18 C 124/2022-56 — Obvodní soud pro Prahu 4

1. Žalobce se, svou žalobou, podanou ke zdejšímu soudu, dnem 1. 3. 2022, domáhal, po žalované, zaplacení shora uvedených částek, spolu s příslušenstvím, a to z důvodu dluhu, který vznikl, na straně žalované, v důsledku neuhrazení povinného ručení, když bylo zjištěno, že došlo k provozování vozidla bez pojištění odpovědnosti z provozu takového vozidla, a tedy v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu, způsobenou provozem vozidla, a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. 2. Žalovaná se, ale, k žalobě vůbec nikterak nevyjádřila a zůstala zcela nečinnou. 3. Soud tedy nařídil ve věci jednání, k němuž řádně obeslal obě strany tohoto sporu, přičemž soud tak dal žalované možnost se, k podané žalobě, vyjádřit, a to takovým způsobem, z nějž by byla zřejmá její případná obrana, ale, nakonec, soud tuto věc projednal dle ust. § 101, odst. 3, o. s. ř., a tedy v nepřítomnosti obou účastníků, když žalovaná se k jednání, konanému dne 6. 10. 2022, bez omluvy, nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas obeslána, s tím, že k uvedenému jednání se však nedostavila ani zástupkyně žalobce, která se ovšem, ze své neúčasti na zmiňovaném jednání, omluvila, přičemž souhlasila i s tím, aby bylo jednáno v nepřítomnosti strany žalující. 4. Během zmiňovaného jednání provedl soud řadu listinných důkazů (Výzvou k úhradě příspěvku nepojištěných, spolu s dokladem České pošty o sledování zásilek, týkající se právě předmětné zásilky, obsahující Výzvu k úhradě příspěvku nepojištěných, dále pak upomínkou o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP, a dále pak i před žalobní upomínkou a k ní vztahujícím se dokladem o odeslání), z nichž soud zjistil, že tedy osobní automobil, se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], [příjmení]: Z [bankovní účet], číslo technického průkazu vozidla: [anonymizováno], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, s tím, že žalovaná, coby vlastník/provozovatel, neměla, ode dne 1. 12. 2019 do dne 31. 5. 2020, k předmětnému vozidlu, sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena ust. § 1, odst. 2, shora zmiňovaného zákona. Vozidlo tak bylo nepojištěno 183 dní a žalovaná, tímto svým jednáním, porušila svou zákonnou povinnost pojistit předmětné vozidlo. Žalobci tak, dle ustanovení § 4, odst. 1, zmiňovaného zákona, vznikl nárok na příspěvek. Dle ustanovení § 4, odst. 3, zmiňovaného zákona, se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1, odst. 2, zmiňovaného zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň, dle ust. § 4, odst. 4, zmiňovaného zákona, platí, že:„ Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“ Žalobce, v souladu s § 4, odst. 6, zmiňovaného zákona, zaslal žalované [příjmení] k úhradě příspěvku (viz výše). Splatnost tohoto příspěvku nastala dnem 7. 12. 2020, nicméně, žalovaná z tohoto titulu ničeho neuhradila a v řízení nebyl prokázán opak. 5. Dále pak podepsaný soud zjistil, že tentýž osobní automobil, tedy se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 000 cm3 do 1 350 cm3, [registrační značka], [příjmení]: Z [bankovní účet], číslo technického průkazu vozidla: UI755590, je opět evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, s tím, že žalovaná, coby vlastník/provozovatel, dotyčného vozidla, neměla, ode dne 25. 9. 2020 do dne 28. 2. 