žalobce], narozeného [datum], zemřelého [datum]. Podání této žaloby mu bylo v rámci řízení o pozůstalosti po [jméno] [celé jméno žalobce] uloženo usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 z 25. 11. 2020, č. j. [číslo jednací]. Dle žalobních tvrzení je žalobce jediným synem [jméno] [celé jméno žalobce], v průběhu dědického řízení obdržel od notáře listinu o vydědění z 26. 11. 2012 ve formě notářského zápisu sepsaného notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Vydědění však žalobce považuje za neplatné právní jednání. V listině o vydědění je uvedeno, že žalobce o zůstavitele neprojevoval opravdový zájem, jaký by projevovat měl, že byl svěřen do výchovy matky žalobce [jméno] [anonymizováno] (tehdy [příjmení]), která zůstaviteli neumožňovala styk se žalobcem, zůstavitel o žalobci neví ničeho, a žalobce o něj tedy neprojevuje opravdový zájem. Dle žalobce však situaci, kdy zůstavitel nebyl se žalobcem v kontaktu, nezavinil žalobce, nýbrž sám zůstavitel – ten žalobce a jeho matku opustil a následně o žalobce neprojevoval hlubší zájem. Manželství rodičů žalobce bylo rozvedeno v roce 1976 z důvodu domácího násilí, kterého se na žalobci dopouštěl jeho dědeček, otec zůstavitele pan [celé jméno žalobce] [anonymizováno]. Ve věku 4 let žalobce již jeho matka nebyla schopna snášet jak násilí ze strany pana [celé jméno žalobce] [anonymizováno], tak nečinnost zůstavitele, a přestěhovala se proto s žalobcem na novou adresu. Na základě rozhodnutí soudu byl poté po rozvodu žalobce svěřen do péče matky, soudní úpravy styku se pak zůstavitel nikdy nedomáhal. Za popsané situace žalobce neměl možnost projevovat opravdový zájem o zůstavitele, vztah zůstavitele k žalobci byl lhostejný, k čemuž sám zůstavitel přispěl malou snahou udržovat se žalobcem kontakt. Dle žalobce za této situace nebyl naplněn zákonný důvod pro vydědění. 2. Žalovaní (zůstavitelovi synovci) navrhli zamítnutí žaloby a ve věci uvedli, že důvodem rozvodu zůstavitele s matkou žalobce byly její neshody se zůstavitelovým otcem, který neschvaloval její životní styl (matka žalobce často nechávala pouze pod dohledem zůstavitele, často opouštěla společné bydliště, věnovala se společenskému životu, měla bližší vztah s přítelem [jméno] [příjmení]). Zůstavitel se snažil se synem vídat i po rozvodu, matka žalobce mu v tom však bránila, stejně tak bránila styku i s prarodiči. Žalobcova matka byla nějakou dobu i ve výkonu trestu, v té době se zůstavitel snažil o kontakt se žalobcem, avšak neúspěšně. Zůstavitel pak ani nevěděl, kde se žalobce nachází, a nebyl schopen ho nijak kontaktovat. Naopak zůstavitel žil celý život na stejné adrese a žalobce za ním mohl kdykoliv přijít nebo mu napsat dopis. Žalobce zůstavitele nikdy nekontaktoval, nedal mu nejmenší zprávu o své existenci, až nyní projevil zájem o dědictví. Naopak žalovaní se zůstavitelem udržovali pravidelný styk a nahrazovali mu děti. Dle žalovaných je pak zcela smyšlené tvrzení žalobce, podle nějž celou situaci zavinil zůstavitel, který měl opustit žalobce a jeho matku a neměl o žalobce následně projevovat zájem. Stejně tak není pravdou, že by důvodem rozvodu bylo násilné chování zůstavitelova otce. Zůstavitel měl o syna zájem, chtěl se s ním stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy, nebylo mu lhostejno, co se se synem děje a snažil se dle svých možností se synem spojit – obrátil se též na příslušné úřady, avšak bez výsledku. Následně pak ztratil pojem o tom, kde syn žije, a v době jeho dospělosti již jej kontaktovat nemohl. Z těchto důvodů mají žalovaní za to, že listina o vydědění žalobce je platným právním jednáním. 3. Soud po provedeném dokazování zjistil následující skutkový stav: 4. Listinou o vydědění sepsanou dne 26. 11. 