Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · § 2239 · Občanské právo
Stručně: Paragraf 2239 občanského zákoníku stanoví, že ujednání v nájemní smlouvě, které ukládá nájemci zjevně nepřiměřenou povinnost, je neúčinné, a zároveň upřesňuje, že ujednání o doručování písemností prostřednictvím datových schránek se za zjevně nepřiměřené nepovažuje.
§ 2239 Zakázaná ujednání
(1) Nepřihlíží se k ujednání ukládajícímu nájemci povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená.
(2) Má se za to, že ujednání o doručování písemností prostřednictvím datových schránek není zjevně nepřiměřené.
Paragraf 2239 občanského zákoníku stanoví, že ujednání v nájemní smlouvě, které ukládá nájemci zjevně nepřiměřenou povinnost, je neúčinné, a zároveň upřesňuje, že ujednání o doručování písemností prostřednictvím datových schránek se za zjevně nepřiměřené nepovažuje.
Co to znamená v praxi
Pronajímatel nemůže po nájemci požadovat plnění povinností, které jsou s ohledem na okolnosti zjevně nepřiměřené.
Pokud je v nájemní smlouvě takové zjevně nepřiměřené ujednání, nebude se k němu přihlížet, jako by ve smlouvě vůbec nebylo.
Ujednání o doručování písemností prostřednictvím datových schránek je považováno za standardní a není zjevně nepřiměřené.
Na co si dát pozor
Posouzení, zda je povinnost „zjevně nepřiměřená“, závisí na konkrétních okolnostech.
I když je ujednání o datových schránkách obecně v pořádku, je důležité, aby nájemce měl k datové schránce přístup a byl schopen ji používat.