2021, k tomuto vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, takže dotyčné vozidlo opět nebylo pojištěno, a to po dobu 157 dní. Žalovaná, tedy, tímto svým jednáním, opět porušila svou zákonnou povinnost pojistit předmětné vozidlo. Žalobci tak, dle ustanovení § 4, odst. 1, zmiňovaného zákona, vznikl nárok na příspěvek. Dle ustanovení § 4, odst. 3, zmiňovaného zákona, se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1, odst. 2, zmiňovaného zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Zároveň, dle ust. § 4, odst. 4, zmiňovaného zákona, platí, že:„ Osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek.“ Žalobce, v souladu s § 4, odst. 6, zmiňovaného zákona, zaslal žalované [příjmení] k úhradě příspěvku (viz výše). Splatnost tohoto příspěvku nastala dnem 7. 12. 2021, nicméně, žalovaná, z tohoto titulu, opět ničeho neuhradila a v řízení nebyl prokázán opak. 6. Naopak, na základě listiny, obsahující Kupní smlouvu, uzavřenou mezi prodávajícím, jímž je [jméno] [příjmení], a [celé jméno žalované], jakožto kupujícím, což je tedy žalovaná, soud zjistil, že, k uzavření této smlouvy, došlo již dnem 28. 5. 2019, přičemž dále soud konstatuje, že, v rámci této smlouvy, bylo ujednáno právě i to, že prodávající je povinen, pokud se jedná o odhlášení předmětného vozidla a o jeho převedení na kupujícího, tak že je tedy povinen zajistit tuto skutečnost sám, což prodávající, v tomto konkrétním případě, zjevně splnil, když, na základě zmiňované Kupní smlouvy, zajistil převod shora zmiňovaného vozidla na žalovanou. 7. Žalobce tedy svůj nárok prokázal, a žaloba je proto důvodná, neboť bylo prokázáno, že žalovaná neměla, k dotyčnému vozidlu, ve shora uvedených obdobích, sjednáno pojištění odpovědnosti z jeho provozu, a proto tedy podepsanému soudu nezbylo, nežli rozhodnout tak, jak je shora uvedeno. 8. Žalovaná tedy své zákonné povinnosti nesplnila, když svůj dluh včas neuhradila, čímž se tak ocitla v prodlení, a to ve smyslu § 1968, obč. zák., přičemž opak žalovaná netvrdila a též ani jinak se, v rámci tohoto řízení, nebránila. 9. Žalobce proto má, dle § 1970, obč. zák., i právo na zaplacení úroku z prodlení, a to v zákonné výši, jež je stanovena v ust. § 2, vládního nařízení č. 351/2013 Sb., v platném znění. 10. Výrok o nákladech řízení se pak opírá o ust. § 142, odst. 1, o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, soud přizná právo na náhradu nákladů řízení, a proto soud uložil žalované i povinnost zaplatit žalobci, na nákladech řízení, částku 2 252 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku, ve výši 800 Kč, jakož i z nákladů právního zastoupení žalobce advokátkou, představujících odměnu advokátky, které náleží odměna, stanovená dle § 6, odst. 1, a § 14b, vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 300 Kč - za převzetí a přípravu zastoupení - dle § 11, odst. 1, písm. a) a. t., dále z částky 300 Kč - za před žalobní výzvu, se základním skutkovým i právním rozborem věci, a též i z částky 300 Kč - za písemné podání nebo návrh ve věci samé - dle § 11, odst. 1, písm. d) a. t., a celkem tedy ve výši 900 Kč, a dále pak náleží advokátce žalobce i nárok na tři náhrady hotových výdajů - v paušální výši 100 Kč - dle § 14b, odst. 5, písm. a), a. t., a celkem tedy ve výši 300 Kč, s tím, že advokátka žalobce soudu doložila i to, že je plátcem DPH, a proto soud, do celkové částky, připadající na náhradu nákladů tohoto řízení, promítnul i položku, spočívající v částce, připadající na 21 % DPH, z odměny advokátky a z paušálních náhrad výdajů, a tedy z částky 1 200 Kč, což tak představuje částku ve výši 252 Kč. 11. O povinnosti žalované, uhradit takto vypočtené náklady tohoto řízení, jejichž celková výše činí 2 252 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobce, bylo rozhodnuto podle § 149, odst. 1, o. s. ř.. 12. Soud stanovil žalované, pro splnění jejích povinností, zákonnou, tedy 3 - denní lhůtu (dle ust. § 160, odst. 1, o. s. ř.).