12 C 79/2020-313 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobkyně se žalobou, došlou nadepsanému soudu dne 11. 3. 2020, ve znění doplnění ze dne 16. 4. 2020 a ze dne 29. 10. 2020, domáhala určení, že žalovaný není dědicem zůstavitele [jméno] [příjmení], narozeného [datum], zemřelého dne [datum] (dále jen jako„ zůstavitel“), ze závěti sepsané 16. 5. 2018, a určení, že závěť sepsaná dne 16. 5. 2018 [jméno] [příjmení], je neplatná, a že žalobkyně je dědičkou zůstavitele ze závěti sepsané dne 20. 9. 2016. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že byla účastníkem řízení o pozůstalosti před Obvodním soudem pro Prahu 4, sp. zn. 34 D 1000/2019, po zůstaviteli, přičemž účastníkem řízení o pozůstalosti byl i žalovaný, který je bratrem zůstavitele. Zůstavitel dne 20. 9. 2016 sepsal formou notářského zápisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pod číslem [spisová značka], [anonymizováno] [číslo], závěť, v níž za dědičku svého veškerého majetku, zejména bytové jednotky na adrese [adresa], [obec], povolal žalobkyni a zároveň zřídil rodičům žalobkyně [celé jméno zákonné zástupkyně] a [celé jméno zákonného zástupce], k uvedené jednotce služebnost bezúplatného užívání. Uvedenou závětí zůstavitel zrušil své předchozí závěti. Dne 16. 5. 2018 zůstavitel pořídil allografní závěť sepsanou [jméno] [příjmení], svědky závěti byli [jméno] [příjmení], a [jméno] [příjmení] Touto závětí zůstavitel povolal jako dědice svého veškerého majetku žalovaného a zrušil své předchozí závěti. Žalobkyně v řízení o pozůstalosti uznala pravost závěti, avšak neuznala její platnost z důvodu pochybností o zdravotní a duševní způsobilosti zůstavitele činit právní jednání, žalovaný závěť jako pravou uznal. Vznikl spor o dědické právo dle ust. § 168 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen jako „z. ř. s.“), soudní komisařka proto postupem dle § 170 odst. 1 z. ř. s. odkázala žalobkyni k podání žaloby na určení, že žalovaný není dědicem zůstavitele ze závěti, na zdejší soud. Právní jednání pořízení závětí ze dne 16. 5. 2018 bylo zůstavitelem učiněno v duševní poruše, zůstavitel tedy nemohl právně jednat a toto jednání je tak neplatné ve smyslu § 581 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o. z.“). V době, kdy ze strany zůstavitele mělo dojít k podepsání předmětné závěti, byl tento umístěn v Psychiatrické léčebně v [obec] – [část obce], a to od [datum] do [datum], kdy zemřel. Zůstavitel byl zároveň ovlivněn podávanými léky. Při hospitalizaci v Psychiatrické léčebně v [obec] [část obce] byl zůstavitel unavený, ospalý, zmatený, mluvil z cesty, bylo mu špatně rozumět, z důvodu jeho agrese mu měly být podávány tlumící léky a měl být i přikurtován na lůžku, a to v období prvního měsíce ve zdravotnickém zařízení, kdy podepsal předmětnou závěť. Zůstavitel měl potíže s orientací v prostředí a rozeznáváním osob. Žalobkyně v této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5196/2016. Žalovaný se se zůstavitelem nestýkal. Naléhavý právní zájem na určení toho, že žalobkyně je dědičkou po zůstaviteli ze závěti ze dne 20. 9. 2016 žalobkyně spatřuje v tom, že by bylo ohroženo její právo a její postavení by se stalo nejistým, neboť došlo k odvolání závěti, která svědčila v její prospěch a pakliže by se domáhala toliko určení, že žalovaný není dědicem z předmětné závěti, žalovaný by s ohledem na odvolání předchozích vůlí zůstavitele mohl přicházet v úvahu jako dědic ze zákona. 2. Žalovaný uváděl, že schopnost zůstavitele činit právní jednání nebyla v době pořízení pro případ smrti nikterak dotčena, když zůstavitelova schopnost jednání i uvažování byly zcela v pořádku. Co se týče návrhu žalobkyně na určení, že žalobkyně je dědičkou ze závěti, shledal žalovaný, že tento návrh je procesně nesprávný a neopodstatněný. Pokud se jedná o na první pohled kategorické a finální závěry znaleckého posudku, zdůrazňoval žalovaný, že v něm existují vnitřní rozpory, když pakliže znalkyně uvádí, že diagnostikuje smíšenou demenci na základě klinického stavu pacienta a zobrazovacího vyšetření mozku, ke klinické prohlídce znalkyní ze zřejmých důvodů (smrt zůstavitele) nemohlo dojít. Znalkyně tak musela vycházet z anamnézy a relevantních lékařských zpráv, samotný proces opatřování podkladů je však nedokonalý. Dále pak znalkyně hovoří v odpovědích na otázky 1 a 6 o ovládacích a rozpoznávacích schopnostech, což jsou však termíny relevantní z hlediska trestního práva. Co se týče závěru relevantního z hlediska občanského práva – zda bylo právní jednání vykonáno v duševní poruše, je závěr znalkyně takový, že byl (toliko) s vysokou mírou pravděpodobnosti učiněn v duševní poruše. Musí se proto přihlédnout i k dalším důkazům, kdy svědci, kteří nemají na výsledku tohoto řízení žádný zájem ([příjmení], [obec] [anonymizováno] [příjmení]), potvrdili, že zůstavitel byl v pořádku, prohlásil, že se jedná o jeho poslední vůli a předmětnou závěť podepsal. Stejně tak zcela nezainteresovaná svědkyně [příjmení] svou výpovědí potvrdila, že uvažování zůstavitele bylo v dané situaci a daném čase střízlivé jasné, konsekventní a racionální. 