12 C 521/2021-83 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se žalobou, došlou Okresnímu soudu v Ústí nad Labem dne 16. 6. 2021, domáhal po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná na základě nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky řízení užívala žalobcův byt o velikosti 1 + 1, 1. kategorie ve druhém podlaží na adrese [adresa]. Doba trvání nájmu byla sjednána na dobu určitou od 1. 11. 2018 do 31. 12. 2019. Nájemné bylo sjednáno ve výši 6 300 Kč měsíčně, včetně záloh na služby ve výši 1 600 Kč měsíčně, splatné k poslednímu dni předcházejícího měsíce, za nějž se nájemné platí. V nájemní smlouvě byl dále sjednán úrok z prodlení ve výši 0,25 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Od vyklizení bytu žalovaná dluží žalobci nedoplatek z vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 ve výši 1 366 Kč, dále nájemné za polovinu měsíce října, za listopad a za prosinec 2019 po 6 300 Kč (resp. 4 700 po odečtení záloh na služby), na který žalobce započetl jistotu v částce 10 000 Kč. Žalovaná tak žalobci dluží částku 3 116 Kč s příslušenstvím ve výši dle bodu IV písm. m) nájemní smlouvy, tj. ve výši 0,25 % z dlužné částky za každý den prodlení, kapitalizováno ke dni 31. 5. 2021 částkou 12 894 Kč, a za každý další den prodlení 2,5 promile dlužné částky, nejméně však 25 Kč za každý i započatý měsíc prodlení. 2. Na základě usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 10. 2021, č. j. 76 C 154/2021-40, uvedený soud vyslovil svoji místní nepříslušnost a věc byla postoupena nadepsanému soudu. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání u soudu se bez omluvy nedostavila, ač byla včas a řádně předvolána, soud proto jednal v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Po skutkové stránce bylo v řízení prokázáno, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 1. 11. 2018 nájemní smlouvu, na jejímž základě žalobce jako pronajímatel přenechal žalované jako nájemci na období od 1. 11. 2018 do 31. 12. 2019 k užívání bytovou jednotku [číslo] o velikosti 1 + 1, nacházející se ve druhém nadzemním podlaží budovy [adresa], bytovém domě, v ulici [ulice], v části [územní celek], stojící na pozemcích parc. [číslo] zapsané v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], část [územní celek], [územní celek]. Za užívání bytu měla žalovaná platit částku 6 300 Kč měsíčně, sestávající z nájemného v částce 4 700 Kč a zálohy na energie a služby v částce 1 600 Kč. Nájemné a zálohy na energie a služby byly splatné vždy k poslednímu dni měsíce, platby se platily vždy za daný měsíc předem. Žalovaná složila žalobci jistotu v částce 10 000 Kč. Za období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 žalovaná dlužila žalobci na zálohách na služby částku 1 366 Kč a na nájemném za měsíce listopad, prosinec a polovinu října 2019 částku 11 750 Kč. Ke dni 30. 6. 2020 žalobce na dlužnou částku započetl jistotu v částce 10 000 Kč. V nájemní smlouvě byl sjednán úrok z prodlení ve výši 0,25 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení se zaplacením nájemného či nedoplatku ročního vyúčtování dodavatelů. 6. Po právním zhodnocení dospěl soud závěru, že žaloba je důvodná pouze co do jistiny, avšak nikoliv co do jejího příslušenství. Soud věc právně posoudil podle ust. § 2 201 an. a § 2 235 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v rozhodném znění, účinném do 30. 6. 2018 (dále jen„ o. z.“). 7. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná dluží žalobci na nájemném částku 11 750 Kč (§ 2 246 o. z.) a na plnění a službách spojených s užíváním bytu částku 1 366 Kč (§ 2 247 o. z.), po započtení žalovanou zaplacené jistoty v částce 10 000 Kč (§ 2 254 odst. 2 o. z., čl. III odst. 3 nájemní smlouvy) tedy částku 3 116 Kč. 8. Dle ust. § 2 239 o. z. se nepřihlíží k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost zaplatit pronajímateli smluvní pokutu, ani k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená. Soud proto nemohl přihlédnout k ujednání čl. IV písm. m) nájemní smlouvy, dle něhož měl nájemce v případě prodlení se zaplacením nájemného či nedoplatku dle ročního vyúčtování dodavatelů povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši 0,25 % z celkové dlužné částky za každý den prodlení, neboť takovým ujednáním byl obcházen výslovný zákaz sjednání smluvní pokuty upravený v ust. § 2 239 o. z. Institut smluvní pokuty a smluvních úroků jsou si velmi blízké a pro případ prodlení s placením nájemného nelze sjednat (kromě smluvní pokuty dle ust. § 2 239) ani smluvní úrok z prodlení (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2059/2018). Soud proto žalobu co do nárokovaného příslušenství dle ujednaných smluvních úroků zamítnul. Soud však žalobci přiznal příslušenství pohledávky v souladu s ust. § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 30. 6. 2020, když od tohoto data žalobce zákonné úroky požadoval, ačkoliv k prodlení žalované došlo již ke dřívějšímu datu. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, které tvoří zaplacený soudní poplatek. Jinou náhradu nákladů řízení žalobce nepožadoval. 10. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 o. s. ř.