2012 ve formě notářského zápisu notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo], pan [příjmení] [celé jméno žalobce], [datum narození], vydědil žalobce, který je jeho synem. Jako důvod vydědění v této listině [obec] [celé jméno žalobce] uvedl:„ [příjmení] [celé jméno žalobce] o mne neprojevuje žádný zájem, který by jako potomek o svého otce měl projevovat. V době po rozvodu manželství s [jméno] [příjmení], matkou mého syna, v roce 1973 byl syn svěřen do výchovy matky. Syn se spolu s matkou odstěhoval z našeho společného bydliště a od té doby mi není známo, kde bydlí. Se synem jsem se od doby rozvodu nikdy neviděl. Moje rozvedená manželka mi nikdy syna nepůjčila a nedovolovala mi s ním jakýkoliv kontakt, na mé žádosti o umožnění styku se synem mi pokládala telefony a dávala se zapírat. Bývalá manželka se několikrát přestěhovala a časem jsem ztratil i jakékoliv informace o bydlišti syna Do dnešního dne mi není o synovi nic známo, nevím, zda je ženatý, zda má nějaké potomky, ani kde bydlí, kde a zda pracuje, ani mi o něm nejsou známi žádné jeho osobní poměry. Z doslechu vím, že se měl syn snad odstěhovat spolu s matkou do USA. Syn sám, mě nikdy nekontaktoval. Syn o mne neprojevuje žádný zájem, tedy ani zájem, který by jako syn o otce měl projevovat, a proto jsem se rozhodl syna vydědit a vydědit i jeho případné potomky“ (prokázáno notářským zápisem z 26. 11. 2012, sp. zn. [spisová značka], NZ [číslo]). 5. Dne 23. 6. 2020 zůstavitel [obec] [celé jméno žalobce] zemřel. Řízení o pozůstalosti je vedeno před zdejším soudem pověřeným soudním komisařem notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka]. Jako s účastníky tohoto řízení o pozůstalosti je jednáno jednak se žalobcem, který je jediným synem zůstavitele, a jednak s žalovanými, kteří jsou zůstavitelovými synovci. Usnesením z 25. 11. 2020, č. j. [číslo jednací], soud uložil žalobci, aby do dvou měsíců od právní moci usnesení podal u Obvodního soudu pro Prahu 4 žalobu na určení, že je jediným dědicem zůstavitele (prokázáno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 z 25. 11. 2020, č. j. [číslo jednací]). 6. Soud provedl rovněž důkazy čestným prohlášením [jméno] [příjmení] z 15. 2. 2021, čestným prohlášením [jméno] [příjmení] z 16. 2. 2021, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 3. 10. 1973, sp. zn. [spisová značka] (o rozvodu manželství zůstavitele a žalobcovy matky), a prohlášením matky žalobce [jméno] [anonymizováno] z 8. 1. 2021 Tyto důkazy však podrobně nehodnotil s ohledem na níže odůvodněný právní závěr, podle nějž z hlediska důvodnosti žaloby není relevantní, zda byl žalobce vyděděn po právu, či nikoliv. 7. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně: 8. Podle § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“)„ při dědění se použije právo platné v den smrti zůstavitele.“ 9. Podle § 1642 o. z.„ nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl.“ 10. Podle § 1643 odst. 1 o. z.„ nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci.“ Podle odst. 2 věty druhé tohoto ustanovení„ Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.“ 11. Podle § 1646 odst. 1 písm. b) o. z.„ ze zákonných důvodů lze nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl.“ 12. Podle § 1650 o. z.„ nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl; byl-li zkrácen na čisté hodnotě povinného dílu, má právo na jeho doplnění.“ 13. Podle § 1654 odst. 1 věty první o. z.„ nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu.“ 14. Podle § 1673 odst. 2 o. z.„ uvede-li zůstavitel důvod vydědění, odkáže se k podání žaloby potomek, který tvrdí, že byl vyděděn neprávem. Není-li důvod vydědění uveden, odkáže se k podání žaloby ten, kdo má dědit na jeho místě.“ 15. Podle § 168 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních („z. ř. s.“)„ soud vyšetří dědická práva všech, které vyrozuměl o jejich dědickém právu nebo kteří řádně uplatnili své dědické právo, jestliže dědictví neodmítli nebo zaniklo-li jim právo odmítnout dědictví nebo je-li odmítnutí dědictví neplatné anebo jestliže se k odmítnutí dědictví nepřihlíží. Nemohou-li všechna dědická práva vedle sebe obstát, je tu spor o dědické právo.“ 16. Podle § 170 odst. 1 z. ř. s.„ v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.“ 17. V nyní projednávané věci se žalobce postupem upraveným v § 168 a § 170 z. ř. s. pro spor o dědické právo domáhá určení, že je jediným dědicem zůstavitele s tím, že byl ze strany zůstavitele neplatně vyděděn, neboť nebyl naplněn zákonný důvod vydědění. Nerozporuje přitom pravost listiny o vydědění ani netvrdí jiný důvod j