3. Usnesením ze dne 7. 12. 2020, č. j. 79/2020-88, ve spojení s unesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2021, č. j. 30 Co 5/2021-105, bylo řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala určení, že závěť sepsaná zůstavitelem 20. 9. 2016, je neplatná, zastaveno, neboť s tímto právním jednáním za nezletilou žalobkyni nebyl předložen souhlas opatrovnického soudu. 4. Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 29. 6. 2020, č. j. 31 Nc 4004/2020-47, bylo schváleno právní jednání za nezletilou žalobkyni spočívající v podání žaloby na určení, že žalovaný není dědicem ze závěti po zůstaviteli. 5. Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 10. 3. 2021, č. j. 30 P 496/2020-116, bylo schváleno právní jednání za nezletilou žalobkyni spočívající v podání žaloby na určení, že žalobkyně je dědičkou zůstavitele ze závěti sepsané dne 20. 9. 2016. 6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 7. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. 1. 2020, č. j. 34 D 1000/2019-136, má soud za prokázané, že žalobkyně byla odkázána, aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení podala u Obvodního soudu pro Prahu 4 proti žalovanému žalobu na určení, že žalovaný není dědicem ze závěti, a aby o podání žaloby vyrozuměla pověřenou soudní komisařku, včetně poučení o následcích nepodání žaloby, jejího odmítnutí i zastavení řízení o žalobě. Dle odůvodnění usnesení žalovaný závěť zůstavitele ze dne 16. 5. 2018 uznal za pravou a platnou, zákonní zástupci žalobkyně uvedli, že uznávají pravost předmětné závěti, avšak neuznávají její platnost z důvodu pochybností o zdravotní a duševní způsobilosti zůstavitele k právním jednáním a z důvodu, že není patrné, kdo je pisatelem závěti, resp. kdo formuloval její text. 8. Ze závěti ze dne 16. 5. 2018 má soud za prokázané, že zůstavitel odkázal veškerý svůj movitý i nemovitý majetek, včetně zůstatku na účtu č. [bankovní účet] a bytové jednotky [číslo] spoluvlastnického podílu na společných částech domu se vchody čísel popisných [číslo], [číslo] a [číslo], na pozemcích parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, vše zapsáno na listu vlastnictví č. [rok] pro [územní celek] [územní celek], [katastrální uzemí], Katastrální úřad [územní celek], [stát. instituce], žalovanému. Současně zůstavitel zrušil všechny předchozí projevy poslední vůle jím dříve učiněné. Svědci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] potvrdili svými podpisy, že zůstavitel před nimi výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli a že ji před nimi podepsal. Totéž potvrdil podpisem [jméno] [příjmení], včetně toho, že zůstavitel porozuměl významu a smyslu závěti a že na uvedené poslední vůli trvá. 9. Z notářského zápisu sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], sp. zn. [spisová značka], [anonymizováno] [číslo], [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], má soud za prokázané, že zůstavitel pořídil závěť, dle níž jako univerzální dědičku, jíž připadne celá pozůstalost, včetně bytové jednotky na adrese [adresa], včetně spoluvlastnického podílu na domu a pozemku a včetně příslušenství a součástí, povolal žalobkyni, jejím zákonným zástupcům do 24. 5. 2031 v předmětné jednotce zřídil služebnost bezúplatného užívání. Prohlásil, že nemá a neměl žádné děti a zrušil veškeré jím dříve učiněné závěti, které by s touto mohly být v rozporu 10. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] vypověděla, že byla partnerkou zůstavitele, nějakou dobu (v řádu měsíců, nejdéle jeden rok) s ním i bydlela, následně od něj však odešla a pak k němu nějakou dobu docházela, když potřeboval výpomoc s vařením či praním, což sám nezvládal. Následně za ním spolu se svým synem dojížděla do nemocnice. Před pobytem v nemocnici zůstavitel míval výpadky, nevěděl, kde se co nalézá, paměť mu nesloužila. Tuto změnu vypozorovala dva roky před smrtí zůstavitele. Svědkyně si nevzpomínala, jak dlouho před svou smrtí byl zůstavitel hospitalizován v nemocnici v [obec] – [část obce]