15 C 375/2021-17 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) ve spojení s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, omezil se soud v jeho odůvodnění pouze na uvedení předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a na stručné právní posouzení věci. 2. Předmětem tohoto řízení je nárok žalobkyně vůči žalovanému na zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO] (dále jen„ právní předchůdce“) a žalovaným, na jejímž základě právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal předmětný úvěr včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka] splatit nejpozději dne [datum], avšak ke dni podání žaloby úvěr řádně a včas nesplatil. Na žalobkyni byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne [datum]. 3. Usnesením soudu ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. 15 C 375/2021-12 byl žalovaný vyzván dle ustanovení § 115a o. s. ř., aby se ve lhůtě 8 dnů od doručení výzvy vyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž soud žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno (fikcí) dne [datum], přičemž žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Stanovená 8 denní lhůta marně uplynula dnem [datum], přičemž k datu nařízení věci na den vyhlášení, stejně tak k datu vyhlášení nebylo obsahem spisu žádné vyjádření či alespoň omluva žalovaného s žádostí o prodloužení lhůty či sdělení důvodů, které mu v tom brání, tedy nic nenasvědčovalo tomu, že by na straně žalovaného byly snad dány nějaké důvody, které by mu bránily předmětné vyjádření řádně a včas podat nebo alespoň před uplynutím lhůty požádat o její prodloužení. Má se tedy za to, že s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Žalobkyně naopak s rozhodnutím bez jednání dle ustanovení § 115a o. s. ř. výslovně souhlasila, jak plyne ze závěru žalobního návrhu. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin (Smlouva o spotřebitelském úvěru; Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru; Všeobecné obchodní podmínky; Potvrzení o provedené platbě; Smlouva o postoupení pohledávek; Oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě před podáním žaloby vč. podacího lístku) byl soudem zjištěn následující skutkový stav: 5. Mezi právním předchůdcem žalobkyně, jako věřitelem a žalovaným jako klientem měla být dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, tuto však soud zpětně posoudil jako absolutně neplatnou, jak bude osvětleno dále. Smlouva o úvěru měla být uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy a posléze byla mezi stranami uzavřena příslušná smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy o úvěru se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši [částka] na bankovní účet uvedený ve smlouvě a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka] vrátit nejpozději do [datum] (prokázáno Smlouvou o spotřebitelském úvěru; Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru; Všeobecnými obchodními podmínkami). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka] převodem na účet dne [datum] (zjištěno z Potvrzení o provedené platbě). Žalovaný však částku nevrátil. Smlouvou ze dne [datum] byla pohledávka ze smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Dne [datum] byla žalovanému prokazatelně zaslána písemná výzva k úhradě dluhu, žalovaný však ničeho neuhradil (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek; Oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě před podáním žaloby vč. podacího lístku, negativním tvrzením žalobkyně o neuhrazení dlužné částky, které žalovaný nevyvrátil). <b>6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:</b> 7. V posuzovaném případě soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná (byť na základě odlišných právních závěrů, než bylo uváděno stranou žalobní). 8. Dle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Dle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), ve znění pozdějších předpisů, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Dle ust. § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dále dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (absolutní neplatnost). To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Dle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Dle § 1969 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu. 14. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil svoje smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 15. Právní předchůdce žalobkyně, jakožto věřitel, a žalovaný jako dlužník zamýšleli uzavřít úvěrovou smlouvu ve smyslu ust. § 2395 an. o. z., přičemž žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele. S ohledem na spotřebitelský charakter předmětné smlouvy soud po hmotněprávní stránce věc posoudil tak, že se jedná o nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z. ve spojení se ZSÚ. Soud má dále za prokázané, že žalovanému byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši [částka], který se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem ve výši [částka] nejpozději do [datum]. Nicméně soud z provedených listinných důkazů dále zjistil, že ještě před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně nezkoumal jeho úvěruschopnost (tj. zejm. majetkové, osobní a rodinné poměry), čímž tedy nesplnil zákonný imperativ/požadavek ohledně náležité odborné péče při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (srov. zejm. ust. § 86 ve spojení s § 60 ZSÚ). Žalobkyně tedy nijak logicky konzistentně netvrdila, že byla posouzena úvěruschopnost žalovaného dostačujícím a přiměřeným způsobem, když v tomto směru byla v žalobním tvrzení pouze jediná zmínka o tom, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], CRKI a BRKI. Žalobkyně tedy nijak neprokázala, že by její právní předchůdce, jakožto poskytovatel úvěru, splnil povinnost dostatečně zkoumat úvěruschopnost žalovaného před samotným uzavřením smlouvy. Absence takového posouzení tak samo o sobě činí uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR pod č. j. 33 Cdo 2178/2018-77, Nález Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 a rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C 679/18). Zdejší soud tak v souladu s ustálenou konstantní judikaturou dospěl k závěru, že předmětná smlouva o úvěru ze dne [datum] je absolutně neplatná (§ 588 o. z.), a proto žalobkyni přiznal žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., když se žalovaný na úkor žalobkyně bez právního důvodu obohat